Během předvolebního času jsem se zúčastnila velmi zajímavé diskuse s prvovoliči. Bylo to v rámci akce pořádané Národním parlamentem pro děti a mládež, který s touto debatou projíždí celou republiku a diskutují vždy s kandidáty daného kraje. Když dorazili do Jihočeského kraje, byla jsem ráda za příležitost promluvit si s prvovoliči o tom, jak současné dění vnímají vlastníma očima. Cíl besedy byl jasný, vysvětlit mladým, proč jsme se my, kandidáti, vůbec dali na politiku, co nás k tomu vedlo a proč si myslíme, že je důležité jít k volbám. Organizátoři nás požádali, abychom se vyhnuli jakýmkoli osobním útokům na jiné strany či kandidáty a abychom nijak nepředstavovali program své strany. Že tato beseda má sloužit čistě motivačně, aby mladí lidé k volbám vůbec šli a nebáli se tímto krokem vyjádřit svůj názor.
Ačkoliv většina diskuse probíhala opravdu velmi slušně, korektně, některé názory mladých lidí mě doslova šokovaly. V sedmnácti letech si myslet, že důchodci jsou naprosto zbyteční a že pouze vysávají stát, je opravdu scestné a můžeme se pouze děsit, kde tento názor získali. Uvědomují si vůbec, že do této skupiny patří i jejich prarodiče – babička a dědeček?
Zajímavější než oficiální diskuse byla debata se studenty v zákulisí, po skončení oficiální části. Několik dívek z jindřichohradecké střední školy našlo odvahu a přišlo si se mnou popovídat. Když mi jedna z nich šokovaně oznámila »ale vy jste taková mladá - a komunistka?«, musela jsem se začít smát. A až tato neoficiální část mi ukázala, jak to naši středoškoláci vidí. Děvčata byla prý předem poučena, jak ti komunisti jsou špatní a zlí a hlavně jim všechno seberou a budoucí život bude značit jen bídu a nouzi. Vzájemně jsme si všechno vysvětlili, že opravdu nejsme žádní bubáci. Byla to jasná ukázka toho, jak jsou mladí lidé ovlivňováni nepravdivými informacemi a cíleně štvaní proti nám.
Co mě ale velmi pobavilo, bylo, jak mnozí poukazují, že naše strana je plná kandidátů–důchodců, ale na besedě s mladými lidmi, jsem byla ze všech přítomných stran jako kandidátka za KSČM suverénně nejmladší, a jak poznamenal jeden z kandidátů, mám do důchodu o trochu dál než oni.
Během kontaktní volební kampaně, kdy jsme strávili každý den mezi lidmi, jsme ukázali, že bubáci opravdu nejsme, ba naopak.