Rozhovor s Vojtěchem Filipem, předsedou ÚV KSČM a místopředsedou sněmovny. »Občan by měl jít volit a vybrat si toho, ke komu může mít důvěru, kdo neodejde po čtyřech letech s ostudou a s nesplněnými sliby. Naši kandidáti mají důvěru členské základny, a také velkou důvěru mezi sympatizanty, což se ukazuje při korespondenci, kterou vedeme s voliči, při osobních setkáních, i na Facebooku«.
Jak byste charakterizoval volební období, jehož konec se právě blíží?
Volební období od roku 2013 mělo několik period. První byla poměrně efektivní a úspěšná. Odstraňovala se největší zvěrstva, která napáchala Nečasova a Kalouskova vláda včetně Věcí veřejných, které už jsou politickou minulostí. Sobotkova vláda tehdy musela udělat dost pozitivních kroků, předkládala legislativní změny, které jsme podpořili, také KSČM předložila několik návrhů. Očekávání lidí bylo velké a bylo nutné to řešit. Šlo o odbrzdění ekonomiky, změnu vztahu mezi sněmovnou a občany, mezi ekonomickými subjekty a vládou. Efektivně to fungovalo, my jsme spolupracovali, nepostavili jsme se proti rozpočtu 2014. Ani rozpočtu 2015, i když už jsme vyčítali, že pro tento rok mohla vláda zvýšit možnosti české ekonomiky, kdyby změnila daňový systém. Ale odstraňování škod, které předtím napáchaly pravicové vlády, bylo třeba řešit prioritně.
Už však začínalo být zřejmé, že organizace práce vázne, při výměně ústavního počtu poslanců ve sněmovně si někteří představovali trochu revoluční parlament, jiní měli představu, že se řekne, a ono to bude, a přitom jejich návrhy často nebyly dopracované. To začalo komplikovat situaci. Největší komplikací v prvním období bylo spojení vlády s TOP 09 a ODS při přijímání zákona o státní službě. To byl zlomový okamžik. Po jeho přijetí se situace začala zhoršovat, úředníci si byli jistí svým postavením a přestali fungovat ve prospěch státního mechanismu a potřebné změny. Stabilizovali se úředníci, kteří přišli na úřady s ODS a TOP 09. To se projevilo později a očekával jsem, že si to uvědomí alespoň ČSSD, od hnutí ANO jsem to očekávat nemohl.
Ani druhá třetina volebního období nebyla až tak děsivá, třebaže ledacos naznačovala. Je to tak?
ČSSD si vybrala partnery napravo. Ve druhé periodě začalo upřednostňování vládních návrhů na úkor poslaneckých, senátních a krajských. Zpožďoval se legislativní proces u některých věcí a záležitosti, kterých se vláda obávala, odkládala. My jsme v té době byli úspěšní - podařilo se nám zrušit stropy na sociální a zdravotní pojištění, odstranit zdravotnické poplatky. To byl důležitý vklad a zásluha KSČM. Ne všichni v KDU-ČSL a ANO, což se ukazuje nyní, tento závazek vlády chtěli splnit.
Ve druhé periodě volebního období se prosazovaly některé věci složitěji. Byli jsme první na řadě, komu se nevyhovělo – šlo zejména o návrhy zákonů o obecném referendu, a o tzv. církevních restitucích. Vláda předložila na základě zamítnutí návrhu KSČM vlastní předlohu o referendu, ale ta pak vplynula do závěrečného období, aniž byla přijata. Jde o jeden z největších faulů vládní koalice vůči občanům. Ze sedmi politických subjektů, které zasedly po volbách 2013 ve sněmovně, jich pět mělo referendum ve volebním programu. Bylo jasné, že téměř při 160 hlasech, které zákon o referendu mohl získat, se potřebných 120 hlasů ani nehledalo. Kdyby to ČSSD nezdržovala, mohl projít hned v roce 2014 nebo v roce 2016, dokud měla většinu v Senátu. Ona však dala jasně najevo, že o jeho přijetí nestojí, a slib občanům nechce splnit. To bylo vážné znamení – že vládní sliby vůči občanům nemyslí koalice opravdu.
Ve druhém období se situace zkomplikovala, navrch získávaly návrhy ANO, které deklarovalo na svém vrcholném zasedání, že je pravicovým hnutím a program schválený ve vládním prohlášení ani naplňovat nechce. Projevilo se to ve zpožďování zvyšování důchodů. Vláda zvyšovala penze o 40 Kč, a my jsme museli reagovat návrhem místopředsedy sociálního výboru sněmovny Miroslava Opálky - ministryně práce Michaela Marksová tehdy přišla s jednorázovým příspěvkem 600 Kč, Opálka navrhl jednorázově pro všechny starobní důchodce dvojnásobek, tj. 1200 Kč. Pod tlakem KSČM byl nakonec jeho návrh přijat a alespoň zčásti napravil nechuť vlády to řešit. To byl asi náš největší úspěch v onom druhém období. Sice nám neprošel zákon o občanských průkazech, i když nebyl zamítnut, ale jeho nepřijetí vedlo k tomu, že vláda předložila nový postup elektronizace státní správy i elektronizace občanek, které mohou sloužit více účelům. K tomu bezesporu přispěl náš tlak.
Co mi povíte ke komplikacím ohledně revize tzv. církevních restitucí?
Jednání o církevních restitucích se ve druhé periodě vládnutí Sobotkova kabinetu výrazně zkomplikovalo. KDU-ČSL už měla takový vliv na ČSSD a bylo evidentní, že ani návrhy ČSSD v této věci nebudou projednány.
Když nebylo možné po uplynutí doby řešit původní návrh na revizi církevních restitucí, KSČM reagovala alespoň návrhem na jejich zdanění. Udělali jsme to samostatným návrhem o zdanění církevních náhrad, a pak prostřednictvím koalice KSČM s ČSSD v Zastupitelstvu Jihočeského kraje. Předloha v širší podobě než původní návrh KSČM pak putovala do sněmovny. Ve druhém čtení návrhu jsme chtěli přednést všechny problémy, které s darem církvím souvisejí. Osud obou návrhů zákona předznamenal třetí závěrečnou periodu vládnutí koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL. K vyvrcholení došlo už v prosinci 2016 a v lednu 2017 při schůzi sněmovny. Chci připomenout, že už rozjednaný návrh zákona o revizi církevních restitucí z pera ČSSD nebyl nikdy doprojednán. Pokud jde o návrh klubu KSČM a také jihočeský, KDU-ČSL si ve vládě prosadila jejich odmítnutí.
Později, zejména ve třetí periodě, vláda sáhla k tomu, co jsme zažili v minulosti, kdy v kabinetu seděl Martin Bursík - představy opozice se na schůzích sněmovny až vůbec nedostaly na pořad. Naše návrhy měly velký politický potenciál a šlo o to, aby se o nich vůbec nemluvilo, nediskutovalo.
Kterých zejména litujete?
Mohl bych mluvit o návrzích zákonů týkajících se sociální oblasti, školství, horské služby, zákonů, které měly posílit ekonomiku, zejména jde o diferenciaci daní. Oněch 18 neprojednaných předloh z dílny KSČM ukazuje na to, že jsme ve svém politickém programu reagovali konkrétními návrhy, které měly takový potenciál, že je koalice nikdy nepřipustila k projednávání.
Zvláštní osud má návrh na zrušení zákona o zákazu dodávek do Jaderné elektrárny Búšehr, který byl návrhem KSČM. Prošel prvním a druhým čtením a ve třetím nebyl přijat (jeho zamítnutí rovněž neprošlo). A to v době, kdy stejný návrh už předkládala vláda. Ukázalo se, že někteří poslanci koalice i opozice nemají v úmyslu naplňovat Ústavou daný poslanecký slib, že budou pracovat v zájmu všeho lidu, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Svědomí budou mít vždycky zatížené - žádný stát včetně USA nemá zákon, který by omezoval jeho výrobce v dodávkách do dané elektrárny. My jsme tam v minulosti nedodávali jaderné zařízení, ale vzduchotechniku, přesto od roku 2000 máme zákon, který nás omezuje. Zůstává v platnosti, je to legislativní exces, který nemá Rakousko, Německo, Velká Británie, žádný stát EU, dokonce ani Stát Izrael ho nemá, třebaže se na něj někteří ve sněmovně odkazovali – šlo o ty, kdo hájí cizí zájmy, vlastně vlastizrádce, ke kterým patří, troufám si říci, i ministr kultury Daniel Herman. Zákon neprošel ani ve vládní verzi, což ukazuje na schizofrenní situaci třetí periody volebního období. Koalice už byla rozhádaná a hlídala si jen své preference, každá vládní strana hrála na úkor koalice.
Protože toto třetí období už bylo hodně dramatické, navrhla KSČM předčasné ukončení volebního období?
Přestože se tomu v lednu 2017 všichni vysmívali, v dubnu, květnu a zejména v září nám už dávali za pravdu, že takovou ostudu politické scény jsme tady ještě neměli. Nefungování koalice bylo vidět na každém vládním návrhu. KDU-ČSL chránila zájmy Německa, ČSSD se zmítala v situacích, kdy přikyvovala Bruselu, místo aby řešila vládní program, ANO si vytvářelo předpolí pro to, aby po volbách mohlo sestavit dobře koalici s kýmkoli ochotným jít s vítězem voleb, a dělaly si naschvály. To vedlo nakonec k tomu, že v tomto volebním období bylo nejvíce neprojednaných nevládních návrhů zákonů. Koalice nefungovala, organizace práce vázla, ale nebylo možné mluvit o obstrukcích opozice, někdy to spíš vypadalo na obstrukci vládních stran mezi sebou.
Co řeknete na argument, že koalice vydržela celé volební období?
Vládní strany sice vydržely celé čtyři roky, ale za poslední rok se nic pozitivního pro lidi neudělalo. Neprošly návrhy, které by znamenaly jasné zlepšení sociální a ekonomické situace občanů ČR. Nakonec rozpočtové opatření na zvýšení platů učitelů dělal rozpočtový výbor až na jednání po skončení schůze.
Opravdu na vládě nenajdete víc k pochvale? Od ledna zvyšuje důchody zhruba o 500 Kč, minimální mzdu zvýšila již o 3500 Kč, aktuálně je 11 000 Kč. Pokud se v lednu 2018 zvýší na plánovaných 12 200 Kč, pak si současná vláda »připíše« zvýšení minimální mzdy o 44 %, což je za jedno volební období poměrně hodně.
Nezvýšení minimální mzdy by dál podrývalo koupěschopnou poptávku jako jeden z motorů ekonomiky. Když jsme počítali v roce 2013, že v roce 2017 musí být minimální mzda nejméně 14,5 tisíce korun, tak pro příští rok má být podle vlády 12 200 Kč. I to koalice brzdila. Výpočet je KSČM, která říká, jak by k tomu dospěla. Pokud jde o zvýšení důchodů, nakonec přidali až těsně před volbami – trochu populistický krok. Zvýšení bez kroku Opálky bylo v prvních letech směšné, na své voliče se v podstatě Sobotkova vláda v letech 2014-2016 vykašlala. To je realita, to byl náš tlak, ne jejich, ale naše zásluha.
Promiňte, ale nefandíte si až příliš? Nezaměstnanost klesla, platy se zvyšují atd. – díky tlaku KSČM?
Tlak KSČM vedl k tomu, že vládní koalice nemohla oprávněné zájmy pracujících odmítnout. My jsme tlačili na to, aby ekonomika obchodovala všemi směry, tj. i na východ. To, že vláda se pak podvolila sankcím vůči Ruské federaci, jen zmenšilo možnosti, které by česká ekonomika měla a mohla by dál snižovat nezaměstnanost, víc přispívat do postižených regionů. Ne všude je nízká nezaměstnanost.
Nezpochybňuji, že tato vláda byla úspěšnější a racionálnější než pravicové vlády pod vedením Topolánka a Nečase s ekonomikou, diktovanou Kalouskem, která škrtila všechno. Když dnes slyším Miroslava Kalouska, musím se smát jeho návrhům - potírají jeho ekonomické teorie, které hlásal sedm let.
Proto jsem dal důraz na tři periody volebního období, kdy ta třetí ukázala spíš touhu koaličních stran po funkcích než něco udělat pro občana. Proto vydržely celé čtyři roky. Jinak by období od ledna do září mohly věnovat tomu, že zákon o státním rozpočtu mohl být předkládán na základě už jiných daňových zákonů. Ty předloženy nebyly, brzdou ve změnách bylo ministerstvo financí, hnutí ANO se otevřeně deklarovalo napravo. Po odchodu A. Babiše je fungování ministerstva financí dokonce poznamenáno i tím, že nefunguje finanční správa, a KSČM na to musela reagovat návrhem na odvolání jejího šéfa s tím, že proti práci finanční správy stojí pravomocné rozsudky Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu ČR. To znamená, že úředníci postupovali v rozporu se zákonem, což je vážné ohrožení nejen ekonomické situace podniků či obcí, ale i fungování státního mechanismu. Proto jsem říkal, že zákon o státní službě není dobrý - zachoval úředníky, které přivedla ODS a TOP 09, a dal jim nekontrolovatelnou moc, kterou musí korigovat až NSS. To je varovný signál do budoucna.
Třetí perioda, o které jste hovořil, byla poznamenána neshodami mezi premiérem Sobotkou a ministrem financí Babišem...
Ta hádka vedla k tomu, že se otevíraly staré problémy, které tu vznikly jak v 90. letech, tak v minulých volebních obdobích od roku 2006 nebo od roku 2010. Ukazuje se, jakou hrubou chybou byla privatizace strategických podniků v ČR, jak špatný systém financování nastolila ČR vůči evropským fondům. A nejde jen o OKD nebo Čapí hnízdo, ale o mnohem víc, provází to někdy neúspěšné trestně právní vyšetřování orgánů činných v trestním řízení, a jindy úspěšné – jde např. o exsenátora Alexandra Nováka, ROP Severozápad... To jsou věci, které byly náhradním tématem, aby se nemluvilo o tom, co Sobotkova vláda zanedbává v rozvoji dopředu.
Ukazovalo to také na to, že osobní útok je víc než programové jednání, které má sloužit občanům. Témata mohla být komunikována mezi orgány činnými v trestním řízení, nemusela se jimi zabývat sněmovna a mohlo to být vyřízeno bez nějakých průtahů. Existence těchto kauz ukazuje na to, jak si ti kteří političtí představitelé představovali správu státu - úplně jinak než KSČM. My jsme zejména na krajské úrovni prokázali, že jsme schopni poctivý výkon správy zajistit. Za méně peněz bylo více efektu. Lidé to považují za samozřejmost, ale u jiných politiků to samozřejmostí není. To je podstatou těchto kauz.
Situace je však dána tím, jak funguje státní mechanismus. Odpovědnost zase nese vláda, která nebyla schopna prosadit některé věci, které se týkají trestního řízení. V dojemné jednotě ČSSD, ODS, TOP 09, i ANO se nám nepodařilo prosadit prodloužení nepromlčitelnosti trestných činů z privatizace. Nechápu, proč se k nám připojilo hnutí ANO. Teď se má čekat, až se příští rok promlčí trestné činy z privatizace roku 1998 z balíčku Václava Klause? A z privatizace bankovního sektoru? A některých privatizací velkých podniků v ČR, dokonce strategických, jako telekomunikačních apod.? Proto stejný návrh zase předložíme. Nevzdáme návrhy, které nám neprošly. Nově zvolení poslanci mají již připravených nejen 18 návrhů zákonů, které neprojednala sněmovna, které samozřejmě zrevidujeme, abychom je dostali do současného právního stavu, a budeme je předkládat znovu. Máme i další návrhy, které reagují na současnou situaci. To, že nám neprošla velká změna exekučního řádu, jen ta malá, neznamená, že se tím nebudeme znovu zabývat, protože to je problém ČR.
Když jsme mluvili o OKD, tam největší problém je v tom, že vlády ČSSD nebo ODS připustily privatizaci zisků v době, kdy podniky byly funkční, a poté zestátnění dluhů, které privatizátoři udělali. To nemůžeme připustit, v programu říkáme, že chceme strategické podniky a přírodní zdroje dát zpět do rukou státu. A že to budeme dělat výkupem akcií a různými formami, které nám umožní právní režim. Buď se proto zřídí státní podniky, nebo se ty podniky dostanou většinou akcií zpět veřejnému sektoru. Proto odporujeme návrhu o dalším prohlubování zákona o registru smluv - nesouvisí s transparentností, je to přímá likvidace veřejného sektoru. Solární baron má víc práv než veřejnoprávní podnik, vybírá miliardy ze státního rozpočtu a je na dvacet let vysmátý, a veřejnoprávní podnik, teplárna, technické služby, dopravní podnik, se má vydat všanc privátním podnikům?
Můžete přiblížit priority KSČM pro tyto sněmovní volby?
KSČM jako prioritu volebního programu vyjádřila ve svém hesle – Mír ve světě, spravedlnost a bezpečí doma. Bez míru ve světě nejde zajistit další rozvoj české společnosti, naší ekonomiky, budoucnost občanů. Bez zajištění pocitu bezpečí občanů to také nejde, o jejich bezpečnost se musíme postarat, aby nebyli ohroženi nejen migrační krizí, ale ani vzrůstající kriminalitou, která souvisí jak s migrační krizí, tak se zhoršením společenské a politické situace. Lidé jsou vůči sobě nevraživí, stále více používají násilí, kriminalita roste, nijak se nezlepšuje vyšetřování trestných činů, reformy policie spíš vedly k tomu, že úroveň objasněných trestných činů stagnuje.
A pocit spravedlnosti má stále méně lidí. Zůstal tu problém s tím, jak byly privatizační kauzy odsouzeny, stejně jako různé korupční aféry v ČR. A pocit lidí, že si nechodí k soudu pro spravedlnost, ale pro rozsudek, vzrůstá, což je pro fungování státního mechanismu nebezpečné.
Proto jsme dali ty tři základní postuláty do našeho hesla. V tomto duchu je také sestaven náš volební program. Pokud jde o mír ve světě, chceme, aby se snížilo napětí ve světě, problémy se řešily diplomatickou cestou, aby se nevyhrožovalo, neválčilo, aby naši vojáci nejezdili na cvičení do Pobaltí a tam se konfrontovali s armádami Ruska nebo Běloruska. To nemáme zapotřebí. Podle KSČM Rusko neohrožuje bezpečnost českých občanů, nebezpečí je spíše v teroristických aktech, které se stále nebezpečně přibližují do ČR. A proti tomu se nic nedělá. EU nefunguje, Evropská komise je nekompetentní, od stolu rozhoduje o kvótách, vyhrožuje, místo aby se řešily příčiny krizí. Řešit jen následky je nekonečný proces, který nemá žádný výsledek. Stabilita v Libyi, kterou rozbily evropské státy, NATO a USA, nenastává. Proces v jiných státech je velmi složitý. Pokud bude poražen Islámský stát, dopadnou dobře volby v Iráku, bude snad jedno území, které bude možné řešit novým rozvojem. V Sýrii je složitá situace. A v české politice se na řešení příčin dává malý důraz.
Když hovoříme o bezpečí, Evropa nezajišťuje vnější hranici Schengenu, vytváří tlak na ČR, aby si hlídala své vnitřní hranice, což není zabezpečeno materiálně, ani fyzickými silami. Tolik vojáků a policistů v cizinecké policii ČR nemá.
A jak správně říkal Alexander Černý v ČT – my nemáme ani kasárna, kam bychom tyto lidi ubytovali, nemáme vytvořené ani materiální podmínky, abychom to mohli rychle zařídit.
Tady vidíme výsledky neuvážených kroků minulých vlád, které při různých redislokacích, reorganizacích a nakonec privatizacích majetků zničily materiálně technickou základnu bezpečnosti státu.
Abychom zabezpečili růst životní úrovně, dáváme důraz na ekonomiku a znovu upozorňujeme, že bez změny daňového sytému, bez parametrických změn v systému sociálního a zdravotního pojištění, nejsme schopni změnit situaci. Součástí našeho programu je vytvoření jedné zdravotní pojišťovny, abychom neutráceli peníze za různé softwarové programy pro počítače. Kdo z vlastníků by si dovolil pro jednu věc zřídit tři organizace? My máme pro zdravotní pojištění tři státní pojišťovny a rozhodnutím vlády by mohlo dojít k jejich sloučení. Jistě bychom ušetřili nemalé prostředky. Nejen na mzdách, ale zejména na materiálním vybavení, a správa by byla mnohem lacinější. Příklad: Kdyby všichni ti, kdo se léčí v jihočeských nemocnicích, byli pojištěni, měly by nemocnice víc než 100 milionů Kč navíc, protože ostatní pojišťovny platí méně za výkony.
Pokud jde o školství, jasně odmítáme nenaplnění středních odborných učilišť, jejichž nejasné financování ukazuje, že ani v tom není systém. Střední odborná učiliště nevychovávají lidi pro konkrétní podniky, které mají zakázky, mohly by exportovat. Kraje se pak těžce vypořádávají s tím, jak ufinancovat střední školství, jehož jsou zakladateli. Přitom upadají obory, které jsou v ČR perspektivní z pohledu příští politiky Průmyslu 4.0.
V programu máme valorizaci důchodů, minimální mzdy, aby byl tlak na oddělení sociálních dávek od mzdy, aby byl ekonomický důvod do práce chodit. A samozřejmě je to jeden z nástrojů, jak dosáhnout toho, že za českou práci budou čeští občané evropsky odměněni, když už mají evropské ceny, ale nemají bohužel evropské mzdy.
Ve volbách kandiduje 31 subjektů, 7500 kandidátů, programy některých se prolínají tu více, tu méně. Jak se v tom má volič vyznat?
Z 31 kandidujících stran je jen dvacet, které kandidují ve všech krajích, jsou relevantními politickými silami. Ty ostatní ani nepočítají, že se do sněmovny dostanou, a hlasy pro ně jsou vyhozené. Pokud jde o relevantní strany, udělali jsme si srovnávací analýzu politických programů. Shodnost programu KSČM je někde velmi malá, jindy poměrně vysoká. Euro nechce přijmout nejen KSČM, ale ani ODS. Téměř žádnou shodu nemáme v naší programové prioritě vystoupit z NATO, přitom rok 2019 je prvním rokem, kdy se o tom dá vážně jednat. Výtky, výsměch, vyvolávání strachu, že tu bude bezpečnostní vakuum, je nesmysl. Kdyby KSČM dostala hlasy od všech zásadních odpůrců NATO, měla by 30 procent ve volbách.
Rakousko není členem NATO a necítí se tam lidé méně bezpečně než v ČR. Zvyšování počtu zemí, které nebudou součástí tohoto paktu, zvyšuje bezpečí v Evropě. My nechceme být v žádném bezpečnostním vakuu, proto navrhujeme, aby po dlouhé době od roku 1975 byla vyvolána nová Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Aby se země zavázaly, že Evropa nebude místem válečných vojenských operací, že se na tomto území nepovede válka, což z hlediska historického je téměř nepředstavitelné, i když takovou představu měl poprvé se svou mírovou smlouvou Jiří z Poděbrad. Kromě toho, že se k tomu zavážou evropské státy, museli by to garantovat i stálí členové RB, kdy už tři jsou součástí vícepolárního světa - Rusko, USA a Čína. Kdyby garantovaly, že se na tomto území nepovedou válečné operace, můžeme bezpečně nejen vystoupit z NATO, ale i bezpečně jednat o tom, jaká bude nová spolupráce s našimi sousedy na západ, východ, sever nebo na jih.
Do sněmovny kandidují všechny současné parlamentní strany, kdo je největším soupeřem KSČM?
Ve volebním souboji máme své protivníky, což jsou protihráči na druhé straně politického spektra, kteří nám však většinou neubírají voliče, jejich program je odlišný. Mluvíme o zdravotnictví a říkáme, že nám jde o nezisková zdravotnická zařízení s primární péčí o pacienta, což znamená, že tu musí být dobře zaplacený lékař a střední zdravotní personál. Pravicové strany chtějí akciové společnosti a s. r. o., což znamená, že kromě péče - oni tomu říkají služba, a zaplacení mezd, chtějí mít zisk. Ale jakmile vytvoříme organizaci určenou k tvorbě zisku, část prostředků vydávaných na zdravotnictví půjde do kapes nějakému vlastníkovi. A ten ji nemusí dát zpět do péče. Proto trváme na neziskových organizacích. Kromě nákladů na péči a mezd nemohou sloužit ničemu jinému než zdravotní péči.
A pak jsou soupeři, kteří se tváří, že jsou nalevo a berou nám voliče. Tam souboj není o myšlence, ale o důvěryhodnosti. Jak může mít někdo důvěru, když slíbil referendum, ale slib nesplnil? Přestože ČSSD zamítla naše, předložila své, ale sama ho neschválila. Slíbili revizi církevních restitucí, a opět slib nesplnili. KSČM na rozdíl od soupeřů na levé části spektra má čisté svědomí. To, co navrhuje, se snaží prosadit. To je podle mě velký potenciál, a také velký argument pro to, aby lidé volili KSČM. Nikoli ty, kteří slibují a pak to nedělají.
Čeho by KSČM ráda ve volbách dosáhla, dá se výsledek vždy hodnotit jen získanými procenty?
Nevíme, kolik z politických stran, které kandidují, dosáhne pětiprocentního kvora, kolik jich bude ve sněmovně. Kdyby se jich tam dostalo pět, při určitých procentech máme mnohem větší počet mandátů, než když jich tam bude devět. Pak při stejném procentu budeme mít méně poslanců. My usilujeme o co největší důvěru voličů, abychom mohli reálnou politickou sílu uplatňovat ve sněmovně i vůči vládě, ať už budeme opoziční nebo nevládní stranou nebo stranou, která vyhraje volby, a bude mít odpovědnost za rozvoj státu. KSČM je na to personálně a programově připravená.
Dost lidí nechce jít k volbám. Jedni se mají dobře a změnu nechtějí, druzí tvrdí, že se nic nezmění, ať je ve vládě ten či onen. Další jsou otrávení z toho, jak se politici chovají…
Ten, kdo se nezúčastní voleb, rezignuje na své právo a nechává za sebe rozhodnout jiného. Pak ale těžko může mít právo kritizovat situaci, když sám k tomu, kdo o něm rozhoduje, nepřispěl. To, že rezignuje na své právo, je k jeho škodě. A druhý moment je, koho volit. Občan by měl jít volit a vybrat si toho, ke komu může mít důvěru, kdo neodejde po čtyřech letech s ostudou a s nesplněnými sliby.
KSČM má jednu výhodu – má dostatek mladých lidí, dostatek nových tváří na kandidátních listinách, má také dostatek autorit, které jsou ve sněmovně dlouhou dobu a jsou schopné politické debaty a vize české společnosti do budoucna. Kandidáti byli vybráni demokratickým způsobem na výročních členských schůzích, okresních a krajských nominačních konferencích. Naši kandidáti mají důvěru členské základny, a také velkou důvěru mezi sympatizanty, což se ukazuje při korespondenci, kterou vedeme s voliči, při osobních setkáních, i na Facebooku.