Stupeň, jejž dosáhla mentalita koloniálního předklonu, už trčí i z mediálních titulků: „Lithium z Cínovce by se mělo zpracovávat doma.“ „Stát podepsal memorandum s australskými těžaři. Zajistí, že se lithium bude zpracovávat v Česku.“ Atd. atp.
Titulky ohlašují triumf, dosažený v národním zájmu. Právě ten ovšem vyvrací už sám text, který uvádějí. Řeč je o memorandu o porozumění, podepsaném ministerstvem průmyslu a obchodu – s australskou společností European Metals Holdings Ltd. (EMH), která prý „respektuje požadavek ministerstva průmyslu zpracovávat vytěženou rudu v ČR“.
Jistě, ty miliardy vytěžených tun by vozil až do Austrálie jen blázen. Otázka nezní, kde se budou zpracovávat, ale kdo tu šanci dostane – a bude tak inkasovat i zisk. Australská firma sleduje vlastní zájem. Má slova nejsou výčitkou na její adresu. Na tom, co se týká zájmů deseti miliónů nás, Čechů, však nic nemění ani její nabídka, aby se investičním partnerem projektu stal český stát.
Proto jsme podepsali petici, adresovanou Poslanecké sněmovně PČR. Připojuje s k ní jak veřejnost „napříč spektrem“, tak politici z řad jiných stran a hnutí. Tady je v plném znění:
PETICE
Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR
Nerostné bohatství České republiky patří, stejně jako voda, všem jejím občanům. V posledním čtvrtstoletí však vynáší soukromé zisky v miliardách, odplývající z velké části do ciziny. Lidi s běžnými příjmy to poškozuje nehoráznými cenami vody i mnoha produktů z domácích darů přírody. U lithia, jehož zásoby nás řadí na čelné místo ve světě, to už dopustit nelze. Oč nepostradatelnější je pro řadu oborů, jimž patří budoucnost, tím spolehlivější musí být záruky, že bude zhodnoceno ku prospěchu celé naší země.
Vyzýváme Poslaneckou sněmovnu PČR, aby v co nejbližším možném termínu
- přijala zákon, opravňující k těžbě českého lithia výlučně domácí podnik či podniky ve veřejném vlastnictví
- zavázala vládu zaručit, že i výrobní zhodnocení domácího lithia s vysokou přidanou hodnotou zůstane v rukou českého průmyslu ve veřejném vlastnictví, a obohatí tak naši zemi a všechny její občany.
Na prahu „čtvrté průmyslové revoluce“ je to unikátní šance, jak vrátit Českou republiku mezi průmyslově nejvyspělejší země a suverénní hráče na světovém trhu v zájmu všech deseti miliónů našich spoluobčanů.
Petiční výbor:
Josef Skála, místopředseda ÚV KSČM, Politických vězňů 9, 110 00 Praha 1 - zmocněnec
Karel Šidlo, poslanec PS PČR, Bezděkov139, 340 41 Klatovy
Václav Snopek, poslanec PS PČR, 17. listopadu 400, 530 02 Pardubice
Josef Šenfeld, poslanec PS PČR, 411 72 Hoštka 292
Václav Novotný, předseda Iniciativy NE základnám, Tupolevova 479, Praha 18 - Letňany
Lubomír Ledl, místopředseda Strany demokratického socialismu, Vršovická 68, 101 00 Praha 10
Jaroslav Borka, poslanec PS PČR, Stará Kysibelská 29, 360 09 Karlovy Vary
Memorandum o porozumění je – právě jen o porozumění. Podpisu čehokoli, co smluvně zavazuje, musí předcházet seriózní veřejná diskuse – na půdě nově zvolené Poslanecké sněmovny PČR a zdaleka nejen tam. Spolehlivou garancí, že to neskončí jako s vodou i jinými dary přírody, které patří nám všem, je pouze to, co požaduje naše petice.