Zajímavá postava je pan poslanec Gabal. Marxistický filozof, jenž se prudce změnil v nemarxistu, je častým hostem v diskusích v České televizi. Tentokrát, tedy ve čtvrtek, byl jeho oponentem poslanec KSČM Leo Luzar a nešlo o nic menšího než o »nebezpečí z Ruska« a Ukrajinu, která se chce stát členem NATO a asociační dohodou vniknout do Evropské unie. Moc problémů najednou, že? Mě zaujalo však havlovské tvrzení (proč havlovské? Protože Václav Havel ho použil v krizových dnech roku 1989), že »všichni víme, že…«. Co je to »všichni víme«, kdo jsou to ti »všichni«. Pan Ivan Gabal je filozof, už nemarxistický, možná proto vyslovil takový nesmysl. Jestliže budu totiž jediný, kdo něco neví, pak jaký smysl má ono slovo »všichni«? Všichni jsou všichni, když je někdo jiného mínění a hlásí se k němu, pak slovo »všichni« není pravdou.
Pan Gabal ve zmíněné televizní polemice jednou na argument Leo Luzara reagoval slovem: »Lež«. I když prý toto slovo nemá rád. Pokud, ale použil slovo »všichni«, pak vědomě lhal. Ale dost filozofování. Lží bylo z jeho strany víc, nebo jak nazvat tvrzení, že evropské státy jsou všechny toho názoru, že… šlo o plnění Minských dohod a podle Gabala je neplní Rusko, i když na argumentech se Luzar pokusil ukázat, kde vlastně je problém. Pan Gabal problémy nezná. Stačí, že prý všechny státy Evropy společně se Spojenými státy potvrdily další pokračování sankcí proti Rusku a důvodem je ruské vměšování do války na východě Ukrajiny, že tam údajně jsou ruská regulérní vojska a vůbec… To, že šéfové Unie a NATO a s nimi v řadě představitelé jednotlivých členských zemí jsou zajedno v tvrzení, že v Donbasu jsou zmíněná ruská vojska, nemusí a dokonce ani není pravdou. Tlak Spojených států je nemalý a nikdo, i kdyby si myslel něco jiného, z představitelů členských zemí, se neodváží proti tvrzení USA protestovat. Jde všem přece o vlastní budoucnost (i panu Zaorálkovi). Například slova o regulérní vládě v Kyjevě stojí na vodě, protože Majdan nebyl ničím jiným než zorganizovaným pučem ze zahraničí a vzal poslední naději na skutečnou demokracii v Ukrajině, protože protilevicové postupy těch, kteří vzešli z Majdanu, o demokracii nesvědčí, ani honba na čarodějnice, která stála mnoho mrtvých brzy po likvidaci ve volbách zvoleného prezidenta, má daleko k demokracii a přesto vládní evropští činitelé hovoří, stejně jako pan Gabal, o jejím zdejším rozvoji. A dodejme ještě, ač peníze, které sem jdou, většinou zůstávají u oligarchů a lidé žijí hůře než před Majdanem.
Měl pan Gabal, když řekl, že »všichni ví«, pravdu? Neměl. A protože pravdu neměl, pak muselo jít o účelovou lež. Možná proto ho v podobných televizních besedách vidíme tak často.