Je čas léta a prázdnin. Pro nás dospělé je to doba dovolených, pro děti zase období prázdnin a her. Nezapomínejme však, že brzy po prázdninách, v říjnu, nás čekají volby do Poslanecké sněmovny. V tom prázdninovém vedru mně stále hlava nebere, proč jen Babišovo hnutí ANO stále drtivě vede v průzkumech volebních preferencí. Copak vůdce hnutí Andrej Babiš neprokázal letos na jaře v tandemu s prezidentem Milošem Zemanem, že lpění na funkci ministra financí je mu nadevše? Bylo navýsost trapné, když Babiš tvrdošíjně odmítal ministerské křeslo opustit, zaplétal se do svých kauz vysvětlováním tzv. korunových dluhopisů, v čemž ho vytrvale a okázale podporoval prezident Zeman. Ten ho na žádost premiéra Bohuslava Sobotky odmítal celé týdny z funkce odvolat. Ani toto všechno však s preferencemi hnutí nezamávalo.
Posviťme si nyní na Babišovo hnutí ANO. Populistická hnutí jako ANO nejsou v Evropě nebezpečná ani tak kvůli populismu, protože ten je standardní součástí demokracie. Ale nebezpečný je jejich antipolitický program, jenž z politiky dělá byznys, a s tím úzce spojená organizace, která je založena na vůdcovském principu bez vnitřní demokracie. Nebezpečí Babišova hnutí je právě v principu neomezeného vůdcovství, pro něž je demokratická rozprava pouhou „žvanírnou“ a jakýkoliv kompromis znakem slabosti a prohry. Namísto pluralitní diskuse je politický program jen výsledkem podnikatelského zájmu. S veřejností se v něm zachází coby se spotřebitelem a s mocí coby s kapitálem, který je třeba rozšiřovat až k absolutní hranici.
Dnešní popularita populistických hnutí, jako je i to Babišovo, je především výsledkem včerejší neschopnosti stran vládnout a absence politické třídy. Je to důsledek dlouhodobé slabosti a snadné korumpovatelnosti ze strany byznysu a nových oligarchií. Paradoxní ovšem je, že se nyní tyto oligarchie tváří jako bojovníci proti korupci, na níž je ovšem jejich moc dlouhodobě založena. Z toho vyplývá, že v politice často rozhodují podivné pohnutky, jež Babiš dokáže umně využít k vlastnímu prospěchu.
„Přece ten chlap není nezničitelnej,“ pravil baron Rupert von Kratzmar ke svému pobočníkovi ve slavné klasické veselohře Adéla ještě nevečeřela, když jeho lidé nemohli polapit slavného detektiva Nicka Cartera z Ameriky. A to si myslím i o Andreji Babišovi. Podivné jeho podnikatelské praktiky jej dříve nebo později doženou, i když se nyní spravedlnosti s vervou vysmívá. Spravedlnost je sice slepá, leč není tak hloupá, jak se Andrej Babiš vytrvale domnívá.