Projev na 59. schůzi Poslanecké sněmovny dne 11. 7. 2017 k vyslovení souhlasu s ratifikací Pařížské dohody.
Děkuji za slovo, hezký večer, vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové. Já jsem pozorně poslouchal svého předřečníka, je kritikem Pařížské klimatické dohody. Já jsem zase na druhou stránku jejím zastáncem a proto já tady opět rozvinu nějakou teorii. U smlouvy CETA jsem tady rozvíjel teorii o nadnárodní kapitalistické třídě. V tomto případě se vrátím k teorii, kterou už jsem tady nadnesl, když se tato dohoda projednávala poprvé. Ta teorie zní, že za globální oteplování je zodpovědný globální kapitalismus. Pojďme tuto teorii ještě jaksi dorozvinout a ukázat si na to, že je to právě volný trh, volný trh, který způsobuje nárůst exhalací skleníkových plynů a další následky.
Já se vrátím k tomu, proč asi Donald Trump prý jaksi nepřipojil ten podpis pod Pařížskou klimatickou dohodu, když se k tomu Spojené státy zavázaly, když ještě byl prezidentem Barack Obama. Tak pokud použiji ten příměr novinářky Naomi Kleinové, která ve své knížce Kapitalismus versus klima tohle všechno mění, tak je Donald Trump v zajetí uhlíkové lobby. Uhlíkové lobby, která vládne právě v jeho státě.
Což je také možné, protože pokud si vzpomenete, tak jsem vám tady říkal o těch nadnárodních korporacích, a řada nadnárodních korporací sídlí právě ve Spojených státech a ve velké většině jsou to těžařské společnosti, tedy společnosti, které těží ropu, tedy uhlíková loby. Samozřejmě tam můžeme zapojit kromě těžařských společností i společnosti, které těží třeba uhlí, zemní plyn nebo břidlicové plyny, protože toto téma se diskutuje nejenom ve Spojených státech amerických. To na začátek.
Jsou to totiž korporace, pokud budeme říkat ta uhlíková loby, jsou to takové korporace, které tvrdí, že globální oteplování ve své podstatě neexistuje. Proč to tvrdí? Tvrdí to z jednoduchého důvodu, a to proto, že jim překáží v jeho dalším rozmachu a další akumulaci kapitálu. Na to poukazuje mnoho teoretiků. Nejsem sám, kdo se tímto problémem zabývá, ale například jak už jsem tady zmiňoval ...(nesrozumitelné) Clair, který je kritikem globalizace, já se taky považuji za jednoho kritika současného pojetí kapitalistické globalizace, protože ta globalizace nepřináší prospěch všem - pouze úzké skupině lidí, což je podle mne špatně, protože na globalizaci mají vydělávat všichni. Co je ještě horší - globalizaci nikdo neřídí. Prostě ta probíhá spontánně sama a vládnou jí pouze opravdu nadnárodní korporace.
Takže jak jsem řekl, za globální oteplování je podle mého názoru zodpovědný globální kapitalismus. Vše je totiž postaveno na nekonečném růstu růstu. Pokud to převedeme do ekonomické logiky, jde o to, že ekonomiky a samozřejmě i blahobyt nebo konzum společností má neustále a nekonečně růst do nekonečna. To už je první paradox, protože žijeme na konečné planetě s konečnými zdroji, pokud budeme hovořit o nerostném bohatství. Toto nerostné bohatství je vyčerpatelné, to už se nám ukazuje, protože zdroje začínají pomalu klesat. V budoucnu zcela jistě nastane ropný zlom, tzn. dojde ta těžba k vrcholu a posléze začne klesat. K tomuto zlomu se blížíme. Možná se ho - neříkám - všichni dožijeme, já se ho možná dočkám, že ty teorie měly pravdu. Už vidím ty argumenty od neoliberálních politiků z řad ODS, zastánců Laissez-faire, toho volného trhu, že budou říkat, že to není pravda, že prostě se vždycky objeví nějaký další nový zdroj a najdeme něco nového, a není potřeba nějakým způsobem zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů. Já říkám, že je potřeba zároveň navyšovat podíl jaderné energie, i když se jedná o neobnovitelný zdroj. V budoucnu zcela jistě budeme mít už plně funkční termojadernou fúzi, protože vodíku je ve vodě zcela jistě dost.
Dalším problémem je, že mnoho lidí, řekněme téměř všichni lidé na naší planetě chtějí žít podobným konzumním stylem života, jako žije euroamerická civilizace. Tento proces je nastartován v současné době v Číně, kde vzniká právě, pokud to budeme říkat sociologickou terminologií, střední třída, která chce žít podobně, neříkám úplně stejně, ale podobně jako třeba my - mít všechny výdobytky západního konzumu, ať je to televizor, osobní automobil, počítač, internet a další věci, které přinesla globalizace. Tady je potřeba říci, že i díky globalizaci došlo k rozmachu těchto dalších věcí. Nicméně jak se stále více ta uhlíková loby nějakým způsobem zmocňuje politiků, a právě je toho důkaz Donald Trump, tak nastává ještě jeden dějinný paradox, a to, že když dojde ke globálnímu oteplování zvyšováním exhalací skleníkových plynů, tak začne tát permafrost. Jestliže roste teplota, začne tát věčně zamrzlá půda a začne se uvolňovat další skleníkový plyn metan. K tomuto jevu také postupně dochází a je to rovněž dokázané.
Samozřejmě někdo mi tady může opět říci, že planeta Země ve svých historických vývojových tendencích - jednou za čas ji tady sklátily bouře, poté například malá doba ledová a nyní například právě třeba horka. A my vždycky říkám, že globální oteplování neexistuje. To říká například bývalý prezident Václav Klaus, který napsal knihu Modrá, nikoliv zelená planeta, kde poukazuje na to, že prostě to globální oteplování neexistuje. Když tady bylo čtyřicet stupňů Celsia, tak jsme říkali a poukazovali na to, že globální oteplování existuje. neznamená, že když u nás je třeba zima, že globální oteplování neexistuje. Ty změny, které nastartovala globalizace právě díky tomu, že začala ovlivňovat celý svět, ať to byly dopady na reliéf krajiny, nebo nějakým způsobem na zvyšování právě exhalace skleníkových plynů, tak jsme se dostali do fáze, kterou dneska nazýváme antropocén, tedy kdy už člověk jakoby vládne nad tou přírodou celkově. A ty dopady jsou prostě už ve velké většině jenom negativní, že ta příroda se nestačí sama vzpamatovávat ze zásahu lidstva. A právě honba za kapitálem a akumulace kapitálu zvyšuje devastaci přírody. To je naprosto jednoduchá logika, která je opět nezpochybnitelná, protože vždycky těmto korporacím, které těží nerostné suroviny, jde o další a další rozmach. To už snad dneska nikdo nepopírá. Samozřejmě popírači přijdou a popírači určitě budou i reagovat na mé vystoupení. Já se té diskuse nebojím.
Mnozí mluví dneska o probíhající bitvě. Právě že jedni jako já třeba říkají, že globální oteplování existuje, pak jsou druzí, že neexistuje, tak nastává ta bitva. Pak někdo vystoupí a řekne, že za globální oteplování můžou ty enviromentalisté, kteří jakoby se zastávají těchto ekologických různých teorií. To je taky další jeden střetový názor, se kterým se určitě setkáme. A na jedné straně tedy stojí ti, kdo řídí kapitalistickou globalizaci, tedy velké korporace. Ti považují krizi životního prostředí za překážku, protože se snaží neustále vydělávat peníze, to už jsem tady říkal. Oni se snaží o co nejvyšší akumulaci kapitálu, o to jim jde. Tady nejde o záchranu přírody, ale o co nejvyšší akumulaci kapitálu. Na druhé straně pak stojí vědci, kteří začínají vnímat nové éry v historii Země, jak jsem říkal antropocénu. A tito vědci, ať to jsou sociologové, kritici globalizace, podporovatelé globalizace, poukazují na ty negativníi tendence, které přinášejí globální oteplování. Ono je potřeba s tím počítat. Samozřejmě ruku v ruce s tím jde například přelidnění planety. To je jeden z dalších globalizačních problémů, které vyvstávají. Na to tady ještě nebylo poukázáno.
Já samozřejmě Pařížskou klimatickou dohodu vítám. Ano, já osobně ji vítám, protože je nutné nějakým způsobem zachovat planetu Zemi v nějaké podobě svým dětem, vnukům, pravnoučatům, tak aby nedošlo k samotné destrukci, protože krizové scénáře existují už od nějakých 70. let, kdy vznikl tzv. Římský klub. Samozřejmě já jsem byl jednou označen za pomatence z Římského klubu. To mi dokonce bylo řečeno na jednom semináři, nicméně já jsem poukazoval na to, že samozřejmě blahobyt a růst může nějakým způsobem růst a jedná se o konce trvale udržitelného rozvoje, se kterým právě přišel onen Římský klub. Nemám problém se s tímto identifikovat. Některé teorie právě Římského klubu, anebo i překročení mezí, což je další z teorií, že jsme ty meze už dávno překročili, tak aby se planeta Země mohla sama obnovovat. Proto nám dost často vrací třeba údery, ať je to typu bleskové záplavy nebo povodně, nebo nějakým způsobem obrovské výkyvy počasí. To se dost často stává, že máte rozdílné teploty o dvacet stupňů. Že nám přichází tornáda, hurikány, i když samozřejmě je to přirozený jev na planetě, který je sledován historicky. Ale jelikož se planeta otepluje, tak tím více nastávají klimatické proměny a jsou stále více drsnější. To je potřeba si říci.
Politická scéna se tedy na studie snaží reagovat. Já jsem jeden z těch, který se snaží na ty studie reagovat, které vychází. Já čtu jak kritické teorie zejména na pohled globalizace, tak čtu samozřejmě i neoliberální teorie, ať je to Friedricha von Hayeka nebo Freemena nebo Nožika(?), což jsou zastánci neoliberálních teorií. Já je podrobuji právě kritice, kritické analýze, kterou se vám tady snažím vždycky představit, tak abyste nějakým způsobem trošičku začali uvažovat i na tu druhou stranu. Říkám ale, já se nezdráhám nějakým způsobem vyslechnout i tu opozici, tedy zastánce ve své podstatě rozmachu soukromých korporací, které samozřejmě mohou za to globální oteplování, protože jde o jejich rozmach. Ale musíme najít nějakým způsobem nějaký kompromis. Ten kompromis se hledá poměrně těžko, protože vždycky se řekne, že jedni za to mohou, druzí za to nemohou. Ten vývoj lidstva ve 20. století vedl k tomu, že samozřejmě se svět rozdělil na bohatý sever, chudý jih. Máte tady další rozvíjející se země, máte země Bridgu nebo Bridg(?) dneska, máte další státy, které se snaží nějakým způsobem předčít nebo dohnat Spojené státy, právě byť třeba i v tom konzumu.
Nemusíme to dávat jenom vysloveně jako důraz, například vysloveně na průmysl, ale jenom třeba v konzumu. Tam je potom ten příměr, že jak se lidstvo snaží čím dál více konzumovat, tak to táhne ten rozvoj. Spotřeba táhne dneska rozvoj. Je to bohužel smutné, že je to jen tento faktor. Nic jiného to není. Oproti minulým dobám, pokud bych zde já dával příměry, z těch pevných modernit, když to tak budeme dneska klasifikovat a já jako sociolog si to mohu dovolit - pevná modernita versus tekutá modernita, kdy to lidstvo je dneska propojeno. Úplně kompletně, a to těmi digitálními technologiemi. Samozřejmě moderní technologie mohou snížit exhalace skleníkových plynů, ať jsou to projekty smart city, např. chytré město, kdy jsou monitorovány exhalace skleníkových plynů. To je jedna z možností, kdy vlastně dochází jakoby ke globalizaci, k nějakým trendům.
Nicméně, jak jsem řekl na začátku, stále existuje silná uhlíková lobby, která drží v zajetí právě některé politiky. A oni si to samozřejmě nechtějí buď připustit, to je jedna varianta, nebo tomu hrdě přikyvují. Varianta číslo dvě. Já jsem tady tenkrát citoval z té knihy "tohle všechno mění". A citoval jsem tady právě Václava Klause jako jednoho z teoretiků, který jakoby nějakým způsobem popírá globální oteplování. Poukazoval jsem tam na fakt, že on byl vždycky zván soukromými nadnárodními korporacemi, právě těžařskými nebo nějakým způsobem zpracovatelskými třeba uhlí, do Spojených států, aby promluvil na téma, že globální oteplování neexistuje. Ty záznamy existují, že tam pronesl tato různá slova. Vždycky si tyto korporace zvaly nějaké autority, které byly nějakým způsobem spojeny s neoliberální teorií u nás z devadesátých let, kdy se u nás opět prosazovala teorie neoliberalismu, chcete-li washingtonského konsenzu, nebo jednoduše pravicová teorie. Ta později samozřejmě ztroskotala a ztroskotává dodnes. Ona dodnes ztroskotává. Já samozřejmě nepopírám, že některé levicové teorie také mají své limity, všechny teorie mají své limity, ale musíme o těchto problémech diskutovat. A jedním z těchto problémů je právě Pařížská klimatická dohoda, o které je potřeba vést diskuzi.
Samozřejmě, když od toho Spojené státy začínají ustupovat, Čína od toho neustupuje, pan kolega Zahradník - prostřednictvím pana předsedajícího - tady říkal, že Čína bude zodpovědná za budoucnost toho světa, tak to nebude jenom Čína. Ony to budou i ty další ekonomiky, které budou chtít jít na úroveň těchto států. Bude to např. Indie, další ze států, který je poměrně velký, máte tady Brazílii, máte tady Rusko, které opět bude operovat s nerostnými surovinami, které má ve své moci a jedná se o stát, který je samozřejmě největší na světě. Opět další faktor, který je třeba brát v úvahu. Tyhlety další věci.
Problém je, že ta volba Donalda Trumpa byla i vzpourou proti té globalizaci. Ve Spojených státech se totiž zapomnělo na obyčejné Američany, kteří byli postiženi tou globalizací jako celkem a byli vylučováni z různých pracovních procesů, kdy propadali do chudoby anebo do té třídy, kterou dnes nazýváme prekariátem, tedy třídy, která musí pracovat na podřadných pozicích za malou odměnu, na nestabilních pracovních pozicích atd. A to se projevuje samozřejmě i v našich podmínkách - tento negativní trend globalizace - a je třeba o něm rovněž diskutovat. Samozřejmě to tolik nepatří k Pařížské klimatické dohodě, ale já tady poukazuji na ty rozpory a ty příměry, o kterých tady musíme samozřejmě diskutovat.
Ono udržet nějakým způsobem globální oteplování výrazně pod dvěma stupni Celsia, oproti industriálnímu období a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně Celsia, bude poměrně obtížný úkol v té chvíli, když budeme všechno mít pořád postaveno na neobnovitelných zdrojích. Samozřejmě, já chápu, že je to nejlevnější, samozřejmě vytěžit, co jde, protože pro ty korporace je to zisk a tolik se nechce investovat do obnovitelných zdrojů. Samozřejmě ta investice tam probíhá, ty vývoje rovněž existují. Nicméně v současné době by tahounem obnovitelných zdrojů, jakékoli energie, solární a další, by mohla být Čína. Ta by mohla být jedním tahounem právě obnovitelných zdrojů a přinutit Spojené státy americké k tomu, aby buď přistoupili zpátky na Pařížskou klimatickou dohodu, anebo začali ještě více investovat do obnovitelných zdrojů.
Ještě tady zmíním to, že je nutné, aspoň podle mého názoru, Pařížskou klimatickou dohodu přijmout. Už jenom z toho principu, že je regulatorní, že se jedná o určitý typ regulace. Samozřejmě je to dohoda, takže dohody nejsou právně závazné. Samozřejmě se tam jedná - on pan ministr nám k tomu něco řekne - o nějaké možnosti sankcí, když Spojené státy teď nepodepíší nebo nepřistoupí k té Pařížské klimatické dohodě.
Já už zde slyším slova některých kolegů z pravice, že když se Pařížská klimatická dohoda přijme, tak to ohrozí průmysl, že to nějakým způsobem sníží počty pracovních míst. S tím přesně operuje Donald Trump. On s tím operoval, přesně s tímto konceptem, že se prostě sníží ty počty pracovních míst, zavřou se např. doly nebo něco takového. K té koncepci samozřejmě vždycky může dojít, ale zde si vzpomeňte například na problém OKD, kdy se tam všechno zavíralo, aniž bychom ještě měli tyto dopady. To je potřeba vzít v úvahu.
Já už vás více nebudu tady dnes v tuto pokročilou podvečerní hodinu zdržovat a případně si další věci nechám na druhé čtení. (Potlesk.) Děkuji za pozornost.