Migrační pohroma nevídaných rozměrů nemine ani nás, pokud nepřinutíme zaplatit za zločinné agrese ty, kteří se na třetím světě „nabalíkovali“. Místopředseda KSČM Josef Skála v rozhovoru pro web Eurasia24.cz hovoří nejen o migraci, ale také o smrtonosném obkličování Ruska, současné Číně, perspektivách spolupráce s eurasijským Východem, čtvrté průmyslové revoluci či národní emancipaci.
KSČM se staví proti účasti České republiky v NATO. Jaké vidíte alternativy současné bezpečnostní architektury v Evropě?
Proti agresím NATO jsme se skutečně postavili jako první. Teď už však proti nim – a našemu členství v paktu – protestuje mespolu se spoustou dalších sil a osobností. I na náměstích se u mikrofonu střídáme s některými signatáři Charty 77 či doktorem Jánem Čarnogurským, vicepremiérem prvé z polistopadových vlád. A společně podepisujeme i petice, požadující zákaz rozmístit u nás cizí vojenské jednotky či vyslat české vojáky na ruské hranice – a vypsat referendum o vystoupení země z NATO.
Tím častěji nás vábí všelijakými sliby, že pokud se na téma NATO odmlčíme, zvýší to náš „koaliční potenciál“. Na tuhle udici zabere leda legrační naivka – anebo kachní žaludek, jemuž se politika zdrcla na přízemní kšeft. Kdekoli to totiž komunisté udělali – tím spíš výměnou za vládní posty – dopadli naprosto tragicky. Jasné stanovisko k NATO je naší devizou, a ne slabinou. Jeho hodnota i akční rádius už jenom porostou. Ten trumf by si nechal vzít jen politický diletant.
Bezpečnost, nemá-li zůstat jen hazardní atrapou, musí být kolektivní. Tedy rovná a vymahatelná pro všechny. Bezpečnost „jedněch proti druhým“ není než úlitbou „spojenecké vděčnosti“. Sklapovačkou pár nicotných kariér, pasených zahraničními protektory. Mocenskou pojistkou pro ty, komu se nechce „vrátit nakradené“. Skutečně životaschopná je jen bezpečnostní architektura typu helsinského Závěrečného aktu. Tedy vzájemné záruky v duchu Charty OSN, závazné „od Atlantiku po Ural“, je-li řeč o našem kontinentu. Tehdy je přijaly všechny evropské země i USA a Kanada. Tentokrát by to měly být i všechny mimoevropské jaderné mocnosti.
Co podle vás představuje největší aktuální a výhledové vnější bezpečnostní riziko pro naši zemi?
Teď je to hlavně expanze mezinárodního terorismu. Zlomí ho jen koalice, široká jako ta proti Hitlerovi. Teror však neroste na stromech. Je bumerangem státního terorismu, páchaného liberálními svatoušky, i „práva“ silnějšího, které diktují světu ekonomicky. Cynickou „kartou“ těch samých trubadúrů „lidských práv“ je však i teror, kterému kypří úrodnou půdu.
Pupeční šňůra hrdlořezů, masakrujících i Francii a Německo, Británii či Belgii, vede až k „mudžahedínům“, které si USA vycepovaly v Afghánistánu už v 70. letech. Nedávno zesnulý Zbigniew Brzezinski se tím holedbal už v týdeníku Time před 37 lety, shodou okolností právě v těchto červencových dnech. Sázka na teroristické týpky je krátkozraká. Vymstila se už křiváčkům mnichovanského „appeasementu“ – a sponzoringu hitlerovské verbeže. Také dnes si vybírá krutou daň i v zemích, jejichž „elity“ si vypiplaly všechny Usámy.
Nevůle spojit síly proti chátře, vraždící i v západních metropolích, pramení z politiky, jejíž rizika jsou fatální. Tkví v „obkličování“ jaderné mocnosti východně od nás. Jeho „narativ“ lže stejně jako bláboly o „zbraních hromadného ničení“ v Iráku a Libyi – a „chemických masakrech“ Bašára Asada. Teď ale NATO provokuje na hranicích země, která prošla peklem Velké vlastenecké války – a dokázala zlomit hřbet nacistické bestii i zatnout tipec jadernému vydírání. My se od ní nacházíme blíž než mocnosti, které té idiotské politice velí. Tím větší hrozbě nás vystavují ti, kdo jí servilně posluhují.
V programu pro letošní parlamentní volby vaše strana uvádí, že hodlá „řešit příčiny migrační krize a odmítnout vnucované kvóty na přerozdělování běženců“. Migrační krize, to je dost komplexní a systémový problém, ale přece jen: kde byste s řešením příčin začal?
Právě tam, kde pimprlata „politické korektnosti“ končí. K poznání, že to chce řešit příčiny, a ne až následky, se kodrcala celé roky. Víc než ta holá věta z nich ovšem ne a ne vypadnout ani dnes. „Globalizace“, jak si ten predátorský podnik říká, naslibovala roh hojnosti i vískám v rovníkové Africe. Většinu „třetího světa“ však od těch „za vodou“ vzdálila ještě víc. „Ztracené iluze“ dráždí hlavně ročníky na startu do života. Klamavá reklama „globalizace“ se podbízela hlavně jim. Teď se jim upírá i právo na práci a smysluplnou existenci. Tím víc si pro to, nač je ty prolhané billboardy lanařily, vyrážejí do míst, které jim vylíčily jako zemský ráj. Prchají i před spouští „lidskoprávních intervencí“ – a terorem, kterému hnojí půdu.
Migrační vlnu zastaví jen spravedlivý mír a důstojná perspektiva pro ty, koho vyhání válka a nouze z domova. Jen reparace za následky zločinných agresí – a investice, polidšťující zóny humanitárních kalamit. Obojí musí jít z účtů „elit“, které se z martýrií „třetího světa“ nabalíkovaly. Přes 30 tisíc miliard EUR si nakřečkovaly jen v „daňových rájích“. Pokud z nich do zemí, odkud se migrační vlna valí, nevyrazíme aspoň část, pohroma nevídaných rozměrů nemá kudy minout ani nás.
Fenoménem současného světa je Čína. Slaví úspěchy nejen v ekonomické či technologické oblasti, ale i v oblasti sociální. Velmi rychle se zvyšuje celková kvalita života i v okrajových oblastech, prodlužuje se střední délka života. V superlativech se o Číně často zmiňují i západní média, která ale neopomínají tvrdit, že země „už nemá se socialismem nic společného“. Nicméně zastírají několik zásadních faktů: pozitivní vývoj v ČLR trvá už bezmála čtyřicet let, a to při uchování plánování s dominantní úlohou státu a pětiletkami – přitom nikdo nemůže říct, že by se v Číně nedařilo podnikání. Je pro vás „čínský model“ inspirací?
„Čínský model“ prokázal obdivuhodnou vitalitu tam, kde to dokázal. Tolik lidí – a tak raketovým tempem – nevyvedl z nouze ještě nikdo. Svou exportní závislostí na USA i dalších západních zemích však Čína začíná narážet na meze, které už není kam překročit. Prochází komplikovaným manévrem, který má v „tahouna“ růstu změnit domácí spotřebu. Souběžně řeší i ekologickou zátěž své proměny v „globální továrnu“. Držme jejímu vedení palce. Vedle moudrého, odpovědného výrazu jeho tváří vypadá většina „euroamerických elit“ jako panoptikum groteskních kašpárků.