Nominálně u nás sice parlamentní demokracie existuje, všechny formální instituce jsou k dispozici, ale slabost našich politických stran na straně jedné, nadvláda zcela nedemokratické, nám diktující Evropské unie a řadu let trvající „outsourcing“ moci z vlády a parlamentu do mimoparlamentních struktur vede k tomu, že se reálně o parlamentní demokracii u nás (a v Evropě) mluvit nedá, nebo se dá mluvit jen s velkou nadsázkou. Mnoho lidí si to bohužel vůbec neuvědomuje.
Proto jsme svědky soudcokracie, obrovského vlivu stále se rozšiřujícího neziskového sektoru (tzv. NGOs), zvětšující se počet tzv. nezávislých regulátorů, parcelizace státního rozpočtu do desítek fondů, atd.
Dnešní typ politického systému, který ještě ze zvyku nazýváme parlamentní demokracií, je ve skutečnosti něčím zcela jiným (všeobecně přijatý název pro něj ještě nemáme). Podstatné je, že znemožňuje vládnutí či jakékoli řízení společnosti.
Přesto je iluzí očekávat, že se Česká republika může vymanit z obecnějších evropských tendencí a zejména z jejich nesmírného bujení v konstruktu Evropské unie, který je založen zcela mimo či dokonce proti standardnímu modelu parlamentní demokracie.
Kráceno z Parlamentních listů ze dne 3.7.2017
Zdroj zde: