V pondělí 5. června jsem pokračovala v návštěvě Bechyně. Tentokrát jsem navštívila školská zařízení – a to obě základní školy a Střední uměleckoprůmyslovou školu Bechyně
Tématem jednání byl nejen právě schvalovaný „kariérní řád pro učitele“, ale i zkušenosti z již probíhající inkluze či dopady na pozdější zápisy do škol.
Se všemi řediteli jsme se shodli na tom, že „kariérní řád“ do škol přinese zbytečnou administrativu a zvláště pro začínající učitele to bude znamenat nižší platy, než v současnosti mají, protože budou zařazeni do nižší platové tabulky a až po dvou letech, po složení atestace jim budou platy navýšeny na současnou výši. To pro začínající učitele rozhodně nebude motivační a škol opět nenastoupí. Navíc z evropských peněz budou alokovány 2 miliardy na administrativní a organizační rozjezd systému!!! Ne pro školy a platy učitelům.
Rovněž inkluze se paní ministryni nepodařila. Praxe ukázala to, že na to, na co jsme poukazovali a kritizovali, tak se v praxi projevilo – a to narušení výuky, mnohdy i výuka těchto dětí mimo třídu, nedostatečné ohodnocení asistentů.
Střední uměleckoprůmyslová škola navazuje na tradici výroby keramiky v Bechyni. Nekeramické obory byly zavedeny v roce 2009, což neznamená zavrhnutí tradic, ale nutnost výuky různých výtvarných oborů napojených na průmysl.
Všichni ředitelé mě po svých školách provedli a musím konstatovat, že se mají čím pochlubit – ať to jsou tělocvičny, vybavenost tříd, odborných učeben. Na průmyslové škole mě pan ředitel dokonale seznámil se zpracování keramické hlíny a následnou výrobu keramiky – i pro mě poučné.
Všechny tyto školy čekají postupné rekonstrukce fasád, výměna oken, postupné dovybavování učeben. Investice do školství se vyplatí, jde o budoucnost dalších generací, ale ne jak je navrhuje paní ministryně.