Babišova správa rozpočtu nebyla natolik převratná, jak ji sám prezentuje. Působil v době konjunktury a strategickou změnu daní či veřejných služeb neprosadili. Návrh budoucího rozpočtu budou zřejmě provázet různé konflikty.
Východiskem je nadále rostoucí ekonomika (dubnový odhad HDP činí 2,5 procenta HDP). Tlak zaměstnavatelů na snižování nákladů práce (zejména proti růstu minimální mzdy a výši odvodů) ovšem výrazně roste. Makroekonomické klima se mění i s ohledem na dopady ukončení měnové intervence, vývoje cen energií a situace uvnitř eurozóny včetně výhledu na vícerychlostní evropskou integraci.
Debaty teprve nastanou
Andrej Babiš velmi spěchal, aby před svým odchodem se ještě mohl odprezentovat jako úspěšný ministr financí. Během již léta trvající konjunktury se mu vyrábí obraz úspěšnosti samozřejmě snáze. Omílaný přebytek v roce 2016 ovšem byla zásluha opožděného výběru evropských fondů a nečerpaných zdrojů na investiční projekty. A s výběrem daní to bylo podobné, většina nárůstu příjmů jde na úkor oživení, jen zlomek jde na vrub represí vůči podnikatelům. Nárůsty je také dobré srovnávat nikoliv proti plánu ale proti skutečnosti roku 2017. V roce 2016 vznikl velký neplánovaný rozdíl.
Před svou demisí Babiš uspořádal svou poslední tiskovku k prvnímu nástřelu rozpočtu ještě před tím, než ho vůbec poslal svým vládním kolegům. Tato derniéra měla být o výčtu priorit zejména v oblasti mandatorních výdajů, vůči kterým se ale ANO vymezovalo kriticky a brala to jako ústupek. O zvýšení tarifů ve veřejné sféře, o valorizaci důchodů, platech za stání pojištěnce a zvýšení určení daní pro obce rozhodla vláda jako celek. Ale pak se nelze chlubit, že navýšení těchto mandatorních výdajů o šedesát miliard je zásluha šéfa ANO.
Řídit ministerstvo na konci volebního období znamená především zvládnout operativu. Návrh rozpočtu je však vždy velké politikum. Období červen-září přitom vždy slouží k licitaci mezi resorty. Zákon o rozpočtových pravidlech ukládá předložit finální podobu eráru do 30. září parlamentu. Květnový termín je jen o hrubém, rámcovém návrhu, který má zatím celou řadu mezer. A koaliční rozkol to neusnadní. Premiér tento elaborát ocenil jako šitý horkou jehlou. A mezi nespokojenými ministry se začalo šuškat, že by měl být přepracován. Strukturální provětrání návrhu a nalezení vnitřních rezerv pro změny nebude snadné.
Nezávislí ekonomové hodnotí období vlády ANO na financích střízlivěji. Prostě spravovalo erár v době konjunktury a nějakou strategickou změnu daní či veřejných služeb neprosadili. Pod vlivem ANO zůstal resort i nyní, na tom výměna ministra nic nezměnila. Suplující ministr Pilný se přitom již nechal slyšet, že „levicové rozdávání“ by mělo skončit a že by nejraději vládl s ODS. Vlastní je mu politika prodlužování věku odchodu do důchodu a pokračujícího mzdového dumpingu. Pilný sám samozřejmě žádnou strategickou změnu neprosadí, ale je to avízo, co nás může čekat, pokud ANO po volbách vytvoří čistě pravicovou vládu. Ovšem už budoucnost systému EET by byl pro takovou vládu problém.
Nyní můžeme očekávat diskusi i nad základními předpoklady plnění příjmů a nad strukturou výdajů. Uvažovaný objem 1292 miliard příjmů státního rozpočtu v roce 2018 předpokládá naplnit nejen ekonomický růst, ale i čerpat z evropských fondů a také dokončit spuštění systému EET. Nárůst příjmů daní by činil čtyřicet miliard. Výdajová struktura dosud nenaplňuje některá exekutivní rozhodnutí. Vůle dovládnout v původní koalici a ambice prosadit své priority nutně budou konfliktní. Hovořit o takovém rozpočtu jako o koaličním je tedy možno jen s velkým otazníkem.