Česko je zřejmě jedinou zemí v té vyspělejší části Evropy, kde je připuštěna u soudů důkazní praxe opírající se o odposlechy. Akce vůči Davidu Rathovi měla od počátku všechny rysy konspirativního spiknutí.
O povolení odposlechů na základě nicotného podezření rozhodlo územně nepříslušné státní zastupitelství v Ústeckém kraji. Poté co byly odposlechy pořízeny a David Rath byl zatčen, docházelo k masivním únikům, často zřejmě podivně upravených odposlechů, do českých médií. Tyto úniky byly řízeným procesem.
David Rath tak byl odsouzen ještě dříve, nežli vyšetřovatelé dokončili svoji práci a soudci zahájili svou činnost. Proces s ním měl od začátku zcela politický charakter. Vrchní soud velmi odvážně rozhodl o zrušení rozsudku na 8,5 roku pro hejtmana Ratha prostě proto, že kromě odposlechů, pořízených nezákonně a manipulativně, soud žádné důkazy na něj prostě neměl.
Do celé záležitosti ovšem poté zasáhl politicky ministr spravedlnosti Pelikán, který de facto nařídil projednání u Nejvyššího soudu a nešťastně do něj zasáhl také prezident Zeman se svými názory o tom, kdo je zloděj a podobnými nesmysly. Byly to neslýchané zásahy do nezávislosti soudu.
Nejvyšší soud, pokud bude jednat nezávisle bez ohledu na tlak ministra spravedlnosti a nepřípadné vyjádření prezidenta republiky, by měl rozhodnout tak, aby potvrdil dřívější rozhodnutí Vrchního soudu a tedy potvrdil zrušení původního rozsudku nad Davidem Rathem.