Jiří Dolejš, místopředseda ÚV KSČM, reaguje v denéku referendum na úvahy o tom, že systém sdílení různých statků může radikálně proměnit tradiční pohledy na vlastnické právo a kategorii vlastnictví odsunout jako něco překonaného:
Mezi blogy na iHned.cz se nedávno objevila stať právníka Ondřeje Preusse „Zanikne koncept vlastnictví aneb sdílení práv jako model budoucnosti“. Vyjádřil se tam k proměnám soukromého vlastnictví. A naznačil, že systém sdílení různých statků může tradiční pohledy na vlastnické právo odkázat jako nevhodné do minulosti. Stává se kategorie vlastnictví okrajovou nebo snad dokonce zbytečnou?
Jako příklad Ondřej Preuss uvádí tzv. „share use“ při využívání automobilů. Klasické sdílení funguje tak, že několik lidí si dohromady koupí vozidlo a střídavě ho např. dle dohodnutého rozpisu užívá. Případně existuje síť vozidel, kde si jako alternativu taxislužby může člověk za nějaký poplatek půjčit auto, které je zrovna volné a je nejblíže. Autor naznačuje, že takto už možná stojíme na pokraji „nové doby“.
Princip sdílení však není žádnou novinkou, už před půl stoletím vznikala v Holandsku sdílená stanoviště jízdních kol. Škála sdílených věcí se rozšiřuje a v květnu 2013 proběhl dokonce v San Francisku první summit věnovaný pouze otázce sdílení práv (Share-use). Ondřej Preuss se domnívá, že se sdílení dotýká podstaty vlastnictví, které může proměnit do alternativy vyššího stupně.
S vlastnictvím se snažili vypořádat mnozí myslitelé, seriozní i jurodiví. Právem byl zesměšňován výrok Pierra Josepha Proudhona (1809-1865) „vlastnictví je krádež“ z knihy „Quest-ce que la Propriété?“ (1840), kterým dává idealisticky do klatby zisk z vlastněného majetku.
Ale minulé století potvrdilo, že centralizace formálních vlastnických práv v etatistickém modelu, dogmaticky vycházející z některých úvah Karla Marxe, také není odpovědí na nerovnosti a disfunkce v procesu přivlastňování. Negativní důsledky byrokratického rozdělování centralizovaného nadproduktu jsou poměrně známé.
Právníci mají sklon zužovat pojem vlastnictví jako dispoziční právo lidí k věcem. S tím souvisí koncepty vycházející z oddělení ekonomické, zhodnocovací funkce kapitálu od procesu přivlastňování (od výroby přes rozdělování, směnu až po spotřebu).
Pouhá držba různých hmotných i nehmotných statků, rozšířená navíc na více osob, se tak jeví měkkou, méně významnou silou. To ale odráží jediné – že realita společenského života předbíhá právní formu. Ne že mizí vlastnictví jako klíčový ekonomický vztah.
Vlastnictví nikoliv ve své právní formě, ale jako vztah lidí může být vztahem vlastníků a nevlastníků, ale i vztah spoluvlastníků či vztah lidí s různým postavením v rozhodovací hierarchii.
Možnost zániku tradičního vlastnictví v souvislosti s novou dělbou práce a osamostatněním rozhodovací moci se věnoval už ekonom a Rooseveltův poradce Adolf August Berle (1895-1971) např. v knize „Power without Property. A New Development in American Political Economy” (1959). A nové technologie problém zprostředkování vlastnických práv a demokratizace ekonomického rozhodování ještě zesilují.
Zjednodušeně řečeno: v časech koncentrace vlastnictví zrála role managerské aristokracie, v decentralizovaných systémech se objevuje problém aktivní účasti plebsu.
„Pirátskému“ chápání vlastnictví musí konvenovat názor Václava Bělohradského, že je důležitější flexibilní shoda na přístupu k něčemu, než děravá obrana vlastnictví něčeho. A nejde jen o vlastnictví informací a autorských práv. I zelení jistě ocení, že přístup k mobilitě v podobě veřejné dopravy může být důležitější než archaické vlastnictví automobilu.
Jediný problém těchto úvah pro vize nějaké strategické proměny společnosti je, že ani model participace, ani model sdílení nemění nerovné postavení mezi rozhodujícími vlastníky (i managery) a těmi, kteří jsou z důvodů lepší motivace v jednotlivých fázích reprodukce (od výroby po užití) vtahováni do tzv. procesu společenského přivlastňování.
Jen celý systém činí pružnějším, méně hierarchickým a s odlišně rozloženými výnosy a riziky. V tomto smyslu ale pojem vlastnictví nemizí a ani zmizet nemůže.