Prý jsme prožili nějakou vládní krizi a ústavní krizi a kdovícoještě. Poloplnil se Václavák, mediální mainstream šílel a dokonce i moje 88letá maminka se mě ptala, co se děje.
Nic, odpověděl jsem. Nejen jí, ale i všem dalším, kteří ne zcela přesně dokázali rozlišit mezi realitou a "reality šou" produkovanou mediálním mainstreamem. Ekonomika funguje, státní rozpočet se připravuje, Praha plná platících cizinců, koruna pomalu, ale jistě tvrdne, všichni mají celkem dobrou náladu a baví se (až na ten konec v osmifinále, ale dokážeme se dobře bavit i blbostí druhých, ne?).
Vše, co bylo mediálním mainstreamem dramatizováno, proběhlo hladce, logicky, ku prospěchu věci a k dennímu pořádku. Máme ministra financí bez zbytečného odkladu nejen lakomého, ale i pilného. Co víc si přát?
Zatímco se nám mediální mainstream pokoušel blbnout hlavu a Bára Štěpánová (vzor racionálních a morálních schémat požadovaného chování národa) spolu se svou stereotypně představovanou skvadrou spacákových televizních spáčů požadovala Bartoškův majdanovský neklid, prezident se setkal se dvěma ze tří nejvýznamnějších hráčů světa (ten třetí je trochu zaneprázdněn, protože stále ještě neví, kdo vlastně řídí jeho zemi). Naše hlava státu zjednala několik akčních i dlouhodobých kšeftů v oblastech, ve kterých velmi záleží na tom, zda se země rozhodne jít cestou lezení někomu někam, nebo dělat vyváženou a sebevědomou politiku. (Ti, co ho při jeho misi opustili – ministři ČSSD – národu předvedli, jak si oni představují roli naší země ve světě.)
Ve čtvrtek jsme se mohli podívat a poslechnout si, jak to vidí prezident. Ovšem jen na Barrandovu. Mediální mainstream věrný svému poslání informovat úplně, vyváženě a nezaujatě nezaznamenal ani slovo, ani myšlenku, ani se nepokusil s ničím s prezidentových názorů polemizovat... Tak vybírám aspoň to nejdůležitější: Další část zde: