Zákon o sociálních službách, který platí od roku 2007, podle autorů novely již neodpovídá potřebám a do praxe je proto potřeba zavést „aktuální požadavky“. Předkladateli navržená novela nepochybně obsahuje řadu dobrých návrhů, které i odborníci - pracovníci v sociálních službách vítají. Na to, že práce na novele byla zahájena již na začátku volebního období a probíhala v podstatě po celé volební období, je ale předkládaná do PS až na poslední chvíli. Na její schvalování bude potřeba čas. Určitě přijde řada pozměňovacích návrhů, které mohou celou novelu posunout úplně jinam. Připomínky zaznívají z krajů, NRZP, od poskytovatelů sociálních služeb.
Novela má evidentně značné zpoždění. Podle původního harmonogramu měla být předložena právě proto, aby se stihla důkladně projednat, již v roce 2016. Od MPSV je nezodpovědné takto důležitý zákon předkládat v samém závěru volebního období.
Novela například určuje povinnosti poskytovatelů definovat jasné standardy kvality poskytování sociálních služeb, aby se nestávalo, že život klientů bude ohrožen, nebo budou žít v neúnosných hygienických podmínkách – což je v pořádku.
Dále do novely jsou konečně zařazeny i hospice, které se mají stát oficiální sociální službou, kdy „léčebná“ část bude nadále hrazena z veřejného zdravotního pojištění. V zákoně je zařazena proto, aby se i do legislativy promítla realita dnešní podoby sociálních služeb. Vyřešení této záležitosti ve velké novele uložil MPSV Výbor pro sociální politiku PS.
Dále podle návrhu by nejvážněji postižení či nemohoucí občané mohli dostávat příspěvek na péči ve 4. stupni – což je úplná závislost - o 6.000 korun vyšší, tedy 19.200 korun měsíčně. Pobírali by ho ale jen ti lidé, kteří by „byli opatrováni“ v domácím prostředí. Ministerstvo práce chce tak podpořit pečující rodiny i služby v terénu. Lidem v ústavech a domovech pro seniory by se částka nezměnila. Tato část je sporná pro NRZP, kdy osoby, které budou hospitalizovaní ve zdravotních zařízeních po kratší dobu než měsíc, tak o část příspěvku, která by za péči náležela zdravotnímu zařízení, přijdou – a je tak nebezpečí, že ti pak budou odmítat hospitalizaci i v případech, kdy bude pro jejich zdraví nezbytná, čímž se zhorší léčebná péče. Zákonná úprava by v žádném případě neměla tzv. „motivovat“ nemocné k „neléčení se“, což ale tato úprava právě fakticky činní.
Domovy pro děti v nouzi by nově měly patřit mezi sociální služby. Důvodová zpráva tvrdí, že se nejedná o zavedení nového druhu sociální služby, ale o pouhou legislativně technickou úpravu. Vzhledem k sílícím tendencím zasáhnout do stávajícího systému ochrany ohrožených dětí to považuji za záměr, jak krátce před koncem volebního období zahájit převod dětských domovů do gesce Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV).
Transformace zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy na pouhé poskytovatele sociálních služeb by přinesla značná rizika a mohla by vést k omezení odborné pomoci dětem, které se ocitnou v nouzi. Péče, která je v domovech dětem poskytována, a prostředí, ve kterém nacházejí děti útočiště, jsou na špičkové úrovni a dětem je zajišťována všestranná odborná pomoc, od výchovy, vzdělávání a socializace, až po intervenci krizovou a poradenskou.
Ve výčtu novelou navrhovaných změn by se dalo pokračovat. Tato novela z dílny MPSV je jako myšlenka dobrá, ale jako u řady jiných zákonů zůstává a vzhledem k termínu jejího předložení zřejmě i nadále zůstane, jen u té myšlenky. I na tomto zákoně se bohužel potvrzuje, že privatizace velké části sociálních služeb a jejich poskytování na komerční bázi byla chyba. O sociálně slabé a nemocné by se měl postarat stát. Charita a komerční soukromé aktivity mohou být vhodným doplňkem, ale nesmí být základem péče.
Naskýtá se proto otázka, zda za pozdním předložením se neskrývá úmysl předkladatelů tímto způsobem zákon, který nemá plnou koaliční podporu, zablokovat a moci se tvářit, „že to moc chceme“, ale ti poslanci z opozičních, stran nám to nechtějí schválit.