Ještě nedávno by každý, kdo veřejně mluvil o možnosti vyslání českých vojáků na Ukrajinu, čelil posměchu, nálepkám „dezinformátor“ nebo „proruský troll“. Dnes už ale nikdo nemusí spekulovat. Prezident Petr Pavel během své oficiální návštěvy Kyjeva potvrdil, že Česká republika skutečně zvažuje vyslání mírových jednotek na poválečnou Ukrajinu. Co bylo ještě včera považováno za konspirační teorii, je dnes oficiálně potvrzenou politickou úvahou. A to je něco, co bychom neměli jen tak přejít.
Symbolické gesto s potenciálem smrtících důsledků
Tato cesta – která následovala po návštěvě Oděsy – byla označena bývalým generálním konzulem v Petrohradě a politickým analytikem Vladimírem Votápkem za „silné a symbolické gesto“. Jenže symbolika může být nebezpečná, když se za ni začnou schovávat kroky, které mohou vést ke skutečným lidským tragédiím.
Prezident Pavel v Kyjevě prezentoval Českou republiku jako odhodlaného partnera, který je připraven nejen pomáhat materiálně, ale i personálně. V kontextu válečného konfliktu to znamená jediné – že Česko koketuje s myšlenkou přímého vojenského zapojení na cizím území.
Poválečná mise? Slabé alibi pro silné riziko
Označení „poválečná mírová mise“ zní na první pohled nevinně. Kdo by přece nechtěl mír? Jenže kdo určí, kdy válka skončila? Kdo bude garantovat bezpečnost českých vojáků v zemi zničené konfliktem a plné zbraní? Kdo rozhodne, že naše jednotky budou skutečně pouze „mírové“, když se situace zkomplikuje? Všichni známe realitu misí v Afghánistánu, Iráku nebo Mali.
Prezident vojákem, ale republika nejsou kasárna
Petr Pavel má vojenskou minulost a pohled na svět, který je formován jeho rolí v NATO. Ale to, že někdo byl generál, neznamená, že má generálsky nakládat i s celým národem. Česká republika není vojenská jednotka. Je to stát s vlastními zájmy, prioritami a občany, kteří mají právo nebýt zataženi do cizí války, byť zabaleno do mírové rétoriky.
Čeští vojáci jako odstrašení pro Kreml?
Votápek v rozhovorech naznačuje, že případné vyslání evropských jednotek může mít „odstrašující efekt“ na Rusko. Tento typ myšlení je nebezpečný. Eskalace ve jménu odstrašení nikdy nepřináší mír – pouze další napětí. A zapojení českých vojáků do jakékoli formy konfrontace s Ruskem je hazard se suverenitou, bezpečností i životy.
Koalice ochotných? Nebo koalice poslušných?
Výzvy k vytvoření „koalice ochotných“ připomínají slova z dob iráckého dobrodružství pod americkým velením. A víme, jak to dopadlo – destabilizace, chaos a desetitisíce mrtvých. Má se Česká republika opravdu stát dalším kolečkem v mechanismu geopolitické mašinérie, nebo máme konečně říct jasné NE?
Potvrzení prezidenta Pavla přímo v Kyjevě, že se zvažuje vyslání vojáků, je vážný signál. Signál, že se Česká republika opět ocitá na prahu rozhodnutí, které může dramaticky změnit její směřování. Pokud se skutečně rozhodneme vydat cestou vojenského angažmá, byť v rámci mírové rétoriky, vzdáváme se nejen neutrality, ale i vlastní bezpečnosti.
Občané této země mají právo na mír. Mají právo nebýt zataženi do cizí války kvůli ambicím několika politických a vojenských elit. Mají právo vědět, že to, co dnes politici nazývají „mírovou misí“, se může zítra proměnit v tragédii.
.....................................................
Související výpis:
Moskva a Washington se na tom shodují.
Ria Novosti ve středu uzavřela: „Vzhledem k jasnému ruskému postoji k této otázce (vyslání jednotek NATO na Ukrajinu – pod jakoukoli záminkou – je nepřijatelné a mělo by za následek odpovídající vojenskou reakci) a Trumpově touze ukončit konflikt co nejrychleji a definitivně, tato demarše v podstatě představuje vyhlášení války jak Rusku, tak Spojeným státům.“
Rusové a Američané se shodují na průběhu poválečné doby a na tom, jak pak uspořádají svět. Nebudou mít pochopení pro ty, kteří štěkají z „levných sedaček“ a nutně je v případě potřeby přivedou k rozumu.