TÝDEN V MÉDIÍCH Nejlepším mediálním počinem končícího týdne je komentář Thomase Kulidakise, který v něm shrnul veškeré aktuální dění ze všech možných úhlů pohledu. Vystavil účet Fialově vládě, která něco slibovala při svém nástupu, ale tři roky konala jinak. A nepomohlo jí ani to, že se intenzivně zavrtává do střev Evropské unie. Týž novinář si vysloužil pochvalu Petra Žantovského za to, že v diskusním pořadu CNN Prima News si jako jeden z mála troufl připomenout, že odboj za druhé světové války velmi významně přišel i z východu.
Poslední dobou lze zaznamenat poměrně významnou aktivizaci komentátora Thomase Kulidakise, který je znám jednak z Práva, jednak z Českého rozhlasu a nyní ze CNN Prima News. „Já mám před sebou komentář, který napsal do Lidovek.cz a vyšel pod titulkem Komediální kus s Babišem na rozveselení davů. Aneb lepší přiznaný komunista než převlékač kabátů. Pan Kulidakis v něm shrnuje veškeré aktuální dění ze všech možných úhlů pohledu. Vystavuje účet Fialově vládě, která slibovala, že nebude snižovat valorizaci důchodů, že nebude zvyšovat věk odchodu do penze, ale dělá pravý opak. Kritizuje neschopného ministra financí Stanjuru, který nemá ekonomické vzdělání a není schopen sestavit logický, solidní, natož sociálně ohleduplný rozpočet. A má k tomu spoustu argumentů,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Doporučuje komentář každému ke čtení, sám ho četl dvakrát a myslí si, že je to nejlepší text tohoto týdne. „Je v něm také zmínka o postavení naší země, která se intenzivně zavrtává do střev Evropské unie, až na ni Evropská komise s opovržením kašle. To jsme viděli na rozdělování portfolií pro eurokomisaře, kdy Slováci získali obchod, Poláci rozpočet, Rakušané migraci, kdežto eurokomisař Síkela, pokud se jím stane, by se měl zabývat vztahy se zeměmi třetího světa. Jde o naprosto bizarní a absurdně nesmyslné portfolio. Takže ani střevní alpinismus naší vládě nepomáhá v tom, aby obhájila, že je užitečná. Také poukazuje na nesmrtelnou Fialovou připomínku, že smír mezi Andrejem Babišem a slovenskou vládou, respektive ministrem vnitra Eštokem, ve věci jeho údajné spolupráce s StB, který uťal 12 let se táhnoucí spor, označuje naprosto bizarně za politický handl,“ poznamenává mediální analytik.
Lipavský nevidí důvod pro dobré vztahy se Slovenskem
Nad rámec Kulidakisova komentáře připomíná vyjádření pirátského zběha v této věci. „Aktuálně se nám vytelil i pan ministr Lipavský s tím, že prý není nejmenšího důvodu, abychom udržovali dobré vztahy se Slovenskem, že nebudeme navazovat žádné společné aktivity jako v minulosti, protože se lišíme v mezinárodních otázkách, a to je špatně. Pan Lipavský jako příslušník kinder managementu v době listopadové změny buď ještě nebyl na světě, nebo možná ještě seděl na nočníku. Kdyby zažil to, co jsme zažili v 90. let před mírumilovným a Nobelovu cenu za mír zasluhujícím rozvodem z dílny Vladimíra Mečiara a Václava Klause, tak by měl na česko–slovenské vztahy jiný názor, i když těžko říci, zda by je vůbec pochopil. Dnes už jenom odpovídá tomu známému kreslenému vtipu, kde jsou dva teenageři a pod nimi text: ‚Čím mladší uživatel sociálních sítí, tím více trpěl za komunismu‘,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Tenhle chytrolínský přístup Lipavského je podle něj přesně to, co rozčiluje velkou část české veřejnosti, když musí sledovat naši neschopnou a všehoschopnou vládu. „Kulidakise bych rád okomentoval ještě při jedné záležitosti. V neděli byl hostem diskuse na CNN Prima News s komentátorem Šídlem. Diskuse se týkala různých rozdílení cen, vyznamenání za zásluhy z dílny pana generálprezidenta Pavla. A Kulidakis tam připomněl jednu strašně důležitou věc. Jako jediný za posledních mnoho let, a to bych vícekrát podtrhl, připomněl, že odboj proti nacismu přece nebyl jenom z Velké Británie skrze RAF, i když tam samozřejmě byl a samozřejmě byl vynikající, takže je potřebné o zásluhách těch lidí vědět a mluvit o nich. A pokud ještě žijí, také je vyznamenávat. To je naprosto v pořádku,“ míní mediální odborník.
Historie se nemá posuzovat jednostranně, to je nezávislost
U Thomase Kulidakise ocenil skutečnost, že připomněl také to, že odboj velmi významně přišel i z východu v podobě našeho vojenského zastoupení v Rudé armádě pod velením generála Svobody. „Na to jako bychom zapomněli, jako by to neexistovalo, jako by z toho zeměpisného směru nic českého nepřišlo. Já jsem potom panu Kulidakisovi za tuhle zmínku poděkoval a on mi na to odpověděl něco ve smyslu, že historie by se měla posuzovat všestranně, ne jednostranně, a že to teprve je nezávislost, nezávislé myšlení. Má pravdu. Podmínkou nezávislého myšlení je dostatečná informovanost. Když se omezí informovanost, nastoupí manipulace. Kde nastoupí manipulace, nastoupí propaganda. A tam už je opravdu cesta do otroctví nejenom toho, o kterém mluvil Friedrich August von Hayek, ale do jakéhokoli totalitního otroctví. A že jsme si jich už v tom minulém století něco užili,“ poukazuje Petr Žantovský.
Institut H21 a sdružení Otevřená společnosti připravily tiskovou zprávu ve věci vypnutí některých názorových webů v roce 2022 při začátku vojenské operace na Ukrajině. „Vydal ji ředitel Institutu H21 Adam Růžička a je hodně podrobná. Zkusím z ní vytáhnout ta nejdůležitější fakta. Tyto dvě organizace – Institut H21 a Otevřená společnost – se ohradily proti vypnutí nejprve osmi a pak několika dalších zpravodajských a názorových webů v České republice 25. února 2022 na základě pokynů, které společnosti NIC.cz udělilo Vojenské zpravodajství ministerstva obrany pod oficiální hlavičkou Národního centra kybernetických operací. Vojenské zpravodajství tam žádá – cituji – o preventivní opatření, a to technické znemožnění přístupu k navrženým dezinformačním stránkám obsažených v přiloženém seznamu. Dopis obsahoval tento seznam, v němž byly První zprávy, Protiproud a další,“ připomíná mediální analytik.
Jen nezávazná proklamace doporučujícího charakteru
Dopis obsahoval i tuto informaci: „Opatření je v souladu s právními předpisy na národní a mezinárodní úrovni a stát má právo bránit svou identitu proti dezinformacím, jimž jsou vystaveni obyvatelé.“ „Na základě tohoto podivuhodného pokynu, který sdružení NIC.cz poslechlo a weby vypnulo, se pak sdružení obrátilo na ministra vnitra Víta Rakušana a na ministra obchodu a průmyslu Josefa Síkelu. Oba jim v podstatě totožným dopisem odpověděli, že – cituji – ‚vypnutí dezinformačních webů uvedených v seznamu je nutné v zájmu obrany národní bezpečnosti a nelze je považovat za porušení pravidel síťové neutrality‘. Následovala série různých žalob a soudních pří, které vyvrcholily u Nejvyššího správního soudu. Ten nakonec vydal prohlášení, že dopis zpravodajců‚ představuje pouze nezávaznou politickou proklamaci doporučujícího charakteru‘,“ cituje Petr Žantovský.
Přitom je v dopise zpravodajců jasně napsáno, že to sdružení NIC.cz musí udělat. „Posléze Institut H21a Otevřená společnost daly ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Ten ovšem dospěl k závěru, že se nikdo ničeho de facto nedopustil, že to není předmětem posuzování Ústavního soudu a jde – cituji – ‚o jediný žalobný typ ve správním soudnictví, který nevede k tomu, aby Ústavní soud anuloval výsledky správních soudů‘. Tohle všechno vede samozřejmě k jednoduchému závěru: soukromé subjekty jako sdružení NIC.cz napříště nemusí uposlechnout výzvy různých státních orgánů, protože jim několik soudních institucí říkalo, že to bylo jenom doporučení, které bylo nezávazné, ačkoli dikce jak toho ministerského, tak toho zpravodajského dopisu byla naprosto jednoznačná,“ zdůrazňuje mediální odborník.
Ukázka toho, jak se u nás ohýbá právo a provádí cenzura
Myslí si, že škoda, která byla způsobena vypnutím webů těm provozovatelům, bude možná ještě předmětem nějakých hospodářských soudů. „Každopádně se stala protiprávně, to je jednoznačné. A když, jak tvrdí Oldřich Kužílek z Otevřené společnosti, by takové doporučení příště ti provideři neuposlechli, tak by se neměly dostávat do jakékoli kolize se zákonem, protože to bylo ‚nezávazné doporučení‘. Alespoň toto je výsledek celé té dvou a půlleté anabáze. V každém případě je to naprosto bizarní a jednoznačná ukázka toho, jak se u nás za současných vládnoucích sil pracuje s právem, jak se ohýbá právo a spravedlnost, jak se měří různými metry různým subjektům a jak se provádí cenzura. Pokud o tom někdo měl dosud nějaké pochybnosti, tak tahle tisková zpráva Adama Růžičky nabízí veškeré argumenty k tomu, abychom se o tom dokázali přesvědčit. A abychom se proti tomu také uměli postavit,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
O třetí dnešní téma se nevědomky postaral vynikající slovenský, československý, dnes už více český novinář Ivan Hoffman. „Upozornil mě totiž na věc, o které jsem dlouho nevěděl a která mě neobyčejně zaujala. A sice na skutečnost, že na serveru Blogosvět.cz vychází nepravidelný seriál textů, které jsou podepsány Ludvíkem Vaculíkem zesnulým roku 2015 a které ve svém závěru uvádějí: ‚Toto za mě na základě mých vlastních názorů napsala moje dcerka Cilka.‘ Dcerka se jmenuje Cecílie Jílková a je to skutečně dcera Ludvíka Vaculíka. Já jsem se s ní po seznámeni s těmi texty setkal a zeptal jsem se jí, proč to vlastně dělá a co z toho všeho je původně Vaculíkovo a co z toho je její. Dozvěděl jsem se, že z jeho různých textů vytahuje názory na určitá konkrétní daná témata. Třeba na americké volby, reformu demokracie, umělou inteligenci, na Palestinu nebo na ohrožení Izraele,“ vyjmenovává mediální analytik.
Jazykoví inspektoři kontrolují, aby se nemluvilo rusky
Pod všemi těmi texty jsou podpisy Ludvík Vaculík a dcera Cilka. „Já bych si to dovolil každému doporučit ke čtení, protože nám to za prvé připomíná určitou nadčasovost některých názorů Ludvíka Vaculíka, této velice rozporuplné a zajímavé postavy českého novinářství a české literatury. Člověka jistě radikálního a v mnoha ohledech prudkého, ale člověka s otevřenou hlavou a s otevřenými názory, který si uměl vyrábět nepřátele jak na běžícím páse za všech režimů, jimiž prošel. Ať to byl komunismus nebo potom ta havlovská polistopadová takzvaná demokracie. Té dnešní liberální demokracie se nedožil, ale předpokládám, že by byl jedním z jejích opravdu velmi zásadních kritiků. Teď to za něj sestavuje Cecílie a je to velice záslužná práce. Už jenom proto, že do nových kontextů vkládá staré, ale stále živé myšlenky. A za druhé, že pokládá pod autoritou Ludvíka Vaculíka, jeho jména, fotografie a odkazu stále věčné otázky, na které bychom si neměli nikdy přestat odpovídat,“ oceňuje Petr Žantovský.
Má tím na mysli otázky po humanitě, po smyslu demokracie, po naší odpovědnosti vůči demokracii. „To, že zamáváme vlajkou, na které je namalovaný ukrajinský trojzubec, a zařveme u toho něco o demokracii, může být hodně zavádějící. Třeba když se podíváme, jak psal nedávno poslanec Jiří Kobza na Prvních zprávách nebo také server Echo 24 o tom, jak na Ukrajině zavádějí jazykové inspektory, kteří kontrolují, aby se na veřejnosti nemluvilo rusky. Nebo zakazují na pokyn tamní bezpečnostní služby velké ruské umělce od Bondarčuka po Michalkova a další a další. Tak to, prosím pěkně, není demokracie. Myslím, že takhle nějak podobně by to cítil i Vaculík a nějak podobně to cítím z těch textů, které sestavuje Cecílie Jílková. Takže prosím, obraťte někdy svoji pozornost na blogosvět.cz, určitě toho nebudete litovat,“ ujišťuje mediální odborník.
Jeho život byl slučitelný s hodnotami pravdy a svobody
Velice nerad přináší na závěr dnešního Týdne v médiích zprávu o odchodu Vladimíra Kapala, který zemřel v noci na čtvrtek. „Po těžké mozkové mrtvici ležel řadu týdnů v nemocnici a jeho stav patrně byl, jak se říká, neslučitelný se životem. Zato celý jeho život byl slučitelný s hodnotami, které sdílím také. To jest s hodnotami pravdy, svobody, boje proti cenzuře a nepřepisování dějin. To jsou základní čtyři motta, která by se Vladimíru Kapalovi dala připsat. Jeho mnohaleté působení v roli šéfredaktora Svobodného rádia si můžete oživit z archivu Svobodného rádia na adrese svobodne-radio@.com a věřte, že to stojí za to. Nejsou to jenom nekonečné desítky rozhovorů s našimi významnými odborníky, zejména s těmi, kteří nejsou zváni do oficiálních mainstreamových médií, zejména veřejnoprávních,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
A to přesto, že to média veřejné služby mají uloženo zákonem, aby udržela pluralitu názorů. „Neděje se to zdaleka tak, jak by mělo, a novináři jako byl Vladimír Kapal tuto mezeru zaplnili a zaplňují. Mnozí velmi dobře a důkladně, což si myslím, že je jeho velká zásluha. Takových osobností tu nemáme nekonečné množství a Vladimír Kapal byl nestorem této alternativní žurnalistiky v rozhlasovém internetovém prostředí. Mělo by také zaznít, že k velkým Kapalovým zájmům patřila nejenom aktuální žurnalistika, ale i otázky vlastenectví a národního obrození. Odvysílal několikadílný cyklus o národním obrození a vícero tematických pořadů. Zase doporučuji vyhledat v archivu. Je to poslouchání velmi poučné o to víc, že dnes je slovo vlastenectví u nás vnímáno v podstatě pejorativně a negativně. Takže, milý pane Vladimíre, ať je vám tam dobře,“ dodává mediální analytik.