Aktuálně

Mantrou každé vlády je, že školství je prioritou. Všichni to mají ve volebních programech, ale pak skutek utek. Děti dnes nemají lehké dětství a nemůžeme se divit nárůstu psychických anomálií. Podepsala se na nich celá covidová restrikce, válka na Ukrajině a jinde. Jsou obrazem dnešní nemocné společnosti. A kdo se ohlíží na jejich problémy a potřeby?

Země, která dala světu Jana Ámose Komenského, učitele národů, se nyní k němu moc  nehlásí. Blížící se den jeho narození 28.3.1592 na Moravě už není v kalendáři jako Den učitelů, ale pouze jako významný den. Už nevidíme v tento den učitele odcházet ze školy s kyticí v ruce od svých žáků, jako vyjádření úcty k tomuto povolání vedoucí mládež k poznávání světa, ke všeobecné vzdělanosti.

"Dnes lituji, že jsem pomohl zničit socialistické systémy. Zvláště se chci omluvit mé šestileté vnučce, která bude v budoucnu platit krutou cenu za mé bývalé chybné kroky. Stačilo opravit předcházející režim. Umožnit cestování, studijní pobyty a drobná řemesla".