A teď jeden z mých rozhovorů....
1. Pane doktore, začněme zostra. V části veřejnosti, i té odborné, koluje názor, že rozdělení Československa bylo nezákonné, neboť mu nepředcházelo referendum. Je to jen spekulace, nebo má tento názor reálnou ústavní oporu?
Děkuji, to je správná otázka a Vámi naznačenou odpověď doplním tím, že k rozdělení došlo nejen v rozporu s platným ústavním textem, Ústavní zákon o Československé federaci všeobecné referendum nejen obsahoval, ale také vyžadoval, bylo tedy neústavní. Ještě dramatičtější je, že samotné rozdělení bylo také nelegitimní, proti vůli občanů, protože politické strany zastoupené v tehdejším Federálním shromážděním ČSFR, ČNR a SNR, tedy ve všech zákonodárných sborech federace a národních republik, to ani neměly ve svých programech, kromě ODA, ta se ale do FS ČSFR nedostala a SNS (Slovenská národní strana) byla menšinová a nikdo tehdejším poslancům všech ostatních politických stran zastoupených v těchto parlamentních sborech k takovému kroku nedal mandát. Tedy jasné porušení suverenity lidu. Konečně ale takové revoluce a revoluční kroky bývají. Na druhou stranu ale z pohledu mezinárodního práva tento nelegitimní a neústavní krok (kterého se poslanci za KSČM nedopustili) byl nahrazen tím, že obě národní republiky byly uznány ostatními státy OSN za subjekty mezinárodního práva. K dalšímu nezákonnému a neústavnímu kroku došlo tím, že ČNR, která se přeměnila na Poslaneckou sněmovnu, nepřevzala povinnosti vyplývající z ústavního zákona č. 542/1992 Sb. o zániku a rozdělení federace a v zákoně č. 4/1993 tzv. recepční normě nejen nepřevzala např. zákon o referendu, majetková přiznání, či daňové zákony, ale třeba nevytvořila prozatímní Senát ČR atd. To se pak dobře vládnoucí pravici "tunelovalo".
2. Polistopadová doba odstartovala divokou privatizací, která později přivodila české ekonomice nedozírné škody. Říká se, že tehdejší zákony byly nakloněné všemu nezákonnému. Lidově a slušně řečeno - že kryly podvodníky a nekalosti. Bylo tomu tak?
Už jsem naznačil v předchozí odpovědi, že degradace ústavnosti a zákonnosti pokračovala v recepční normě, tedy v zákoně, jež stanovil, které zákony v ČR zůstávají a které nezůstávají a v jaké podobě v platnosti. Federální shromáždění např. přijalo v roce 1991 zákon o dani z přidané hodnoty, a to v podobě, která v podstatě omezovala možnosti jeho zneužití. Recepční norma, ale stanovila, že DPH se bude účtovat podle zákona ČNR, který byl přijat v roce 1992, následovala nejen "rumová" aféra, ale zejména podvody s Lehkými topnými oleji a další. V zákoně o dani z příjmů přijatém FS ČSFR bylo majetkové přiznání, to bylo odmítnuto a ve své podstatě není dodnes, kromě přiznání, které podávají politici, a mohl bych pokračovat. Proces privatizace byl samozřejmě poznamenán tím, jak ekonomika předbíhala právo a vyústilo to do pojmu mafiánský kapitalismus s tunelováním, které ocenil tehdejší prezident Havel na téměř půl bilionu korun ztrát. To že ztráta byla mnohem větší, si nemusíme připomínat, a devadesátá léta pak přešla do tzv. Klausových balíčků, které předznamenaly pád jeho vlády a nástup ČSSD, který ovšem neznamenal konec tunelování. Změnu mohly přinést volby v roce 2002, kdy levice představovaná KSČM a ČSSD dostala ve volbách 111 mandátů. ČSSD se ovšem rozhodla pro nikoliv levicový program, ale pro další privatizaci, tunelování a zadlužování a spojila se s pravicí, konkrétně s KDU-ČSL a Unií svobody. Prostě pokračovala doba stran na jedno použití, které mluvili o demokracii, ale ve skutečnosti jim šlo jen o vlastní prospěch.
3. V této souvislosti nemohu nezmínit tzv. Lustrační zákon, dodnes platný. Budeme-li se bavit v ryze právní rovině, co byste mu vytkl?
Lustrační zákon je ostuda českého právního řádu. Ještě poslední federální vláda v roce 1992 musela po stížnosti OS ČMS, kterou zpracoval tým odborníků KSČM vedený JUDr. V. Fléglem, reagovat na kritiku MOP v Ženevě, že zákon bude zrušen. To se ale nikdy nestalo a vlády ČR tento závazek bývalé federace nechtěly převzít. Naopak pravice a pravicová část sociální demokracie tento závazek vůči mezinárodní organizaci práce nejen, že nesplnila, ale zákon byl prodloužen na dobu neurčitou. Dodnes tak platí. Jeho základní vadou je to, že vůbec nehodnotí to, co kdo dělal, ale to, že je evidován. Tedy občan není veden k odpovědnosti za své činy, ale za to, že je někde zapsán - evidován, aniž by na to mohl mít často vliv. Dehonestace tak mohla být bez důkazů použita proti komukoliv, kdo se znelíbil. To se také dělo a děje. Navíc evidence je samozřejmě dávno přetříděná a nazahrnuje ty, kteří se rozhodli sloužit novému režimu a jejich složka je buď zcela zničena, nebo je ve fondu "Z", který bývalý ministr vnitra FS ČSFR Richard Sacher vytvořil.
4. Vy sám jste byl až na krátkou pauzu coby poslanec a navíc letitý místopředseda PS PČR přímo v centru dění. U všeho toho podstatného. Které zákony a proč považujete za největší hřích vůči této zemi, vůči občanům České republiky?
No těch je mnoho, ale musím to rozdělit tak, že "hřích"- chcete-li proti občanům - jsou zákony, které nebyly přijaty, nebo je ČR nepřevzala, např. Zákon obecném referendu nebo o ztrátě mandátu poslance, ústavní ochrana vody apod., výčet by byl dlouhý. Stejně tak zákony, které přijaty byly a škodí dodnes, lustrační zákon jsme jmenovali, zákony 34/95 Sb. o odebrání výsluh vybraným skupinám státních zaměstnanců, který vedl k vytvoření AR 95. Z těch novějších zejména nový trestní zákoník 40/2009 Sb, který postrádá princip materiální pravdy a řídí se principem projednacím. Oslabená ochrana nájmu bytu, kdy do soukromoprávních vztahů zasáhl nekorektně zákon o obchodních korporacích a další chyby v občanském zákoníku, zákon č. 89/2012 Sb., to nejvíc ubližuje v běžném životě lidem. Opět výčet by byl příliš dlouhý a bez alespoň krátkého vysvětlení toho, oč jde, ho nemá smysl uvádět.
5. Co zásadního byste vytknul polistopadovému zákonodárství, chcete-li právnímu systému České republiky?
Budu velmi stručný, že těch zákonů je moc. Kdybyste vstoupili do mé kanceláře, tak zjistíte, že Sbírky zákonů přijaté od roku 1960 do roku 1989 zaberou polovinu police a Sbírky od roku 1990 se nevejdou ani do tří takových celých polic. Prostě platí staré římské přísloví, čím více zákonů, tím zkorumpovanější stát.
6. Kdysi mi jeden známý právník říkal, že pokud jakýkoli paragraf či odstavec umožňují více než jeden výklad, je to špatně. Souhlasíte? Pokud ano, jsou tyto více výkladové paragrafy a odstavce v české právním systému převažující?
Já nechci být tak přísný na legislativce, je to těžká práce, ale mne spíš vadí, že se výklad nesjednocuje a místo, abychom se řídili zákonem, se stále více používají výklady, které provedl ten nebo onen soud jako precedent, žel na jeden případ existují i rozdílné výklady Nejvyššího soudu, a to už je skutečná chyba. Soudci musí soudit podle zákona, nikoliv podle výkladu, protože pak ve skutečnosti neexistuje dělba moci ve státě a čeká nás krize v podobě policejního nebo justičního státu. Tohle je skutečné nebezpečí.
7. Jak vnímáte skutečnost, že české zákony včetně samotné Ústavy jsou podřízeny tzv. evropským zákonům z Bruselu?
Ústava České republiky není podřízena evropským směrnicím a nařízením z Bruselu, toho zatím byrokraté nedosáhli. Ale je fakt, že mezinárodně právní závazky vztahující se k lidským právům, jsou podle naší ústavy normou vyšší právní síly než zákony České republiky. To by bylo možné vykládat pozitivně pro občany, ale žel i tohle je možné zneužít, zejména v situaci, kdy sama vláda chystá omezení ve svobodě slova nebo dokonce ve svobodě myšlení a vědeckého bádání. To je velmi nebezpečné.