Jako členka zastupitelstva města Soběslav jsem se účastnila jednání o průmyslové zóně v našem městě. Po úvodním vystoupení investorů a zpracovatelů se občané začali dotazovat. Přítomni byli i představitelé města, vč. starosty, místostarosty a tajemníka úřadu. Starosta bohužel po hodině jednání opustil. Nezájem? Nemohu si myslet něco jiného. Diskuse ze strany zastupitelského sboru se zúčastnili Jiří Kubeš (pokud jsem dobře slyšela, jestli se mýlím, tak se omlouvám), Martin Kákona a já. Bohužel nikdo další a to ani členové Výboru pro Průmyslovou zónu, kteří měli zastupovat předsedkyni výboru Alenu Krejčovou, jež byla na dovolené a omluvila se sms zprávou. Nedivím se, že se občané ptali a ptají, zda vedení města má vůbec zájem o názor občanů, nebo zda setkání bylo zbytečné, protože smlouva je už podepsána nebo před podpisem.
Při tom každý zastupitel byl informován. Na jednom zasedání zastupitelstva jsme my, zastupitelé, byli vyzváni, abychom řekli svůj názor. Téměř žádný však nevystoupil. Nabízí se vysvětlení, že buď chyběla odvaha, nebo ti mlčící sledovali nějaký svůj zájem. Pro mne vyjádření, jsem totiž v zastupitelstvu prvé období, nebylo jednoduché a musela jsem se napřed seznámit se všemi podrobnostmi, i když jako občanka jsem obecné informace měla. Snažila jsem se získat informace nejen od »aktivních občanů«, ale i od inženýrů, stavařů a zemědělců. Poté jsem došla k závěru, že vybudování průmyslové zóny v našem městě či v bezprostředním okolí není vhodné.
Proč vlastně? Protože navržená průmyslová zóna je pro naše město zbytečně veliká, bude znehodnocena půda s vynikající bonitou a je nebezpečí, že investor poté, co zónu vybuduje, ji rozprodá a namísto výroby a zaměstnání pro občany Soběslavi zastavěný prostor lukrativně prodá, případně po krátkém čase, když dostane lepší a levnější nabídky, odejde, a nám zůstanou rozpadající se stavby. Několik vvhospodařených budov po podnicích, které dříve byly chloubou Soběslavi, tu již máme.
Je tu ovšem také záležitost zaměstnanců. Budou to nezaměstnaní Soběslaváci? Nebo se již počítá s agenturními pracovníky z jiných států? Kde budou bydlet? Kde se budou stravovat? Kde budou mít svá sídla firmy, které se v nich usídlí? Jak to bude s parkovišti pro auta nadměrného počtu nových pracovníků? Jak budou ohroženy zájmy dosavadních podnikatelů, občanů Soběslavi a jejího okolí? Co s budovami, až se »vybydlí«? Co kriminalita? Jak bude zabezpečena zvýšená potřeba lékařských služeb? V jakém zdravotním stavu budou k nám přicházet? Jaké, i když všechny otázky budou do jisté míry uspokojivě zodpovězeny, bude mít vybudování průmyslové zóny přínosy pro samotné město? Proč tyto nezodpovězené otázky není vedení města schopné komunikovat a tím rozptýlit strach okolo průmyslové zóny?
Znovu tedy otázka: Jaký přínos bude mít průmyslová zóna pro Soběslav? Nejsem schopna vyjmenovat snad ani jeden důvod, který by opravňoval ke kladnému postoji. Přitom na misku vah jsem nedala hospodářskou ztrátu z polí, které přestanou existovat. Pokud takto všude budeme neekologicky postupovat, budeme stále a stále závislejší na dovozu potravin. Pokud jde o lékaře, jsme vytíženi. Nový nápor zaměstnanců nejsme schopni zvládnout. A nejde jen o léčbu jejich akutních onemocnění, ale i o nemoci, které si s sebou zahraniční pracovníci přinesou ze svých domovů. O očkování, preventivní prohlídky, léky, dosud skryté nemoci. Toho se jako lékařka, už i se zkušenostmi s náporem uprchlíků z Ukrajiny, velice obávám. Nehledě na to, kolik peněz péče o tyto lidi stojí.
Jsou jiné priority města, na něž by se mělo jeho vedení města zaměřit. Těm bychom měli věnovat své úsilí.
Jinak je mně líto, že i když byl přítomen náměstek hejtmana Mgr. Klíma, člověk s vazbou na Soběslav, nedokázal zaujmout stanovisko. Přitom hejtman Kuba se v jednom rozhovoru pro místní tisk vyjádřil, že jako Jihočech s budováním průmyslových zón nemůže souhlasit.