Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s politologem a předsedou spolku Svatopluk profesorem Petrem Drulákem
Spolek Svatopluk uspořádal v Bratislavě 31. května slovensko-české setkání nazvané Společně ve střední Evropě. Jak jste byl jako jeden z organizátorů spokojen?
Ukázalo se, že obě strany mají zájem o obnovu politických vztahů, jen co fialoví škůdci odejdou. Navíc všechna známá jména, která nám přislíbila účast, skutečně dorazila. Když máte v programu premiéry, členy vlád a bývalé prezidenty, tak do poslední chvíle nevíte, jak to dopadne. I když jsme měli malé logistické problémy, tak se všechno podařilo vyřešit. Konference proběhla dobře. I od účastníků jsem slyšel, že debaty a vystoupení považují za podnětné.
Jako nejzávažnější shledávám vystoupení slovenského premiéra Roberta Fica, který setkání zaštítil. Byl to dynamický projev, v němž formuloval šest námětů pro spolupráci česko-slovenskou a v rámci V4 (viz NP č. 23): obnovit česko-slovenské vládní konzultace, povzbudit V4, ukončit válku na Ukrajině, zachovat právo veta v EU, odmítat novou železnou oponu a energetická média musí proudit z východu i nadále. Souzníte?
Ano, pan Fico má dar strukturovat problémy velmi přesně, a souhlasím, že jeho projev byl výjimečný.
Běžný člověk úplně nerozumí ohrožení práva veta. Vysvětlíte to, prosím?
V řadě oblastí, kde Evropská unie rozhoduje, se rozhoduje již kvalifikovanou většinou, tedy v takových případech už žádné právo veta neplatí. Ale jsou oblasti, kde si členské státy chtějí zachovat kontrolu, a pokud jeden z nich bude proti, rozhodnutí nemůže být přijato. Týká se to především zahraniční politiky, bezpečnosti a některých ekonomických otázek, konkrétně daňových.
To, o čem hovořil na svatoplukovské konferenci premiér Fico, byla především zahraniční a bezpečnostní politika. Na Ukrajině se dostáváme do situace, kdy »Brusel« prosazuje politiku, jež je velmi škodlivá. Ani Maďarsko, které je nespokojené s touto politikou, si to netroufá zablokovat. Ale jeho lídři řeknou: My vám to nezablokujeme, ale musíte respektovat, že například potřebujeme ruský plyn, který k nám bude proudit. Sankce si přijměte, ale musí být nastaveny tak, aby nás nezničily.
Také Slováci dávají jasně najevo bruselským šéfům, že jim protiruské sankce nevyhovují. Slovenský parlament 5. června zavázal členy Ficova kabinetu, aby na mezinárodní úrovni už nehlasovali pro nové sankce a obchodní omezení vůči Rusku.
Shrnuji tedy, že veto se v Bruselu příliš často nepoužívá. Ale možnost ho použít dává menším státům, které při rozhodování kvalifikovanou většinou nebere nikdo vážně, šanci hájit své životní zájmy. Když zmizí, »Brusel« to bude v Evropské unii válcovat.
Kdo má konkrétně zájem o zrušení práva veta?
Odbourat právo veta je dlouhodobým projektem Francie a Německa. Ale aby mohly tohle prosadit, musely by změnit zakládací smlouvy Evropské unie, což by musely ratifikovat všechny členské státy. To není jednoduché. Na druhou stranu je třeba vědět, že většina členských států EU je na tohle tak nějak již připravena. A co my víme, jak bude vypadat příští slovenská či maďarská vláda…
Jak se k tomu staví Fialova vláda?
Petr Fiala ještě jako opoziční politik byl velkým zastáncem veta. Takové stanovisko se přelilo do jeho vlády, ale v posledních měsících v letošním roce ustupuje z této původní pozice. Říká: Když vidíme, co se děje na Ukrajině… Evropa musí být jednotná, nesmíme se nechat vydírat nějakými Maďary. Zkrátka argumentuje Putinem.
Fiala neřekl otevřeně, že by byl pro odbourání práva veta, ale rozmělnil své původní stanovisko. Ale to hlavní je, že nejde o nic, co by se řešilo letos. A příští rok už nebude žádný Fiala.
Co říkáte kontrolní misi europoslance KDU-ČSL Tomáše Zdechovského na Slovensko? Je běžné, že český politik – když víme, že česko-slovenské vztahy jsou nadstandardní – začne kontrolovat svého nejbližšího souseda a mít kolem toho různé silácké řeči?
Zvykem to nebylo až do nástupu Fialovy vlády. Pan Zdechovský se propůjčil ke špinavé práci. U něho mě to nepřekvapuje. Ale bohužel tu máme jiný precedens, který je mnohem nebezpečnější. Paní Jourová, která byla evropskou komisařkou, v této vysoké pozici útočila na Maďarsko jako nikdo jiný. To je bohužel velmi nešťastné, když se k tomu čeští politici propůjčují.
V nové vládní koncepci zahraniční politiky, kterou přijala Fialova vláda, není uvedeno Slovensko mezi strategickými partnery. A navíc byla tato koncepce přijata bez parlamentní diskuse. To je asi zvláštní…
To máte pravdu. Nová koncepce mě moc překvapila. Přece koncepce se vypracovávají a schvalují na začátku volebního období, ne pár měsíců před volbami! Možná si Fialova vláda chce vytvořit pomník, který ovšem každá soudná příští vláda změní. Ještě hloupější je, že fialovci vzdávají představu, že naši nejbližší sousedé, Slováci, jsou naši strategičtí partneři. A tohle mě u nich úplně nepřekvapuje. Nutí nás dívat se na Slovensko perverzníma Fialovýma očima. Ale víte co? V říjnu bude všechno jinak!
Zato je v koncepci uveden coby strategický partner Stát Izrael…
To je dlouhodobé. Úzké vztahy s Izraelem jsou tu tři desetiletí. Musíme rozumět, co to znamená mít strategické partnerství. To znamená zvláštní projev vztahu na vládní úrovni, že se setkávají vlády. Takové mezivládní konzultace provádíme s Polskem a v minulosti i s Izraelem. Někdy v začátku desátých let se přijímala rezoluce na Valném shromáždění OSN proti Izraeli a ČR ji odmítla – s USA a několika státečky. Izraelci byli tak rozradostněni, že řekli: Jste naši strategičtí partneři. A od té doby se to datuje.
Už i lidé hlásící se k vládní koalici poukazují na to, že Pásmo Gazy je v důsledku izraelských útoků zcela zničeno a brutalita vůči civilnímu obyvatelstvu je neakceptovatelná. Že by prohlédli?
Izraelské vychýlení české politiky je dlouhodobé. Je to nezdravé, a co je zajímavé – že ani otřesná situace v Gaze to nezpochybní. Když čtete nějaké tweety u ministra Rakušana, který naznačuje, že to Izrael přehání, tak tam nevidím reflexi. On prostě loví městské voliče, kteří plynou s evropským mainstreamem. Je to dvojí loajalita, příchylnost k různým zahraničním centrům. Jedním centrem je Tel Aviv a druhým »Brusel«. A to se Rakušan snaží vyvažovat.
Ale nevylučuji, že u některých lidí dochází k přehodnocení jejich původního náhledu na základě skutečně otřesných faktů.
Nově zvolený polský prezident Nawrocki jistě »Bruselu« na ruku nepůjde. Nebo ano?
V otázce Ukrajina-Rusko bude u něho kontinuita s politickým mainstreamem v EU, v otázce vztahu k eurounijním orgánům bude kontinuita s předchozím prezidentem Dudou.
Když o vašem spolku píšou média hlavního proudu, tak uvádějí: To je ten spolek, který chce změnu režimu. Ostatně vy jste toto téma otevřeli na pražské konferenci (viz NP č. 15) a míníte tím změnu řízení státu. Mnozí nerozumí požadavku zavedení prezidentského systému. Proč to nastolujete?
V našem spolku rezonuje toto: chceme funkční a akceschopný stát. U mnoha občanů, i těch vlastenecky smýšlejících, vidíme, že ke státu přistupují s nedůvěrou. My sdílíme přístup, že stát má své úkoly plnit na 100 procent, a aby tomu tak bylo, musí mít jasnou politickou odpovědnost a kompetence. Strany soutěží s různými programy, voliči ve volbách podpoří nějaké programy, jenže po volbách se v »koaliční bramboračce« tyto programy rozpustí a voliči mohou být či bývají zklamáni.
Nabízím příklad z Francie, páté republiky, kde funguje poloprezidentský systém. V něm má francouzský prezident naprosto jasné silné pravomoci, které nemá ani náš prezident, ani náš premiér. Každý občan ve Francii pak ví, že konečným arbitrem je prezident. Myslím, že vyšší odpovědnost za stát je třeba obnovit. Volič chce vidět za imaginárním pojmem stát konkrétní zodpovědnou osobu. Proto jsme se přiklonili k myšlence poloprezidentského systému.
Zaznamenala jsem mediální vystoupení nového českého velvyslance v Ruské federaci, pana Koštovala. Hovořil o nutnosti navázat opět diplomatické vazby s Ruskem a jednat. To je výrazná změna…
U Daniela Koštovala mě to ani nepřekvapilo, znám ho asi 30 let. Nevidíme svět stejným způsobem, ale vždy si dělal své vlastní analýzy, snažil se věci promýšlet. Sleduje fakta. Ví, že státy mají své zájmy, a pokud se nedohodnou, válčí.
Ale překvapuje mě, že dostal souhlas k diplomatické misi od jestřábů Fialy a Pavla.
Je orientován na spojenectví s USA, vždy se kriticky vymezoval vůči Rusku, čili tyto atributy potřebné pro dnešní českou diplomacii má. Působil také v soukromém sektoru – právě proto, že vnímal, že státní byrokracie není úplně to, kde by se cítil jako ryba ve vodě. Je to člověk, který uvažuje realisticky. Je schopen uvažovat o tom, že Rusko má zájmy a nějakou sílu. Takže si myslím, že výběr velvyslance mohl dopadnout podstatně hůře…
Vládní koalice straší občany, že Rusko »půjde dále« až za hranice Ukrajiny. Ovšem postrádám důkazy. Strašením se ospravedlní enormní výdaje na zbrojení. Co vy na to?
To je stejné, jako když řeknete, že na Zemi přistanou Marťani a všechny nás zotročí. To říci můžete, ale nejsou pro to žádné důkazy.
Něco podobného můžeme říci v případě tzv. ruské hrozby, že Rusko ovládne střední Evropu. Rusko se nedostalo ještě ani k Dněpru a stálo ho to obrovské úsilí. Putin celkem jasně dává najevo, že má nějaké cíle, ty Západ považuje za maximalistické, ale ani tyto maximalistické cíle nepřesahují hranice Ukrajiny. Myšlenka, že Rusko bude pokračovat dále a že na to bude mít zdroje a vůli, mi přijde scestná.
Za napínání svalů považuji společnou německo-ukrajinskou výrobu raket dlouhého doletu. To by znamenalo další eskalaci války!
Ano, to je hloupá politika. Nutně tím vyvolají ruskou reakci a jde o to, aby se jejich odveta odehrávala jen v hranicích Ukrajiny. Nebo mimo hranice Ukrajiny? Stojí to Německu za to, aby se pak stalo cílem nějakých ruských akcí? Lavírují. Předpokládám, že taková výroba se stane terčem ruského zájmu.
NATO vzniklo v roce 1949 a v roce 1955 umožnilo, aby vstoupilo Německo. To se nepoučili z druhé světové války?
NATO několikrát změnilo smysl své existence. Nyní opět nalézá svůj původní smysl zadržovat Rusko, akorát že Rusko není Sovětský svaz. Srovnávat Rusko a Sovětský svaz je nesmyslné. SSSR byl nositelem nějaké ideologie, která chtěla základní transformaci společnosti. Rusko tohle nemá, je to poměrně konzervativní velmoc, která vychází z nějakého teritoria, jež potřebuje. A tohle teritorium je připraveno chránit a vést kvůli němu i válku, což není neobvyklé.
Co říkáte novele trestního zákoníku, která výslovně umožňuje postihovat podporu a propagaci komunistického hnutí?
Mně to přijde hloupé a nehorázné. Po 35 letech existence tento režim zjišťuje, že je potřeba bojovat proti komunismu. To je opravdu trapné. KSČM byla dlouhá léta v parlamentu a neřekl bych, že by se tato strana chovala nedemokraticky. Demokracii dost poškodily strany, které ovládaly tento systém, nikoliv KSČM, která hrála podle demokratických pravidel a ani se nezapletla do žádného skandálu – na rozdíl od ostatních. Je to výsledek prázdnoty stávající liberální koalice, protože nemá co nabídnout voličům. Tak mobilizuje, zkouší vyždímat něco z antikomunismu. Možná na tom procento získá, v české veřejnosti jsou totiž někteří voliči alergičtí na slovo komunismus.
Co považuji za obzvlášť nešťastné a historicky nevhodné, je srovnání nacismu a komunismu. To popírá českou historickou zkušenost. Zločiny komunismu byly vážné, staly se hodně zlé a tragické věci, ale nelze to srovnávat s děsivým obdobím protektorátu.
A navíc se tyto ideologie zásadně liší. Nacismus je založen programově na nadřazenosti ras. Zato komunismus je o svobodě, emancipaci, je to určitý ideál společnosti, který oslovil řadu lidí. Uvedení do jednoho řádku, na jeden společný jmenovatel nacismus a komunismus, svědčí o popření české historické zkušenosti 20. století.