Generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny Si Ťin-pching nedávno v Pekingu na 20. národním sjezdu KSČ přednesl zprávu objasňující nové myšlenky a strategie domácí i zahraničí politiky této země. Jak chápat význam Siovy zprávy pro Čínu a svět a jakou lze očekávat budoucnost čínsko-českých vztahů? Nejen o tom mluví v exkluzívním rozhovoru pro CMG předseda představenstva smíšené Česko-čínské obchodní komory a někdejší 1. místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip.
Zpráva 20. národního sjezdu KSČ vytvořila strategický plán budování moderní socialistické země všestranným způsobem a diskutovala o důležitých charakteristikách a základních požadavcích modernizace v čínském stylu, která vzbudila velkou pozornost mezinárodního společenství. Jaký význam má podle vás tato zpráva pro Čínu a svět?
Pro Čínskou lidovou republiku je to strategická směrnice, jak dál postupovat, a její naplňování budeme vidět každý měsíc až do jarního zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců, tedy parlamentu, který poté i dokončí personální obsazení jednotlivých funkcí podle rozhodnutí 20. národního sjezdu Komunistické strany Číny. Pro svět to znamená, že Čína upevnila své postavení na mezinárodní politické i ekonomické scéně a bude silou stálého člena Rady bezpečnosti Organizace spojených národů prosazovat základní lidské právo na mírový rozvoj.
Siova zpráva vykládá nové myšlenky, nové plány a nové strategie pro budoucí rozvoj Číny. Jak bychom podle vás měli chápat a interpretovat tuto zprávu?
Tato zpráva byla určena nejen delegátům sjezdu a čínské veřejnosti, ale samozřejmě I mezinárodnímu společenství a pro její pochopení nemusíme hledat žádná vzletná slova, stačí, že prioritou čínské politiky bude zájem o občana, zájem o jeho rozvoj, a to jak v Číně, tak v rámci mezinárodního společenství. Člověk na prvním místě.
Které kapitoly v této zprávě Vás nejvíce zaujaly? Jaké další výrazy ve vás zanechaly hluboký dojem?
Na první pohled jsem si všiml výrazů, které president Si Ťin-pching používal již v roce 2018 na velké mezinárodní konferenci všech významných politických stran světa, a to jsou slova »sdílený osud lidstva«. Tedy důraz na diplomatická mírová řešení sporů a odpovědnost politických stran za řešení jak národních zájmů, tak udržování principů mezinárodní politiky. Co mě zaujalo, byl důraz na ekonomickou stabilitu a rozvoj, tedy trvání na udržitelném rozvoji. Je evidentní, že historická zkušenost Číny při odstraňování chudoby a následků válečných konfliktů vede čínské komunisty k tomu, že pro udržení rozvoje je potřeba nejen míru, ale I nutnost mít pro to připravené osobnosti na jednotlivých stupních řízení.
Údaje ukazují, že za posledních deset let se HDP Číny zvýšil z 53,9 bilionů juanů na 114,4 bilionů juanů, její podíl ve světové ekonomice se zvýšil z 11,3 % na 18,5 % a její průměrný příspěvek k růstu světové ekonomiky dosáhl 38,6 %, což je více než součet příspěvků zemí G7. Kromě toho Čína dosáhla velkých úspěchů ve vědeckých a technologických inovacích, vymýcení absolutní chudoby, zaměření se na zelený rozvoj a také v dalších oblastech. Která oblast čínských rozvojových úspěchů je podle vás nejpůsobivější? Které čínské zkušenosti mohou být poučením pro rozvoj České republiky?
Obrovský a zároveň inspirativní rozvoj Číny ukázal, že je nejen nejsilnější ekonomikou světa, ale že péče o občana je podstatnou náležitostí jejích ekonomických úvah. Nejperspektivněji vnímám kroky, které vedou k využití technického rozvoje a vědy a výzkumu, jako nejvýznamnější součásti růstu ekonomiky. A pak také mezinárodní projekty, ať už jde o Pásmo a stezku jako investičně obchodní projekt, nebo investice do rozvoje některých oblastí Asie a Afriky. Ty mají význam pro odstraňování chudoby právě v takzvaných Třetích zemích. A to je jistě velmi chvályhodné!
Čínský modernizační proces poskytl obrovskou příležitost rozvoje pro všechny země na světě a dodal světové ekonomice velkou vitalitu. Dosáhla podle Vás Čína, největší rozvojová země světa, v posledních deseti letech trvalého a stabilního rozvoje? Jaký pozitivní význam to má pro země světa včetně České republiky?
Počet registrovaných patentů a vynálezů, který eviduje Čínská lidová republika, ukazuje, že věda a výzkum jsou skutečným motorem její ekonomiky, a tedy – což s tím velmi úzce souvisí – i ekonomiky ostatních zemí světa. Využívání čínského vědeckého potenciálu je ale závislé na národních vládách, a proto má například u nás, v České republice, bohužel menší význam než třeba v sousedním Německu, který potenciál Číny využívá mnohem efektivněji.
Žádná země nemůže samostatně vyřešit množství problémů a výzev, kterým dnešní svět čelí. Ve kterých oblastech by podle vás v dnešní stále složitější světové situaci měly Čína a Česká republika dále posilovat dialog a komunikaci, aby dosáhly vzájemného prospěchu a společného rozvoje?
Výzev, které mají jednotlivé státy před sebou, je opravdu mnoho, ale pokud jde o společné postupy, v nichž by měly Česká republika a ČLR spolupracovat bez ohledu na ideologické spory, je zejména oblast životního prostředí, výzkumu vesmíru a již zmíněného využívání věděckých poznatků a nových technologií. Je mi líto, že tomu tak doposud není.
Siova zpráva poukázala na to, že Čína vždy dodržovala účel zahraniční politiky, kterým je zachování světového míru a podpora společného rozvoje, a je odhodlána podporovat budování společenství pro společnou budoucnost lidstva. Čína navrhla globální rozvojovou iniciativu a globální bezpečnostní iniciativu a je ochotna spolupracovat s mezinárodním společenstvím na jejich realizaci. Číňané jsou ochotni spojit ruce s lidmi na světě, aby vytvořili lepší budoucnost pro lidstvo. Jak hodnotíte vývoj čínsko-českých vztahů za poslední desetiletí? Jakou očekáváte budoucnost čínsko-českých vztahů po 20. celostátním sjezdu Komunistické strany Číny?
Musím potvrdit, že prezident Si Ťin-pching stanovil správnou strategii, která bohužel nemá u některých lidí správnou odezvu. V České republice jsme zažili za posledních deseti let období jak růstu a pozitivních výsledků vzájemné spolupráce, zejména po prezidentově návštěvě v Praze, tak i ochlazení vztahů, které přinesla přílišná ideologizace české politiky. To je mi líto, přesto jsem optimista a věřím, že opět přijde nejen doba růstu vzájemné obchodní výměny, ale I zlepšení vztahů mezi členy obou zemí.