Krize
Kapitalizmus, všechny jeho odnože, ale i ten kontinentální, je ekonomický systém, jehož cílem není uspokojování potřeb všech občanů, ale jen a jen kumulace zisku. Tak tomu bylo od vzniku kapitálu. Své problémy řeší krizí nebo válkou.
Když napíšu, že unikátním dílem je Marxův Kapitál, kde Marx logicky a v historických souvislostech analyzuje kapitalistický systém a je poplatný dodnes, tak už mnohé slyším, zejména tu mladou a pevnou generaci, jak si klepe na čelo, aniž by to vzbudilo maličký zájem o četbu.
Chápu a vzpomínám (snad ještě mohu), že v devadesátkách říci něco o plánování, směrných číslech, jednotných školních osnovách, o přidělování bezplatných bytů, stavbě družstevních bytů a rodinných domů za „hubičku“, …se nesmělo ceknout. To mnozí lidé ještě nevěděli, co je čeká. Mnozí to věděli moc dobře.
Byla to však doba, kdy se začalo s kritizováním budování socializmu. Nyní, když dochází argumenty, šup na kritiku minulosti. Dnes jsem se například dozvěděla od pana poslance Bendy, že v komunistických volbách se nesmělo chodit za plenty. Já jsem se svobodně rozhodovala, za plentu jsem svobodně chodila a na kandidátce byly čtyři strany NF.
Tvrdě se kritizuje období po válce, kdy byly vybudovány podniky, družstva, infrastruktura, byty, školy, jesle, školky, nemocnice, přehrady, elektrárny a mnoho dalšího. Pak bylo z čeho rozdávat, tunelovat a krást, zalepovat rozpočty, tunelovat sociální a důchodový systém. Mezi vlajkonoše devadesátek patřili pánové Klaus st. , Dlouhý, Ježek, Tříska, který za tento paskvil dokonce očekával Nobelovku, Zeman a další.
Další slovo, které bylo tabu, bylo slovo krize. Že kapitalizmus má čtyři fáze a ty se cyklicky opakují, to je axiom. Jednou z těch fází je krize (recese) a prokazatelem jsou zhoršující se ekonomické ukazatele, výkyvy v cenách, rychlý úpadek. Pak následuje dno (deprese). Ano, zase ten Marx, kterého jistý dramatik nazval „zatrpklým staříkem“. Ano, ten Marx, který na konci milénia v nezávislé anketě stanice BBC byl označen největším myslitelem právě končícího tisíciletí. Na druhém místě skončil Albert Einstein.
Nyní se už existence krize připouští a veřejně propírá. Pouze se neustále hledá příčina. Nejdříve je to covid, pak válka na Ukrajině. Jenže jak mi někdo vysvětlí, když v roce 2009 na summitu G20 v Londýně Jose Manuel Barroso mluvil o tom, že toto setkání by mělo být okamžikem pro dosažení výsledků, které ukončí finanční i hospodářskou krizi nejen v Evropě, ale na celém světě? To ještě ti mladí byli na houbách nebo vozili kačera. Jejich rodiče ano. Jen si vzpomeňte, pokud nepatříte například mezi restituenty, kteří dostali za svůj majetek dvakrát zaplaceno. Nejdříve minulým a pak současným režimem. Vzpomínejte, že jste byli rádi, že máte něco našetřeno a můžete svým zoceleným dětem s pevnými hodnotami (jak řekl sluha dvou pánů) udržet jejich standard. Jenže nějak se to zase nepovedlo.
Krize je nedílnou součástí kapitalistického systému, pak sice přijde oživení s konjunkturou, ale ta připravuje další krach různé intenzity.
V době krize vstupuje do řízení stát. Přijímá opatření a zákony, které dopadají hlavně na pracující a důchodce. Třída kapitalistů a jejich posluhovačů bude mít nadměrné zisky. Pro ně je to zlaté tele. Rovněž bankéři si přijdou na své, kapitál se přece musí zhodnocovat. Začnou se podbízet hypotékami, akciemi, cennými papíry, půjčkami všeho druhu a jinými papírky. Stát se sice snaží nacpat do bankovního sektoru peníze pro rozhýbání ekonomiky, snížení inflace, růstu HDP. Jenže velká část skončí jako dividendy domácích či zahraníčních zbohatlíků, rozplynou se v daňových rájích, přeperou se přes různé mafie a zkorumpované politiky, jejich lobisty.
Pokud něco začne kapitál vymýšlet, tak nikdy to není ve prospěch všech občanů, přestože to do nich troubí každý den. Nyní například elektromobilita, zelené šílenství. Pousmála jsem se i návrhu Pirátů s mnohopohlavím a maturitou za docházku. Asi se nebude ani zkoušet, aby je to nestresovalo. To, aby ta nová generace nemohla diskutovat nemajíce argumenty a neznajíce historii a fakta.
Hluboce se omlouvám té mladé a střední generaci, která přemýšlí, je vnímavá, empatická, má snahu se něco naučit a nepapouškovat pouze provládní fráze. Jenže ona chce bezpečí pro rodinu, práci, musí přece platit tu hypotéku na bydlení.
Třeba ještě začnou všichni přemýšlet, spojí se. Dej mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu zeměkouli. Možná, že potřebují ten pevný bod od Archiméda. První zářez, první lídr.