Podle Dolejše není jisté, jakým směrem se obnova levice v Česku bude ubírat. „Pokud se shodneme na tom, že souboj pravice a levice je objektivní a má i své nositele, je jen otázka, zda ono vzkříšení levice bude na základě existujících mimoparlamentních stran, a nebo, když to nevyjde, může dojít k tomu, že se bude muset zakládat znovu nová levice na zelené louce,“ dodává Dolejš.
Dolejš dále říká, že problém s populismem nemá zdaleka jen levice. „A kdo jsou tu vlastně ti demokraté? Ne že by v této zemi neexistovala alespoň elementární míra demokracie na rozdíl od temných dob, ale copak Fiala nebo Stanjura při přijímání opatření také nevolí nějaký populistický mix?“ táže se Dolejš.
Pokud chce být levice v Česku autentická, nesmí podle něj sympatizovat s krajně pravicovými subjekty a nesmí mít ve svých řadách nahnědlé politiky, protože obzvláště mladá generace je na to citlivá. Hlavní problém české politiky napříč spektrem Dolejš spatřuje v tom, že chybí schopnost strategicky uvažovat a plánovat na delší období.
„Česká politická kultura bohužel není zrovna vyhlášená. Kdyby strany chtěly získat zpět důvěru, měly by si kolem sebe budovat nějaký mozkový trust, kde se lidi budou bavit věcně a budou řešit dlouhodobější věci. Pochopitelně politiku je potřeba pak umět i prodat, ale ono když nemám co prodávat, zbývá mi jen populistický šunt. A my teď jsme v této situaci,“ uzavírá Dolejš.
........................................
Jeden z komentářů (MB): Prázdná slova Dolejše. Možná něco víc. Dýka do zad těm, kteří vědí, že vlastenectví zahrnuje pravici i levici. Samozřejmě pozor na Protiproud, Klause, „pravicové“ Piráty a žvanivé sociální demokraty v červených svetrech na 1. máje – Hamáčkova metoda optického klamu. Dýka do zad těm, kteří vidí, že národní svébytnost, co nejvyšší soběstačnost, je jedinou cestou k záchraně – nejvyšší priorita. To nevylučuje mezinárodní spolupráci levice. Zase pozor na různé LGBT, vytváření pseudovizí, aby si miminka mohla „svobodně“ volit pohlaví a další zrůdnosti v převleku zákonných, humánně se tvářících norem. Které by tato levice v rámci jakéhosi kompromisu s bludaři levičáckých, trockistických a nevím jakých svobod, přijala a rozpustila se v nich. Norem, které zakrývají ubohou rozbředlost, neschopnost říci něčemu jasné NE, středovou liberálně socialisticky-kapitalistickou pitomost a ničí zásadovost. Tady je Dolejš doma. A tady se snadno polointeligentům z Protiproudu do komunistů šije. Či spíš se o ně Protiproud elegantně otírá. Genialita je v jednoduchosti a tu Protiproud perfektně ovládá. A Dolejš tady vystrkuje KSČM jako fackovacího panáka. Dolejš byl proti účasti KSČM na pravicových demonstracích – ne všichni pravičáci byli a jsou proti komunistům a dá se s nimi mluvit. On vystoupil proti ruským motorkářům a jejich jízdě. On toho posral mnohem víc. Pan Dolejš.
Končím otázkou pro sebe: Co je to vlastně zač? Rozvraceč, provokatér, kvázikomunista? Ptám se sám sebe jako celoživotní nestraník.
Dobře, že se Dolejš opět trochu vyjevil veřejně, aby se připomenul.