Zdravím Vás těsně po svátcích vánočních!
Věřím a doufám, že jste si je užili tak, jak je máte rádi a s těmi, které máte rádi. Byť podle průzkumu společnosti PAQ Research třetina občanů uvedla, že se letos chystá výrazně šetřit na dárcích. Podle stejného průzkumu navíc pětina dotazovaných vyjádřila záměr šetřit na svátečních oslavách a návštěvách. Když se podíváme na data blíže, zjistíme, že největší podíl těch, kteří uvedli, že je Vánoce čekají v úsporném režimu, je mezi nízkopříjmovými obyvateli. Z těch letos musí šetřit téměř polovina. Důvodem je, že jejich měsíční výdaje začaly v tomto roce kvůli pozdním a neefektivním zásahům vlády v boji s inflací a energetickou krizí mnohdy přesahovat jejich měsíční příjmy.
Kdo se v letošním roce příliš omezovat nemusel, jsou ovšem neziskovky. Tedy – abych byla přesná – vybrané neziskovky. A to bych vlastně chtěla říct hned na začátek. Drtivé většiny neziskových organizací, které dělají velmi prospěšnou činnost, si velmi vážím. Jsou založeny na lidech, kteří často na úkor svého volného času dělají neskutečné věci. Pak jsou tu ale prominentní neziskovky, jež se těší velkému mediálnímu, ale hlavně finančnímu zájmu, a dělají de facto aktivistickou politiku. Paradoxem je, že pak ti ostatní na toto doplácí, neboť spousta lidí pak hodí všechny neziskové organizace do jednoho pytle. Mnohé tyto – a budu používat neziskovky v uvozovkách – totiž o finance, ba dokonce často státní a zahraniční, nemají, jak si ukážeme, nouzi.
Když tedy asociální ministr Jurečka mluví o škrtech na nezaměstnaných, jejichž počet bude podle analytiků v příštím roce růst, jeho vládní kolegové o zvýšení DPH, zpoplatněním zdravotnictví, zavedením školného, úplného zrušení slevy na jízdném pro studenty a seniory, překvapuje mě, že nenavrhne úspory ve financování politických neziskovek.
Pojďme si tzv. politické neziskovky nejprve vymezit. Jak jsem už říkala – rozhodně by nebylo dobré brát peníze organizacím, které poskytují zdravotní a sociální služby, vzdělání, nebo smysluplným neziskovkám z oblasti sportu či kultury. Souhrnně tedy těm, které produkují jakoukoliv činnost, která lidem slouží a je ku prospěchu společnosti. Takové však nejsou zdaleka všechny. Máme tu totiž druhou kategorii neziskovek. Tedy těch, u nichž je třeba se ptát, zda slouží jakémukoliv veřejnému zájmu, zda za veřejné peníze nepropagují názory pouze zanedbatelné části populace. Nebo zda jejich existence neslouží pouze k propagaci postojů těch, od kterých jim tečou peníze jak z naší státní kasy, tak i ze zahraničí. I proto navrhovala KSČM již na začátku roku 2020, v době, kdy začínala koronavirová pandemie, aby se podmínky pro udělování státních dotací těmto organizacím výrazně změnily. Napříč politickým spektrem se však pro tento krok nenašla podpora. Naopak – tehdy všichni ostatní křičeli, o jaký útok na neziskový sektor se v době nouzového stavu jedná. Nyní, v době, kdy česká ekonomika krvácí a na peníze se bude sahat kdekomu, se ukazuje, o jak potřebný krok již tehdy, téměř před třemi lety, šlo. Pro pravicovou vládu je ale bohužel snazší kopat do těch, co leží na zemi, než aby přehodnotila financování organizací, které, ač nikým nevolené, de facto dělají politiku, říkají lidem, co si mají myslet, a propagují za veřejné peníze „ten jeden správný názor“. Podpora těchto organizací ze strany státu je ale pouze jednou rovinou problému. Stejným, ne-li větším rizikem, jsou příspěvky na jejich činnost ze zahraničí. Žijeme totiž ve světě, kde platí přísloví "koho chleba jíš, toho píseň zpívej" a kde se peníze nerozdávají jen tak a za každé euro a dolar, který do naší republiky přiteče, musí tyto organizace odvést dobrou práci.
Pojďme se nyní již konkrétně podívat na činnost a financování některých z těchto organizací, kvůli kterým v Česku často chybí prostředky tam, kde by byly třeba.
Evropské hodnoty, Člověk v tísni, Prague Pride, Sorosova progresivistická Open Society Fund Praha, Multikulturní centrum Praha, to je jen několik příkladů organizací propagující ideologie „ismů“. Tyto neziskovky ovlivňují veřejné mínění v lepším případě umělým vnášením témat do veřejného prostoru, v tom horším se ani netají svou nenávistí ke konkrétním politickým stranám. Například když Člověk v tísni udělá volební průzkum na školách a výsledky poté prezentuje stylem „bohužel zvítězila ta a ta strana“, aby u mladých vytvářela dojem, že je s jejich postoji něco špatně. Tohle prostě nemá být role neziskové organizace. Neziskové organizace, která je placená mimo jiné i z daní voličů stran, proti kterým následně brojí.
Problematické je také financování těchto organizací ze zahraničí. Např. u Evropských hodnot je na jejich transparentním účtu patrné, že mezi největší dárce patří dlouhodobě soukromá americká poradenská firma Chemonics International a také nezisková organizace DT Institute, obě se sídlem ve Washingtonu. Dostáváme se tedy do situace, kdy tu máme mediálně velmi viditelnou neziskovou organizaci, jejíž ředitel Janda se chová vyloženě aktivisticky, nazývá prezidenta vlastní republiky vlastizrádcem, vyjadřuje své potěšení ze smrti Alexandrovců, a do toho je jeho organizace a tím pádem i on sám placený z amerických peněz? Mezi další štědré sponzory Evropských hodnot navíc patří také velvyslanectví Kanady a Velké Británie. Příspěvky od zahraničních vlád tvoří také největší část rozpočtu Člověka v tísni. Myslím, že v takovém případě by bylo přinejmenším fér, aby u těchto aktivistických neziskovek bylo transparentní, čí zájmy vlastně na našem území hájí. Například v Maďarsku zavedly pro organizace dotované cizími dary jasné označení „organizace financovaná ze zahraničí“. Ani to ovšem nezachrání absurditu celé situace, kdy taková organizace pobírá ročně milionové dotace od státu, jehož nejvyššího ústavního činitele následně nazývá vlastizrádcem, zatím co jí na účet chodí dolary z Washingtonu. Opravdu takové organizace potřebujeme? Nedůvěra veřejnosti v neziskové organizace je právě kvůli těmto negativním případům dlouhodobě vysoká a pohybuje se okolo 60 %.
Jako nejefektivnější řešení se nabízí legislativní vymezení činností, jaké mohou neziskové organizace vykonávat. Současné uspořádání, ve kterém jsou neziskovky samovolně rozhodující o tom, kdo je a není dezinformátor či vlastizrádce, stavěny na stejnou úroveň jako Sbory dobrovolných hasičů, je při nejmenším nešťastná. Jednoznačné odlišení politických neziskovek od těch užitečných by zároveň umožnilo efektivněji cílit státní příspěvky a šetřit třeba na to, aby čím dál víc lidí v budoucí letech nemuselo doma sedět ve svetrech a stát fronty na jídlo v potravinových bankách.
To je od mě dnes vše. Příští týden se můžete těšit na další speciál o velmi aktuální diskuzi ohledně zkapalněného zemního plynu LNG a energiích obecně. Přeji Vám krásné poslední dny roku 2022 a do roku 2023, který za pár dnů začne, hlavně pevné zdraví a spoustu energie, která bude třeba nejen na boj s nápady asociální pravicové vlády.
Vystoupení na CNN Prima News k výsledkům českého předsednictví: https://www.youtube.com/watch?v=bfnvWDWIr7s
Zde si můžete přečíst rozhovor pro Parlamentní listy: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/At-si-lide-plati-i-zakladni-zubni-peci-sami-padlo-Konecna-ve-varu-Kde-na-to-maji-vzit-724120