A kdo nás ochrání? Co zbylo z naší armády?

22. 7. 2016

Letošní léto mohu bez nadsázky označit za velmi tragické. Teroristický útok ve francouzském Nice, vojenský puč v Turecku a neustálé hrozby dalších teroristických útoků, kterými je ohrožen každý z nás. Žel, může být ještě hůř… Vzpomeňme si na události posledních několika měsíců, posledních pár let. Kolik lidských životů ještě musí být zmařeno, kolik litrů krve musí protéci ulicemi, aby už konečně všem došlo, že jsme v ohrožení a je nutné spojit síly a bojovat za naše bezpečí? Každý den překračují hranice Evropy stále noví migranti zejména z islámských zemí. Řada z nich přitom představuje bezpečností riziko pro nás všechny, a to bez nadsázky. Mnozí migranti totiž nedokážou, nebo vůbec nechtějí přijmout naše zákony a pravidla a také zejména kulturu a historii, které se brání či jí opovrhují. A to je jen jeden ze stovky problémů, které s sebou migrace přináší… Nejsem xenofobní, ani rasista. Ale nevnímat realitu nelze, navíc se o ní můžeme všichni přesvědčit. Přesto někteří jako by byli slepí a nechtěli vidět, co se kolem nás děje. Někteří zase snad naivně doufali, že se všechno vyřeší samo. Opak je však pravdou. Svět se mění a není možnost, jak zatáhnout za ruční brzdu, už vůbec zařadit zpátečku a vrátit se do doby, kdy jsme ještě mohli něco udělat a zabránit vlně teroristických útoků a dalších útoků, při kterých umírají nevinní lidé… Kdo nás ochrání, pokud se teroristé zaměří na naši zemi? Armáda, která hájí více zájmy Severoatlantické aliance než zájmy národní? Nebo snad Evropská unie, která má ve zvyku řešit věci pouze od stolu, nejlépe z Bruselu? Rozhodně si nemyslím, že by hranice Schengenu byly dostatečně chráněné. Už vůbec nesouhlasím s rozmístěním vojsk v Rumunsku a Pobaltských státech, které mi přijde jako plýtvání armádními zálohami, které jsou potřeba jinde. EU by už navíc měla konečně přestat s očerňováním Ruska, které se snaží profilovat jako věčného nepřítele, a spíše s ním najít společnou řeč v otázkách boje proti terorismu a všem jeho podporovatelům. Těžký úkol určený jen pro skutečné státníky, nikoli pro politiky, kteří pro svoji ješitnost a své zájmy neumí jednat ve prospěch svých občanů a případně v zájmu celé Evropy, občanů EU, ale i ostatních evropských zemí mimo Unii. My sami bychom měli uvažovat o reorganizaci armády a navrácení její prestiže. Osobně jsem pro znovunavrácení výuky civilní ochrany od základních škol a podporu vojenského školství. Dále bychom měli mít všichni zájem na tom, aby naše armáda byla schopna chránit naše hranice a naše zájmy. Nikoliv, aby plnila slepé rozkazy ze strany NATO a EU. Čeká nás těžká cesta, na kterou se však musíme vypravit co nejdříve, nejlépe okamžitě. Už si nemůžeme dovolit jen vyčkávat, co bude dál. Další teroristické útoky nesmíme dopustit. Vždy jde přeci o hodně, jde o lidské životy! O naše životy a o životy našich dětí!

Autor: 
JUDr. Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM a místopředseda Poslanecké sněmovny PČR
Zdroj: 
fc KSČM, foto: vojak.cz