Česká lékařská komora (ČLK) požádala již druhým otevřeným dopisem premiéra Bohuslava Sobotku (ČSSD), aby se osobně zabýval problémy zdravotnictví. Podle prezidenta komory Milana Kubka se za čtvrt roku od předchozího dopisu nic zásadního ve zdravotnictví nezměnilo, situace je nadále kritická, nemocnice kvůli nedostatku personálu omezují provoz. O dalším postupu komory rozhodne představenstvo s předsedy okresních sdružení na poradě ve čtvrtek 16. června.
Inu, je to tak. Pravicovými vládami, v nichž prim hrála občanská demokratická strana, se tuzemské zdravotnictví propadlo do ještě větších problémů. Za vlád sociální demokracie byla situace o poznání lepší. Ale zpět k pravicové „péči“ o lékaře a pacienty. Již legendární zdravotnické poplatky někdejšího ministra Tomáše Julínka (ODS) odvál (až na ten za pohotovost) čas. Nicméně v resortu nic nevyřešily, až na ztížení dostupnosti péče pro mnohé bezbranné občany. Měli jsme zde i akci lékařských odborů „Děkujeme, odcházíme“, díky níž dostali nemocniční lékaři přidáno. Ale stejnak tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) jím slíbené navýšení do puntíku nedodržel.
KSČM již dlouhodobě poukazuje na po mnoho let podfinancovaný zdravotnický resort. Její návrhy na zvýšení odvodů za státní pojištěnce byly však už několikrát smeteny se stolu. Prý jsou populistické. No, nevím, co je špatného na tom, aby lékařská péče byla dostupná pro všechny, bez rozdílu peněz na kontě. Nemůžeme se tudíž divit, že v systému se nám nedostává peněz na drahou léčbu, a lékaři si musejí dorovnávat plat mnoha přesčasovými službami. Nemluvě o personální devastaci v systému nemocničních lékařů. Dříve jsme zde měli ministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09), jenž škrtací mánií, pomohl zdravotnictví k rozvratu. Kalouskův štafetový kolík dnes zdárně nese financmajstr Andrej Babiš. Sice Babiš milostivě kývnul na desetiprocentní zvýšení tarifních platů v příštím roce, podle prezidenta lékařské komory to však nestačí, pokud zároveň nebude přijata novela zákoníku práce, která zajistí stejné odměňování ve státních i regionálních nemocnicích. Memorandum vlády s kraji, o němž mluví premiér, není pro ČLK zárukou. Po volbách se může vedení krajů změnit a nové vedení může odkazovat na neplatnost memoranda, stejně jako se to stalo s memorandem, jež uzavřely lékařské odbory s vládou po akci s hromadnými odchody lékařů v roce 2011.
Jen bych připomenul, že za dob „zlého a nesvobodného“ socialismu jsme měli propracovaný systém zdravotnictví s poliklinikami a nemocnicemi I. a II. typu, územně dobře dostupnou péčí. Tento model mimochodem pochvalně ocenil jeden zkušený lékař, jehož nelze přiřazovat k levicovým voličům. Zajímavé. Že se věk dožití obyvatelstva zvyšuje, nebude patrně jen zásluhou přehnané péče pravicových „škrtacích reforem“ s omezováním sociálních jistot. A ještě něco, za dob před Listopadem 1989 nemusely se poníženě vybírat peníze na drahou léčbu nemocných dětí.