Jindřich Podhorský, Pošumaví – Volyňsko. Vzpomínky na okupaci a osvobození 1938 - 1945

24. 4. 2020

Nebude ke škodě pro čtenáře, si po uplynutí 75 roků připomenout, že v Pošumaví, Volyni a okolí obsadily armády tří států. V roce 1938-39 jednotky ČSR, v roce 1939- 45 jednotky fašistického Německa a v roce 1945 útvary americké armády.

Léta okupace 1938 - 1945

Vzpomínám na chlapecká léta, kdy do naší obce Lechnice v září 1938 přišlo 200 českých vojáků, kteří se ubytovali v sále dvou hostinců, ve volných kůlnách a chalupách. Denně prováděli nácvik obrany a na vrcholu kopce Navarky si vybudovali velkou pozorovatelnu s výhledem na státní hranice a Vimperk. Byli vyzbrojeni puškami, které stavěli na návsi do jehlanů a kulomety, které měli uloženy ve dvoukolových vozech.

Vzpomínám si, jak si připravovali ubytování, jak kuchaři připravovali stravu, i jak nám zdravotník nejednou ošetřil odřeniny. Byli jme s nimi velcí kamarádi. Asi po čtrnácti dnech se shromažďovali k odchodu a tázali se, jak daleko jsou Strakonice. Ti starší z nás tvrdili, že to pěšky zvládnou za 3 hodiny. Odcházeli s vážnou vážnou tváří a my i dospělí měli v očích slzy. Jen ta stará, větrem ošlehaná třešeň, která dosud u bývalé pozorovatelny stojí, ví, co si ti vojáci povídali, když obdrželi rozkaz k odchodu. Neuplynulo mnoho dnů a vrátil se, i můj otec, který byl též povolán do oblasti Orlických hor.

A přišel 15. březen roku 1939. Ten den bylo nevlídno. Po předchozí oblevě přišla sněhová bouře, které trvala celý den. Do Volyně přišla zpráva o vstupu německých vojsk na naše území. Starosta města vydal prohlášení, rozhodnutí prezidenta Háchy přijali občané klidně a pokračovali ve své práci. První fašistická jednotka vyzbrojená kanony, přijela odpoledne. Náměstí bylo prázdné, nikdo je nevítal, nikdo jim nevyhrožoval. Občané je vyhlíželi nepozorovatelně za svým okny. Na noc se ubytovali v hotelu Šimák. Další den se dostavila pěší jednotka v síle praporu, která obsadila naši školu. Před budovou stála strážní budka, nad kterou vlála vlajka s hákovým křížem. Strážný se samopalem v ruce kontroloval příchozí.

Němečtí vojáci denně nacvičovali v okolí Volyně útok a obranu s cvičnou střelbou a světlicemi. Vzpomínám si, že prázdné nábojnice odhazovali do Hradčanského rypodhorsky-4.jpgbníka. Na náměstí vařili polévku a nabízeli ji kolemjdoucím. Každý ji odmítl.

Český útvar byl odzbrojen a jako rukojmí zatkli dva české důstojníky. Byla nařízena jízda vpravo a každý vůz musel být označen adresou majitele. Následovala další nařízení jako odebrání zbraní četníkům, stanovení policejní hodiny, zákaz zábav, zákaz vycházení po setmění.

Následovalo znehodnocení koruny /107 korun mělo hodnotu 10  korun/, To mělo za následek vykoupení veškerých potravin Němci a jejich odeslání do Německa. České úřady spolupracovaly s vydáním seznamů německých emigrantů, Židů a komunistů, kteří byli zatýkáni a vyšetřováni českými četníky. S německou důkladností byly v Klatovech aktivovány úřady gestapa, které mělo pobočku v zámku ve Strakonicích, pod které spadalo celé Pošumaví. Okresní úřad vydal už 20. března pokyn k důvěrnému zpracování seznamů osob, které se stavěly nepřátelsky k okupaci! Korunu tomu dal starosta Volyně, když organizoval dodatečnou oslavu 50. narozenin A. Hitlera, kterou pozvaní neodmítli! To vše se dělo, aby si funkcionáři udrželi své postavení? Česká vlastnost přizpůsobování se situaci je známá! Hlavně si neuškodit! Tragédie národa pokračovala. Jeden druhému nevěřil.

Následovala řada opatření na úseku výroby a spotřeby potravin. Po napadení Polska 1. 9. 1939 vyšlo nařízení k zatemňování oken a zabavení motorových vozidel. Občanům byl bylo vydáno nařízení vzdávat poctu německé státní hymně a vlajce. Následovalo zrušení různých vlasteneckých spolků a stran. Zábavy byly povoleny pouze s četnickou asistencí a do Německa byly zahájeny přesuny pracovních sil. Židé a komunisté byli odsunováni do koncentračních táborů, které byly po celé okupované Evropě. V protektorátu Böhmen und Möhren zahájila činnost tzv. Kuratorium pro převýchovu mladé generace. Nastalo období temna, hrůzy a strachu. Po dvou měsících opustily německé jednotky Volyňský kraj. Byly potřebnější na frontě. Řízení převzal v plném rozsahu kolaborující okupační aparát, který podřídil činnost potřebám války.

Po počátečních vítězných taženích na západní frontě došlo v roce 1941 k napadení SSSR, kde docházelo k obrovským ztrátám na životech obránců i útočníků. Poslech zpráv z rozhlasových stanic byl pod vysokými tresty.

Obrat ve válce – osvobození 1945

Válka se obrací v neprospěch Německa a jeho spojenců, Přes jihočeské území přechází velké množství uprchlíků, kteří utíkají před postupující Rudou armádou. Ve Volyni se aktivuje německý opravárenský útvar, který zahájil opravu transportérů, tanků a další techniky, kterou převážely tahače z nádraží. Jsou ještě s bílými maskovacími nátěry.

Zvyšují se nálety amerických letounů na železniční objekty. Pohled na mrtvé a zraněné při náletu na volyňské nádraží byl skličující. Lidé při vynášení mrtvých z vagónů omdlévali. Většina mrtvých byla maďarské národnosti. Jsou pochováni ve společném hrobě.

Přicházejí zprávy o bombardování Drážďan, Plzně, Pardubic, Prahy. Válka spěje ke konci. Rusové jsou před Berlínem, Američané v Bavorsku. Německá opravárenská jednotka se připravuje k odjezdu.

Na náměstí přijíždí jakýsi tank a hlavní míří na radnici. Kolem pásů jsou bedny s pancéřovými pěstmi a nikdo u nich není  - divím se! Jednání s představiteli města Volyně zřejmě probíhá úspěšně. Nikdo útvar nenapadne a ten se v klidu přesune k Prachaticím. Americká armáda projížděla vcelku bez boje Bavorskem k našim hranicím. Ze soboty 5. května na neděli 6. května Němci zanechali oprav a dojednali s městem odjezd v nočních hodinách.

Vedení města Volyně se připravuje uvítat osvoboditele. Je nejvyšší čas připravit uvítací nápisy v angličtině, vybrat děvčata a připravit národní kroje, hudbu, květiny, proslovy a přípitky. Kolem jedné hodiny odpoledne běží lidé ke státní silnici. Tu někdo zvolá, že jedou ustupující Němci. Jiní tvrdí, že takový hluk bude z amerických aut – a také byl. Snad celá divize osmahlých dobře živených vojáků nás zdraví. Projíždí vysokou rychlostí. Lidé mávají, vojáci se usmívají a tu a tam za jízdy hází cukroví, žvýkačky, konzervy. Vozidla jsou čistá, nepoškozená, jako by v boji nebyla. Největší vzrušení bylo, když se ozvala odpověď česky „nazdar“. Toto velké divadlo trvalo asi dvě hodiny. Lidé byli šťastní, že je konec těm hrozným válečným dnům. Složitější byla situace na samotném náměstí ve Volyni, kde vše vyznělo v přátelské tisknutí rukou, s přípitky na zdraví a vzájemné objímání.

Druhý den v odpoledních hodinách přijíždí americké jednotky do obce Zcechovice a rozvinují se kolem ní. Na návsi stojí automobily všech druhů. Na okraji obce přistává malý letoun, ale kolem jsou vozidla s kulomety. Vojáci rozvinují stany, vykládají spoustu beden a materiálů, na polích aktivují těžká děla a protiletadlové kulomety. V polních kuchyních připravují oběd a nabízí různé dárky. Anglicky nikdo z nás neznal, a tak jsme používali školskou němčinu a ruce. Muži z obce samá záplata obchází jednotlivá postavení a obdivují výzbroj a techniku Američanů. Ubytováni jsou ve stanech na skládacích postelích. Všude pořádek, na jejich počest byla v hostinci připravena zábava. I k nám do chalupy přišel jeden voják, byl z Yorku, znal trochu německy. Potěšilo nás, že věděl, kdo je A. Dvořák nebo B. Smetana. Asi po týdnu pobytu se jednotky připravily k odjezdu.

Dlouhé období 2. světové války skončilo. Nás čekalo období nápravy škod, které válka zanechala. A hledání i cest, které by směřovaly k trvalému míru a spolupráci mezi národy.

Poznámka: Autor Jindřich Podhorský se v těchto dnech dožívá úctyhodného věku 90 let.

Autor: 
Jindřich Podhorský
Zdroj: 
Vlastní