Jindřich Pecka: Osvobození Strakonic, kronika města 1945

1. 5. 2020

1945, 5. května – 27. července. Strakonice.

Zápis nadepsaný Květnová  revoluce ve Strakonicích, o iniciativě odbojové organizace NIVA, vzniku národních výborů, zajetí německého generála, o boji s německou a maďarskou jednotkou, o příjezdu americké armády, o setkání s příslušníky RA a prvních opatření nových orgánů státní moci.

            Historický přelom začal se národní revolucí dne 5. května roku 1945. Tohoto dne  ráno s radostí lidé pozorovali československý prapor na Kuřidle,  byl vztyčen měst. hajným Trávníčkem a městským metařem Kunešem. Byl znamením, že přišla chvíle našeho osvobození. V poledne došla zpráva, že Američané mají již Plzeň a blíží se k Nepomuku. (Ovšem zpráva ta byla předčasná). Ve 12 hodin 10 minut zazněla siréna a městský rozhlas hlásil občanstvu, aby ozdobilo domy čsl. prapory. Všichni, kteří měli na firmách nebo na domech česko-německé nápisy, odstraňovali nebo ničili německé nápisy, takže během hodiny nebylo již viděti německého nápisu.

            Odbojová skupina „Niva“, nedostatečně ještě ozbrojená, převzala od německých vojáků řízení dopravy na křižovatce u spořitelny. Němci nevěděli, co se děje. Byli odzbrojováni, odtlačeni do průjezdu restaurace „U Švehlů“ a zajímáni. Německá auta byla zastavována, zabavována, posádky jejich odzbrojovány. Tak se získaly zbraně, střelivo a vozidla. Před budovou školy učňovské, kde bylo oddělení tzv. „ Wetterdienstu“, byla odzbrojena Adolfem Sýkorou a několika členy skupiny „Niva“ německá stráž. Odňatými zbraněmi byli vyzbrojováni čeští lidé. Rozdávány byly pásky na rukávy s nápisem „Niva“. (Ovšem, přihlásili se o ně i lidé, kteří s partyzány „Nivy“ neměli nic společného a stali se hrdiny teprve 5. května. Proto jim byly pásky později odňaty).

            Bojové shromaždiště bylo v sadech u pavilonu. Jednotlivým členům „Nivy“, co vedoucím družstev, byly přiděleny příslušné úkoly.

Obsadili východy z města, zmocnili se důležitých objektů, jež byly v rukou Němců. Tak byla zajata posádka Wetterdienstu v Masarykových obecných školách a získáno mnoho zbraní, pancéřových pěstí, ručních granátů, střeliva a cenných přístrojů. Při těchto akcích byli nápomocni členové policie, četnictva, bývalí záložní českoslovenští důstojníci, kteří se dali do služeb odboje i pensionovaní četníci. Okresní úřad převzat do českých rukou a hlavou okresu stal se kapitán K. Ruth, co předseda okresního revolučního národního výboru.

            Byl hlášen příjezd německých pancéřů do Písku. Zbraní přibývalo a rozdělovány v hradním nádvoří záložním nadporučíkem Pečínkou, úředníkem České zbrojovky, který dával i instrukce ku zacházení se zbraní. Všecko toto se dálo s velikou rychlostí, takže Němci neměli času se vzpamatovati. Německá policie se stáhla do ubikací v soudní budově a nechtěla se vzdáti revolučnímu vojsku. Teprve druhého dne kapitulovala. Bojové oddíly, vedené lesním inženýrem Svobodou, vyšly k nádraží. Protože silný německý automobilový oddíl jel směrem k Budějovicům, vyslán byl „Nisou“ kurýr, aby na oddíl ten nebylo stříleno. Byla obsazena silnice u Masarykovy ligy a roh Zátkovy (Americké) třídy.

            Bohužel upozornění toto nebylo uposlechnuto – ze strany naší vyšel výstřel (možno, že i náhodou), byl zabit 1 německý voják. Nastala bitka u Masarykovy ligy. Němci stříleli ze strojních pušek a bylo zabito 9 našich obránců. Němci padli 4. Když bylo užito pancéřových pěstí, vyvěsili na prvém voze bílou vlajku, sebrali mrtvé a raněné a odjeli. Při této bitce byli za tratí také lidé ze zbrojovky a malá bojová skupina vedená záložním kapitánem Josefem Staňkem, správcem školy. Tato německá kolona byla napadena podruhé v Cehnicích, kdež usmrceno 7 našich lidí

            Na nádraží byli maďarští vojáci ve vlaku. Když viděli, co se děje, zmocnili se znovu zbraní a začali střílet. Při tom byl zabit partyzán Ladislav Kubíček z družstva, které obsazovalo nádraží. Maďaři byli odzbrojeni – měli 2 mrtvé a několik raněných.

            Ve 3 hodiny odpoledne byl zajat u spořitelny německý generál Lützov. Jel autem s průvodem obrněných vozů. Václav Špatný, zaměstnanec zbrojovky, zastavil auto, ač byl ozbrojen jenom holí. Skočil na jedoucí auto, vyrazil okno. Šofér zastavil, zdvihl ruce, položiv dříve revolvery do vozu. Generál však chtěl střílet. Špatný chytil jej za krk a pomocí ostatních z družiny byl generál zajat a odevzdán k zajištění. Auto bylo zabaveno, ostatní vozidla též. Lützov pak byl velitelstvím „Nivy“ přinucen, aby dal rozkazy německým oddílům, jež byly v okolí ku vzdání se. Rozkazů těch bylo potom výhodně využito, což snad bylo příčinou, že na město nebyl podniknut útok.

            Zajímání německých vojáků dálo se na různých místech v městě. Někde kladli odpor, někde nikoliv. V oknech zámku byly umístěny kulomety, rovněž za řekou proti zámku.

            Odpoledne k 5. hodině ustala jízda německých vozidel. Byli zatýkáni němečtí civilisté, usedlí v městě, a proradní Češi. Byli voděni na radnici. Lid se hrnul k nim a v rozvášnění je tloukl. Jednání toto nebylo ovšem důstojné, a proto mu policie zabránila. V městě bylo plno ruchu. Městem již procházely ozbrojené hlídky „Nivy“ a k službám se přihlásili z občanstva bývalí vojáci, důstojníci apod. Jezdilo plno aut a motocyklů s československými vlajkami. Motocykly dala k dispozici zbrojovka pro členy Nivy, kteří dělali spojky jednotlivých družstev nebo velitelství. Vzrušení občanů zvyšováno různými zprávami o pohybech německých vojenských oddílů nebo německých letadel.

            Dojemné a bolestné byly zprávy z Prahy, kde byly urputné boje a odkud voláno o pomoc. Brzy po poledni 5. května byly vylepeny vyhlášky národní rady české, podepsané Vladimírem Bláhou, okresním vojenským velitelem skupiny „Nivy“, čímž se oznamovalo převzetí veškeré státní moci i veřejné Národní radou českou za souhlasu Rady tří.

            Potom byla vylepena vyhláška oznamující členy Místního národního výboru tohoto znění: „Pro místní národní výbor ustanovuji podle všeobecných směrnic československého národního hnutí, organizací spojených v Radě tří a Radě odborů s komunistickými sekcemi tyto občany: 1. Jan Vondrys, dílovedoucí, 2. Josef Krejčí, uhlíř, 3. Jaroslav Fürbach, účetní, 4. Václav Polívka, profesor, 5. MUDr. Jan Šavrda, lékař, 6. Jan Marušík, poručík hospodářské služby, 7. Antonín Voráček, děkan, 8. Antonín Jirsa, rolník, 9. Josef Kahuda, odborný učitel měšťanské školy, 10. JUDr. Karel Štětina, advokát, 11. Jan Vyšata, rolník.

            Podepsán za Okresní národní výbor Karel Ruth, vlastní rukou, Strakonice 5.5.1945.“ Tento výbor navržen byl již 22.4.1945 na schůzce organizace národního odboje a členové jeho nebyli ustanovení do Místního národního výboru vyrozuměni(kromě J. Vondryse) až do vypuknutí revoluce.

            Zajatí Němci a vojáci byli shromažďováni ve školách a v barácích u radomyšelské silnice.

            Noc z 5. na 6. května byla velmi kritická. Příslušníci „Nivy“ konali hlídky po celou noc a s úzkostí očekávali, nepodniknou-li Němci útok na město, neboť jich bylo v blízkosti města ukryto v lesích mnoho tisíc. Ač partyzáni byli o tom dobře zpraveni, utajili to, aby nenastala v občanstvu panika. Tuto noc také přijel německý obrněný vlak za účelem přepadení města. I ten se podařilo zachytit. Němci přec jen byli mystifikováni rychlostí našich obránců, takže minula noc klidně.

            Nedělní dopoledne bylo ještě plno nejistoty, nebude-li město napadeno, protože se pozorovaly v okolí pohyby německých vojenských oddílů. Napjetí však pominulo, když po poledni došla zpráva našich hlídek, že se od Vimperka blíží pancéřové oddíly vítězné armády americké. Město odívalo se v slavnostní ráz. Domy byly ozdobovány v barvách československých, ruských, amerických a anglických. Za výkladními skříněmi vystavovány obrazy obou našich milovaných presidentů a obrazy z doby prvého osvobození. To vše mile působilo na naši mysl po šestiletém otroctví. Výklady zdobeny byly obrazy státníků spojeneckých vítězných států. Výzdoba města před radnicí byla dokončena 12. května. Na nylonech vlály vlajky spojeneckých států s vlajkami československými.

            Dne 6. května (v neděli) ve 3 hodiny odpoledne (letního času) přijely 4 elitní pancéřové divize generála Patrona od Vimperka. Byly obyvatelstvem nadšeně vítány za velikého jásotu. Radost ta byla upřímná, neboť bylo zažehnáno nebezpečí útoku Němců na město.

            Radnice byla již ozdobena spojeneckými vlajkami, což mile působilo na vojsko.  Do jásotu toho však kanuly i slzy bolesti a úzkosti při vzpomínce na Prahu, odkud přicházely neúplné rozhlasové zprávy o krutých bojích, které Pražané s SSmany museli podstoupiti a o bestialitě, s kterou se SSmani na Češích mstili. Ve městě zůstala část amerických vojenských sborů za účelem vyčisťování okolí od německého vojska, zejména SSmanů, kteří se nechtěli vzdáti.V lese bylo ukryto mnoho německých ozbrojených tlup, které kladly odpor. Proto bylo mnoho Němců zastřeleno. K tomuto nebezpečnému úkolu bylo nutno organizovati i naše mužstvo. Proto byli voláni do pomocných sborů muži od 19 – 50 let. Od 7. května již se příslušníci těchto čet organizovali po způsobu vojenském, kteroužto práci řídili záložní důstojníci československé armády. Shromaždiště bylo na radničním dvoře, kam také přiváděni zajatci, zejména SSmani a členové gestapa. Byla ustavena strážní rota, rota náhradní a asistenční prapor.

            Do zajetí byly odváděny celé zástupy německého vojska, jež bylo shromážděno ve školách. Tyto však byly v brzku nepostačující, a proto zřízen byl zajatecký tábor na louce u nádraží. Čítalo se na 20 000 zajatců. Byli stále hlídáni Američany a partyzány. V noci byl tábor osvětlován reflektory, přesto však mnozí zajatci uprchli. Na okolních pozemcích způsobili koně, kteří vyběhli z ohrady tábora, značné škody.

            Tyto dny byly velmi neklidné, neboť se stále ozývaly výstřely v okolí. V noci bylo stříleno i na periferii města.

            Organizace našeho obranného sboru, který sloučením s „Nivou“, pod tímto názvem pokračovala. Zabavený německý materiál byl dán k přebarvení do fezáren a 10. května nastupovaly stráže i ostatní členstvo k čištění lesů v uniformě prvého československého vojáka květnové revoluce 1945. „Niva“ skončila činnost 30. června, kdy ustaven 47. pěší pluk, který převzal službu i materiál vojenský od partyzánů.  

            Dne 26. května ráno odjela větší část amerického vojska z města směrem k Sušici. Zůstaly zde jen některé jednotky, co část vojska okupačního. Dne 27. května konal Místní národní výbor uvítací večírek se členy velitelství nově přišlé 94. americké divize.

            Ve dnech převratových přijížděly do města automobily s vězni z německých koncentračních táborů. Na kabátě na zádech měli vězňové bílou značku K/L (Konzentrations-lager). Byli velmi zuboženi, neboť většinu cesty konali pěšky, o hladu. Vypravovali o ukrutnostech, které prožili v táborech, co viděli v Praze za bojů a jinde. Byly to zprávy tak hrozné, že nebylo lze vmysliti se do bestiality, kterou Němci v trýznění lidí projevovali.

            Přijížděly nebo přicházely zbídačelé skupiny i repatriantů různých národů. Byli to hlavně Jihoslované, Poláci, Rusové, Italové, ale i Dánové, Holanďané, Francouzi a jiní. Neměli šatů, bot ani jídla. Ač se bylo těžko se mnohými domluviti, přece Místní národní výbor poskytl jim pomoci v těchto nedostatcích, aby se mohli vydati na další cestu. V těchto dnech vracelo se většinou pěšky i dělnictvo, které bylo na nucených pracích v Německu.

            Dne 9. května došla zpráva, že přijde do města vítězná Rudá armáda. To způsobilo paniku u zajatců, neboť se obávali, že budou předáni. Proto také někteří utekli v noci z tábora. Jednotky Rudé armády – dělostřelectvo – přijely druhého dne odpoledne a zaujaly místo na silnici k Písku nad jatkami. Zdržely se zde pouze do druhého dne večer, kdy odjely na demarkační čáru u Nové Hospody.

            Protože přicházely zprávy z Prahy, aby se přispělo raněným prádlem, léky a obvazy, čehož byl v pražských nemocnicích nedostatek, zřídil Československý červený kříž – tj. členové bývalého zdejšího odboru – v jedné místnosti radnice sběrnu těchto potřeb.

Bylo sebráno značné množství věcí, které pak byly autem odváženy do Prahy. Protože poštovní i železniční doprava nefungovala, odvážela auta Červeného kříže do Prahy dopisy nebo odpovědi z Prahy. Vždyť skoro každá rodina měla někoho v Praze a byla dychtiva zvěděti, žije-li nebo je-li zdráv po tak hrozných bojích revolučních.

            Dne 9. května Německo kapitulovalo. SSmani však neuposlechli, zbraní nesložili a dále bojovali. Protože ohrožovali obyvatelstvo zdejšího okolí, zejména na vesnicích, bylo nutno vysílati větší skupiny mladších mužů, kteří se narychlo učili zacházeti se zbraní za vedení zkušených vojáků, do vzdálených míst, aby krajinu od nepřátel vyčistili. Krásné počasí umožňovalo Němcům zdržovati se v lesích. Později, když jim došli zásoby potravin, chodili v tlupách do vesnic a vymáhali na obyvatelstvu výhružkami nebo násilím potraviny. Za noci přecházeli řeku a utíkali směrem k bavorským hranicím. Do lesa se jednotlivec nemohl odvážiti. Bylo tam nebezpečno i proto, že byly naházeny odjištěné granáty nebo jiné výbušniny.

            Mnoho starostí měl Místní národní výbor se zřízením pracovních táborů. Němci byli označeni bílou páskou s písmenem N na levém rameni. Zajištění zdejší Němci, civilisté byli nuceni konati různé práce. Pracovní skupiny byly za dozoru členů „Nivy“ voděny na práci. Z německých žen utvářeny zvláštní skupiny. Úkolem mužských skupin bylo také odvážeti z lesů mrtvoly německých vojáků a pochovávati je. Lid se zájmem pozoroval tuto odplatu za postupné práce, které kdysi sám konati musil. S internovanými bylo později naloženo dle předpisů,po náležitém vyšetření. V prvních dnech druhé polovice května byli odváženi němečtí zajatci auty do Cehnic, kde je přebíralo vojsko ruské. Civilní uprchlíci němečtí byli odvedeni (pěšky) směrem k Podsrpu. Mnozí nemohli unésti ani zavazadel, které si vzali s sebou, proto je zahazovali.

....................................

pecka.jpgO autorovi: prof. PhDr. Jindřich Pecka, CSc. (17. 3. 1936 - 31. 12. 1998)

Narodil se v Českých Budějovicích - Suchém Vrbném. V roce 1955 absolvoval Pedagogickou školu Zdeňka Nejedlého v Českých Budějovicích a v roce 1965 Filozofickou fakultu UK v Praze, obor české dějiny a pomocné vědy historické. 

Po studiích pracoval jako učitel, archivář a jako odborný asistent na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Po okupaci v roce 1968, kterou odsoudil, ještě krátce pracoval jako historik v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.  V 70. a 80. letech však nemohl ve svém oboru realizovat, mohl pracovat pouze v dělnických profesích, ač byl fyzicky viditelně handicapovaný. Ke svému oboru se mohl vrátit až v roce 1990, kdy spolu s Vilémem Prečanem zakládal Ústav pro soudobé dějiny a vrátil se ke své milované historii. Stál u zrodu rozsáhlé monumentální edice Prameny k dějinám československé krize, je autorem mnoha publikací, například Na demarkační čáře - americká armáda v Čechách v roce 1945. V roce 1997 byla Jindřichu Peckovi udělena Cena Akademie věd ČR.

Autor: 
prof. PhDr. Jindřich Pecka, CSc.
Zdroj: 
Konec války v jížních Čechách - Kronikářské zápisy z období ledna až května 1945, České Budějovice 1970