Jindřich Pecka: Osvobození Lišova, kronika města 1945

6. 5. 2020

  1945, leden – květen. Lišov.

Zápis o příchodu tzv. národních hostí a německého vojska. o RNV, konfliktech s jednotkami Wehrmachtu a osvobození města.

            Válečné události brzy po Novém roce ukázaly, že přece jen rok 1945 přinese konec války, která již v šestém roce svého trvání téměř vyčerpala tělesné i duševní síly českého národa. Odraz katastrofy, která se valila na Německo, projevil se i u nás již v únoru, kdy dne 20. 2. přišel transport německých uprchlíků ze Slezska a od Moravské Ostravy. Přišlo jich 50, byli ubytováni v obecné a měšťanské škole, které byly vyklizeny, do tříd dány postele a školy tak proměněny v uprchlické tábory. Přišly většinou ženy s dětmi a bylo mezi nimi několik starých mužů. Pro tyto uprchlíky vyvařovalo se na „Obci“, v „Záložně“ a u „Černého koníčka“. Místní vedoucí National Sozialistische Deutsche Arbeiter Partei Gréta Poráková převzala správu tábora, ale veškeré práce museli vykonávati čeští učitelé a učitelky byly donuceny k výpomoci při vyváření v kuchyních hostinců. Brzy však došla zpráva, že do Lišova přijede další transport a uprchlíci, bydlící ve školách, měli býti přemístěni do soukromých bytů občanů. Městský úřad – respektive bytový referent Štěpán Smetana  obdržel nevděčný úkol, který pak během 14 dnů byl splněn a další transport 290 lidí byl ubytován opět ve školách. Denními přelety svazů anglických a amerických letadel byly denně vyvolávány letecké poplachy a při náletu na České Budějovice 24. 3. 1945 zakročoval v Českých Budějovicích i lišovský pohotovostní hasičský oddíl. Od 1. dubna t.r. až do skončení války projížděly denně Lišovem nepřehledné kolony německých vojsk na ústupu před Rudou armádou. Byla to nespočetná řada aut všeho druhu, vozů i uprchlíků maďarských, kteří naštěstí pro Lišov pouze projeli.

Od března ubytoval se na Obci v lovecké místnosti a v přízemí domu čp. … štáb jakési německé divize a v cihelně J. R. Havlů byly ubytovány dílny pancéřové divize. Pak došel v dubnu ještě do Lišova transport uprchlíků s vozy (koňské potahy). A ti museli býti v Lišově ubytování a stravováni. Lišov měl v dubnu umístěno na 900 německých uprchlíků, kromě německého vojska v Havlů cihelně. Ke konci dubna zastavila se ke všemu v Lišově na „Malé straně“ kolona německého vojska, takže Lišov byl Němci přeplněn. Všichni jsme věděli, že konec se urychleně blíží, jen se netrpělivě čekalo, jaké následky konec války ještě přinese. Němci oslavili ještě 20. dubna 1945 Hitlerovy narozeniny na náměstí oslavou, která byla již z české strany zcela přehlížena. Zprávy zahraničního rozhlasu sledovány s nevšedním zájmem, činěny pokusy o ustavení národního výboru, které však nebyly zcela uskutečněny. A tak blížily se nejradostnější chvíle našeho národa, které měly přinést našemu tak zkoušenému lidu svobodu. Po pádu Berlína a ohlášené smrti Hitlera každý den očekávána kapitulace Německa

             A tak nadešel nezapomenutelný 5. květen 1945.                                                             

V poledních hodinách vyslechlo mnoho občanů hlášení pražského rozhlasu

To byl signál k revoluci v Praze a i v mnoha jiných místech. I u nás kolem 2. hodiny odpolední začali se scházeti hloučky občanů, rokovalo se a potají se sháněly zbraně a lidi, aby odzbrojili Němce ubytované v pokojíčku hotelu „Záložna“. V ten den stálo na náměstí pod stromy několik pancéřových vozů a bylo známo, že tyto vozy jsou plny munice a zbraní. K násilnému odzbrojení však u nás nedošlo, neboť nebylo toho zapotřebí a jistě tak byl mnohý život uchráněn. Poštovní úřad za vedení poštmistra St. Uriánka a R. Tauška několikrát v odpoledních hodinách volal Č. Budějovice a Třeboň, co se v těchto městech děje a já sám ve ¾ 4 odpoledne volal jsem okresní úřad Č. Budějovice, kde mi bylo řečeno, aby byl zachován klid a vyčkáno dalších událostí. Přesto volal jsem okresní úřad Třeboň, kde se již hlásil okresní národní výbor a vyzýval nás, abychom veřejně oznámili, že byl opět prohlášen Československý stát a že je svoboda.

Proto, aniž jsme již čekali na zprávu z Č. Budějovic, spustil jsem po kratší dohodě v místním rozhlase desku s fanfárami z Libuše a z oken radnice jsme vyvěsili státní vlajku. Shromážděné občanstvo při vyvěšování vlajky začalo do zvyků fanfár zpívati státní hymnu a bylo mnoho těch, kteří radostí a pohnutím plakali. A za chvíli byly domy v Lišově ozdobeny prapory a státními vlajkami. Chvíle nadšení těžko popsati, lidi se objímali, tiskli si ruce a všem z očí zářila nesmírná radost, že nacistické tyranii je odzvoněno. Hned na to dostavil se na radnici ředitel měšťanské školy František Šachl, který přítomnému předsedovi správní komise Boh. Břehovskému oznámil, že jako bývalý okresní důvěrník strany národně socialistické přejímá vedení obce a za účasti několika občanů vytvořil revoluční národní výbor. Mezitím vedoucí pancéřových vozů, asi 22letý SSman začal se ohrazovati proti vyvěšování státních vlajek, byl však odzbrojen, odveden na radnici, kde mu bylo sděleno, aby ničeho nepodnikali, že z české strany nebude též žádnému říšskému Němci ublíženo.

            Po zazpívání hymny se většina účastníků hrnula k domu Grety Porákové, vedoucí National Sozialistische Deutsche Arbeiter Partei, aby ji zajistili. Při převádění Porákové do věznice okresního soudu odehrály se různé výstupy, kde ti, kteří v okupaci kolaborovali, chtěli Porákovou potrestati na místě, aby zahladili, respektive zbavili se svědků svého jednání, ale z řad uvážlivých občanů bylo tomuto zabráněno a jmenovaná byla bez újmy odvedena do věznice.

            Za chvíli došlo opět k incidentu dobře však skončivšímu, když od Č. Budějovic projížděla kolona SS. Když zahlédli před radnicí srocený dav, zastavili a vojáci s automaty v ruce čistili ulici. Zpočátku sám jsem se domníval, že tato kolona má za úkol likvidovati „lišovské“ povstání, ale brzy se zjistilo, že si pouze uvolňují volný průjezd na Třeboň. Překážky, které však byly připravené na silnici před domem paní Bártové čp. 399, však nějací hoři zatarasili a tak teprve po jejich uvolnění kolona z Lišova odjela.

Z rozhodnutí revolučního národního výboru vysláni do cihelny, kde jak již jsem se zmínil, byli ubytováni vojáci v počtu asi 200 mužů, stáž. Zajíček a pan N. Černý, aby velitele oddílu informovali, že je konec války a aby ničeho nepodnikali, že i z české strany vůči nim nebude nic podnikáno. Velitel slíbil, ale jelikož jistý voják, který shodou okolností den před tím v Jirsíkově ulici při jízdě na motocyklu usmrtil dítě R. Srnky, aby mu byl dán k průjezdu Lišovem doprovod. Pan vrchní strážmistr Zajíček se zaručoval, že se mu nic nestane a sám postavil se na pancéřový vůz, který dotyčného doprovázel. Při příjezdu k rozcestí státní silnice na Třeboň a Miletín byl však zdržen transportem uprchlíků, seskočil z vozu a tím se stalo, že při příjezdu pancéřového vozu na náměstí jeden nerozvážný občan vzal granát, respektive střelu z vozů stojících na náměstí a vrhl ji proti přijíždějícímu vozu. To byl signál projíždějícím vojákům ke střelbě a přesto, že stříleli do vzduchu, bylo střepinami zasaženo několik občanů, Na náměstí vznikla panika, ale včasným zákrokem pana Šachla a přispěchavšího pana strážmistra Zajíčka zabráněno další střelbě německých vojáků. Velitel oddílu dostavil se na radnici, kde bylo dohodnuto, že od večera do rána postaví se hlídky, a to vždy 1 muž náš a 1 německý voják. Jelikož na některých domech objevily se sovětské, anglické a americké vlajky, a to se Němcům nelíbilo, nařízeno rozhlasem tyto vlajky sejmouti a ponechati pouze vlajky československé.

            Incident se střelbou na náměstí působilo nepříznivě na náladu občanů a veškerý zájem byl soustředěn na pražský rozhlas – na průběh bojů v Praze. Zprávy z Prahy velmi se střídaly, a tak i nálada mezi občany se buď lepšila nebo klesala. Též vyhlášení stanného práva velitelem německé posádky v Č. Budějovicích mělo nepříznivý vliv na celkovou náladu.

            V neděli ráno dorazil do Lišova dělostřelecký oddíl SS, který v horní části města zaujal palebné postavení a čekalo se, co se bude dít. Když však esesmani československé vlajky, které vlály z domů, ponechali a k večeru po 8. hodině odjeli z Lišova směrem na Třeboň, nabyli jsme opět naději, že vše dobře dopadne.  I německé hlídky, které velitel oddílu v Havlů cihelně postavil, se ráno ztratily a službu po městě vykonávali pouze naši občané. V neděli v noci a v časných ranních hodinách v pondělí odjeli z Lišova němečtí vojáci a vzali s sebou německé uprchlíky, kteří utekli do cihelny. Tím se nám značně ulevilo.

            Z Prahy nedocházely nijak potěšující zprávy. Praha volala o pomoc, příměří, dohodnuté několikrát v Praze, Němci vždy porušili. V pondělí rozšířila se po Lišově zpráva, že od Lomnice jedou k Lišovu esesmani a střílejí do lidí. Proto vyhlášen letecký poplach, aby byly ulice liduprázdné a nedošlo tak ke krveprolití.

Brzy se však ukázalo, že tato zpráva nebyla pravdivá, a tak zavládl zase zanedlouho klid. Dopoledne došla opět poplašná zpráva, tentokrát radostnější, že Američané jsou již v Dasném, co nevidět dosáhnou Č. Budějovic. Ale i to byl blud. Lidé již byli podrážděni a nervózní, a proto tyto zprávy musely býti přijímány s rozvahou.

            Revoluční národní výbor po informaci Dr. Mareše, nového vedoucího okresního úřadu, rozpustil starou správní komisi a jmenoval v úterý 8. 5. novou.

            Lišovem projížděly neustále po státní silnici k Č. Budějovicům kolony Němců, kteří utíkali před Rusy k Američanům. A Praha se držela. Zprávy byly nadějnější a v úterý ráno 8. května byla konečně podepsána kapitulace Němců. Některé vojenské jednotky německé však odepřely se vzdáti, a tak se v Praze i v jiných místech v Čechách i na Moravě dosud bojovalo

            Do Prahy dorazila ráno Rudá armáda a Praha si oddychla. I my u nás od rána čekali, kdy k nám dorazí Rudá armáda, která podle zpráv se rychle blížila k Č. Budějovicům. Byl krásný slunný den, nálada se po 4 vypjatých dnech opět velmi zlepšila a již jsme se nebáli projíždějících Němců. Na rychlosti, jakou projížděli, respektive prchali, jsme pozorovali, že Rusové se blíží. A tu konečně asi ve 3 hodiny odpoledne došla z Třeboně zpráva, že tam již Rusové dorazili a že co nevidět budou u nás. V té chvíli projížděla Lišovem velká kolona německého vozatajstva. Občané s květinami v rukou stáli již špalírem na hlavní silnici a čekali na naše osvoboditele. Došla zpráva, že Rudá armáda projíždí Štěpánovicemi a pan strážmistr Pravda vykřikl na ujíždějící Němce: „Ivan jede!“To co se nyní stalo, nedá se popsati. Němci, jako když do nich střelí, jeden vůz vedle druhého, v šíleném trysku se hnali silnicí, jen aby je Rusové nedohonili. Tak jsme v Lišově skutečně zažili krásný „vítězný postup Wehrmachtu“. A tu již první auto Rudé armády vjíždí na náměstí. Nadšení, volání slávy nebere konce. Hudba vyhrává ryčný pochod, občané obklopují auta, podávají ruským vojákům ruce, líbají se s nimi, mnozí přinášejí sklenice piva, aby alespoň nějakým způsobem vyjádřili svoji vděčnost a lásku k osvoboditelům. Povinnost však volá, Rudá armáda musí dále k Č. Budějovicům. Ale to již v krátkých intervalech projíždí auto za autem, každé je doprovázeno nadšeným voláním slávy a díků. Je konec utrpení, konec běd.

            Večer sešel se revoluční národní výbor, aby připravil manifestační průvod a oslavu na příští den 10. května. Sama příroda jako by se radovala z konce války, neboť tak krásné dny, jako byly na počátku května, už dlouho nepamatujeme. Na silnici u Porgesů a u kostela postaveny slavobrány s nápisy „Vítejte nám!“. Odpoledne se začal řaditi u sokolovny mohutný průvod, jaký snad Lišov ještě neviděl. V čele průvodu neseny vlajky Československa, SSSR, USA a Anglie, které nesli poddůstojníci československé armády a čestnou stráž tvořili důstojníci. Průvod za zvuků hudby se ubíral na náměstí a nadšeně zdravil projíždějící auta Rudé armády.

            V průvodu budil velkou pozornost František Vobr, odborný učitel, který se téměř po dvouletém věznění v koncentračním táboře Flossenbürger vrátil právě dopoledne domů a byl první z těch, kteří se z koncentračních táborů a věznic vrátili domů.  Nutno též poznamenati, že při projevu zástupce dělníků nasazených na práci v říši byl zahrnut ovacemi i velitel četnické stanice vrchní strážmistr František Zajíček a provolána mu sláva, protože se v době války plně osvědčil jako muž na svém místě a mnohdy zachránil naše lidi před gestapem.

            Večer rozzářilo se poprvé na ulici našeho města světlo na vysokých stožárech, které sice stály již od roku 1941, ale dosud večer nesvítily. Po těch dlouhých šesti letech zatemnění byla to krásná změna a Lišov se ve večerním osvětlení opravdu pěkně vyjímal.

Vážení čtenáři, Jč KV KSČM začíná publikování historických událostí závěrečných válečných let května 1945. Události zveřejníme v menu „další články“ na pokračování tak, jak je zaznamenaly kroniky měst a obcí Jihočeského kraje. V obecké rovině přiblížíme konkrétní události od ledna 1945, ale důraz položíme na období konkrétního osvobozování.

To je náš příspěvek k obraně historické pravdy. KSČM odmítá zkreslování dějin zvláště nyní při významném 75. výročí od skončení 2. světové války v Evropě a osvobození vlasti.

...................................................

O autorovi: pecka.jpgprof. PhDr. Jindřich Pecka, CSc. (17. 3. 1936 - 31. 12. 1998)

Narodil se v Českých Budějovicích - Suchém Vrbném. V roce 1955 absolvoval Pedagogickou školu Zdeňka Nejedlého v Českých Budějovicích a v roce 1965 Filozofickou fakultu UK v Praze, obor české dějiny a pomocné vědy historické. 

Po studiích pracoval jako učitel, archivář a jako odborný asistent na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Po okupaci v roce 1968, kterou odsoudil, ještě krátce pracoval jako historik v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.  V 70. a 80. letech však nemohl ve svém oboru realizovat, mohl pracovat pouze v dělnických profesích, ač byl fyzicky viditelně handicapovaný. Ke svému oboru se mohl vrátit až v roce 1990, kdy spolu s Vilémem Prečanem zakládal Ústav pro soudobé dějiny a vrátil se ke své milované historii. Stál u zrodu rozsáhlé monumentální edice Prameny k dějinám československé krize, je autorem mnoha publikací, například Na demarkační čáře - americká armáda v Čechách v roce 1945. V roce 1997 byla Jindřichu Peckovi udělena Cena Akademie věd ČR.

Autor: 
prof. PhDr. Jindřich Pecka, CSc.
Zdroj: 
Konec války v jížních Čechách - Kronikářské zápisy z období ledna až května 1945, České Budějovice 1970