Jindřich Pecka: Osvobození Kaplice, kronika města 1945

30. 4. 2020

V kronice města Kaplice o konci války a průběhu osvobozování píše učitel Josef Tomášek:

            Pro nás památný rok L. P. 1945 začíná v Kaplici ještě oslavami „vítězných ústupů“ německé armády na všech frontách. Poslední kapličtí Němci, neschopní jinak pro vojenskou službu, cvičili pilně ve Volkssturmu, kopali zákopy a připravovali záseky a překážky na silnicích. Čechové nebyli bez zpráv a toužebně očekávali, kdy přijde den, kdy oni se ujmou moci a vlády ve své zemi. Již koncem dubna 1945 byla zajištěna některá skladiště zbraní a munice za pomoci některých členů Volkssturmu. I klíče byly k těmto skladištím opatřeny, aby v případě potřeby mohla býti vyhozena do povětří. Zprávy z Kreisleitungu a od Kreisleitera Strassera donášel německý majitel zdejší koželužny Karel Gabriel.

            V sobotu dne 5. května otevřeli pp. Josef Mareš a Fr. Šmat skladiště pušek v čp. 206 a chtěli je zneškodniti, protože se dozvěděli, že Volkssturm má jíti na pomoc Němcům do Českých Budějovic, kde začala po vzoru Prahy revoluce. Němec Bauer, zubní technik a Propagandaleiter, je nečekaně přistihl a pohroziv samopalem je zahnal. Rakouští příslušníci zdejší četnické stanice jim přesto vydali první zbraně – dvě pušky a dvě pistole.

            V pondělí večer dne 7. května, kdy bylo již zjevné, že odpor Němců byl zlomen a jejich osud se neodvratně blíží, byla na věži soudní budovy na náměstí vztyčena první jediná vlajka ČSR, kterou měla po celou dobu okupace uschovánu pí Šimůnková a políbenou se slzami v očích ji odevzdala pp. Šmatovi a Thurnovi, kteří ji nebojácně vyvěsili.

            V úterý dne 8. května 1945 objevily se na kaplickém náměstí bojové vozy (jeppy) Američanů, kteří jeli podle jejich map do Benešova nad Černou, kde měla být demarkační čára. Téhož dne žádal pan Mareš, zástupce zdejšího Bürgermeistra Karla Gabriela (všichni vedoucí NSDAP utekli již 6. května), aby mu předal správu obce.

Zároveň vyjednával s velitelem německé posádky, aby zastavila palbu, kapitulovala a odevzdala zbraně. Protože Američané nemohli zde nechat dostatečně velkou posádku, učinil velitel americké jednotky zodpovědným za všechny události velitele německé posádky.

            V noci na středu 9. května přijal pan Mareš telefonickou zprávu, že německá posádka odchází z města. S ní odešlo i četnictvo. Téhož dne odebralo se několik Čechů, po velkých obtížích, do Netřebic přes Omlenice a Kuchlíky k veliteli vlasovců s požádáním o pomoc pro udržení pořádku v městě. Po bezvýsledném jednání odjeli zástupci Čechů až do Českých Budějovic, kde jednali s podplukovníkem Vávrou a předsedou MNV Dr. Burešem. Žádali vojenskou jednotku pro Kaplici. Protože jim byla tato pomoc  odepřena, odebrali se do Českého Krumlova přes Vrábče, Křemži a Holubov (silnice byly přeplněny transporty prchající německé armády a civilního obyvatelstva) k americkému veliteli. Ten přislíbil pomoc, ale až dojde do Krumlova posila. Vrátili se proto do Kaplice a zorganizovali vlastní pořádkovou službu za pomoci několika dobrovolníků z českých vesnic bývalého protektorátu. Konali hlídky celou noc a ve čtvrtek 10. května až do 15 hodin.

            V tuto dobu projížděla po silnici od Blanska černá osobní Tatra. Projela nebojácně a zastavila se až na náměstí. Nejprve vystoupil šofér – civil. Za ním vystoupili tři ruští důstojníci. Náměstí bylo vesměs prázdné, pohrouženo až v nepříjemný klid. Hrstka Čechů byla tak zaměstnána v obvodu města, že ani nepostřehla příjezd tohoto vozu a neuvědomila si, co přináší. Starší lajtnant Sosnowski kulhal – měl poraněnou nohu. Byli odvedeni do úředních místností. Tam byl ošetřen. Zakrátko přijeli ještě další příslušníci Rudé armády, takže jejich počet vzrostl asi na čtrnáct mužů. Přijeli také zcela nenápadně v proudu německých vojenských oddílů. Ihned po příjezdu do města postavili se na silnice obvodu města a neohroženě přijímali zbraně od zbabělých „vítězů“.

 Od 10. května procházely městem z koncentračních táborů v Rakousku, zvláště z Mauthausenu, zástupy osvobozených vězňů politických. Spali po všech stodolách, v parku i na volných prostranstvích. Stravováni byli z kuchyně proti parku. Ze Zdík a Nažidel byly přivezeny zbytky zásob jídel, které byly v těchto obcích po zajatcích všech národů, kteří sem přišli z hlavního zajateckého tábora z Vídně.[1]

Protože byly silniční hydranty od tanků rozbité, byl ve městě nedostatek vody. Déle trvajícím suchem vyschlé i potoky a blízké rybníky byly také bez vody. Z vnitrozemí procházeli zdejším městem směrem ke hranicím váleční zajatci všech národností. Kaplické nádraží bylo poslední železniční stanicí na trati z Českých Budějovic. Denně prošlo městem oběma směry průměrně 2000 až 3000 lidí. Není divu, že obstarávání alespoň nejnutnějšího zásobování těchto běženců, poskytování pomoci v jejich zdravotním stavu při nedostatku léků a naprostém nedostatku vody mohly se vyskytovati nejvážnější nakažlivé choroby. Díky všem opatřením vyskytly se jen 43 případy tyfu střevního. První nemocný tyfem byl odvezen do nemocnice v Českém Krumlově. Nemocní byli isolováni v budově čp. 448 proti parku. Nemocnici proti parku vedl mladý rakouský lékař Doležal, jehož úsilí možno děkovati, že se nakažlivé choroby nerozšířily. Do městského vodojemu byla sypána denně dvě vědra chlorového vápna. V nejstarší školní budově čp. 78 v Kostelní ulici přestalo se koncem dubna vyučovati v německé škole a počátkem května byl v ní zřízen tábor pro německé uprchlíky. Školní budova čp. 368 byla ústavem pro zařazení válečných německých poškozenců do výroby. Nová školní budova čp. 436 byla německým lazaretem, který byl začátkem června evakuován našimi úřady. Kasárna byla přeplněna běženci a uprchlíky. V koželužně se v této době celkem nepracovalo, protože němečtí zaměstnanci se báli vycházeti z domovů a protože první jednotky Rudé armády odvezly všechny zásoby hotových kůží. Třináctého května přišly do Kaplice směrem od Benešova nad Černou a Malont pěší jednotky Rudé armády. Za nimi jela vozidla. Armáda procházela městem všemi směry a třebaže v místě zůstalo velitelství, velitelé se se svými jednotkami stále měnili, takže nebylo možno říci, co tento pohyb znamená. Poslední zbytky německé armády hrnuly se nejvíce směrem k Dolnímu Dvořišti – do pásma Američanů. U Certlova odzbrojili Američané více jak 2 divize.

            V této době bylo město rozděleno na dvě okupační pásma. Hranice tvořila státní silnice Kaplice – nádraží – Linec. Pravou stranu, počítáme-li směrem k Linci, obsadili Američané a v prvních dnech stáli od sebe každých deset kroků. Postupně byly odstraňovány záseky, odváženy zbraně k lesu u Žďáru a pod hrad Louzek, zneškodňovány miny na silnicích a mostech. Bylo tak shromážděno asi 20 nákladních šestitunových aut zbraní a střeliva. Část zbraní byla zachována až do příchodu a převzetí naší armádou. Ve městě byl po celou dobu revolučních dnů naprostý pořádek. Město mělo v těchto dnech průměrně denně šest až sedm tisíc obyvatel. Nebylo lehké zajistit klid a zásobování a byl proto vítán radostně každý Čech, který přišel pomoci zmoci všechny úkoly. Zásobování velmi ulehčilo mnoho padlých koní, kteří poskytli vydatnou stravu.

            V městě a okolí bylo nalezeno asi 29 mrtvol. Nebyly zjištěny a byly pochovány na místním hřbitově. Ve městě je pochováno ještě pět rudoarmějců, kteří ztratili zde svůj život vesměs při nešťastných náhodách.

            V druhé polovině května 1945 zahajuje svoji činnost československá armáda. Původní „Šumavská kasárna“ byla obsazena Rudou armádou, a proto první oddíly čsl. armády ubytovaly se v budově p. 368, v bývalé německé škole obecné a škole měšťanské.

            Prvním fungujícím úřadem v Kaplici byla pošta a do konce měsíce května byly postupně převzaty českými úředníky všechny státní úřady.

....................................

pecka.jpgO autorovi: prof. PhDr. Jindřich Pecka, CSc. (17. 3. 1936 - 31. 12. 1998)

Narodil se v Českých Budějovicích - Suchém Vrbném. V roce 1955 absolvoval Pedagogickou školu Zdeňka Nejedlého v Českých Budějovicích a v roce 1965 Filozofickou fakultu UK v Praze, obor české dějiny a pomocné vědy historické. 

Po studiích pracoval jako učitel, archivář a jako odborný asistent na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Po okupaci v roce 1968, kterou odsoudil, ještě krátce pracoval jako historik v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.  V 70. a 80. letech však nemohl ve svém oboru realizovat, mohl pracovat pouze v dělnických profesích, ač byl fyzicky viditelně handicapovaný. Ke svému oboru se mohl vrátit až v roce 1990, kdy spolu s Vilémem Prečanem zakládal Ústav pro soudobé dějiny a vrátil se ke své milované historii. Stál u zrodu rozsáhlé monumentální edice Prameny k dějinám československé krize, je autorem mnoha publikací, například Na demarkační čáře - americká armáda v Čechách v roce 1945. V roce 1997 byla Jindřichu Peckovi udělena Cena Akademie věd ČR.

Autor: 
prof. PhDr. Jindřich Pecka, CSc.
Zdroj: 
Konec války v jížních Čechách - Kronikářské zápisy z období ledna až května 1945, České Budějovice 1970