Jindřich Pecka: Osvobození Čimelic, kronika obce 1945

12. 5. 2020

1945. 29. duben – 3. září. Čimelice.

                              Letecký útok, převzetí moci akce českých dobrovolníků, setkání

                              amerických a sovětských velitelů při trojím jednání o kapitulaci vojsk

                              generála Pücklera, spolupráce obyvatelstva s RA a obnova veřejného

                              života. Zápis pořídil v roce 1951 Václav Brůha, jeden z členů prvního

                              RNV.

             [ .  .  . ][1]

            V neděli 29. dubna 1945 přijel na čimelické nádraží dlouhý vlak obsazený německými a maďarskými vojáky s tanky a municí. Současně to byl i kořistní vlak, který vezl 2 vagóny psacích strojů, 1 vagón šicích strojů, pak stroje a materiál pro různé dílny, dalekohledy, dělostřelecké periskopy, kůže, látky a jiné ukořistěné věci.

            Po 8. hodině přiletěla nad Čimelice hloubková letadla, která po obhlídce zaútočila na stojící vlak na nádraží. Stříleno bylo z velkorážních kulometů trojím druhem projektilů: průbojnými, trhacími a zápalnými… Letci shazovali též bomby a torpéda. Při útoku byl zapálen vlak, nádražní skladiště rozmetáno, budova nádraží i protějšího hospodářského družstva demolována, okna i dveře vyrážena a bytová zařízení poškozena a částečně zničena. Lípy na peróně a u cesty k nádraží prostříleny. Při začátku útoku rozprchli se vojáci z transportu jednak do domů v nádražní ulici, jednak utíkali přes pole a k řece, aby se ukryli v pobřežních křovinách. Na utíkající jednotlivce bylo letci stříleno a tak bylo zabito jedenáct vojáků (byli pohřbeni na čimelickém hřbitově v I. oddělení v 10. řadě do společného hrobu) a více vojáků bylo zraněno. Z civilního obyvatelstva zahynul hospodářský Karlova dvora Antonín Klíma, který v době náletu jel na kole cestou pod nádražím. Letecký útok trval asi 3/4 hodiny

            Během dopoledne přijely do Čimelic po státní silnici směrem od Krsic těžké povozy tažené koňskými nebo volskými potahy. To němečtí sedláci prchali z českých statků, které obsadili během okupace. Na vozech měli obilí, domácí zařízení, peřiny a podobně.

            Asi v půl dvanácté hodině objevil se nad Čimelicemi nový svaz amerických letadel a vzal pod palbu opětovně vlak na nádraží a kolony povozů na státní silnici. Tento útok byl strašný a katastrofální. Letci kroužili v nízkém letu přímo nad střechami domů, sykot letounů střídal se s třeskutými ranami palubních kulometů a výbuchy shozených pum, jejichž exploze otřásaly budovami. Na nádvoří Hospodářského družstva vybuchly 2 pumy. Přímý zásah pumou dostal dům čp. 117 Přikrylů (pod hřbitovem). Puma vlétla střechou až do sklepa v jihovýchodním rohu budovy. Zdivo strženo a rozmetáno.

[ .  .  . ][2]

Tříčlenná rodina Přikrylů zachránila své životy, že po čas náletu nebyla ve sklepě, ale na chodbě v severní části domu. Vyvázla s nervovým otřesem. Na dva metry od místa tohoto zásahu dopadla v zahradě druhá puma, která zanechala jen hluboký kráter.

Na zahradě sousedního domu čp. 123 Vůjtů dopadla třetí puma… Těmito výbuchy byly rozmetány střechy domů čp. 117, 123 a 177… Latě přeráženy, krytina rozbita, okna vyrážena, dveře i kamna otřeseny, ve zdivu díry od střel. Na zahradách stromy rozstříleny. Také protější dům čp. 127 Bílých byl výbuchem pum poškozen. U domu čp. 123 před vchodem na dvoře zůstala trčet v zemi nevybuchlá puma a na zahradě další dvě nevybuchlé pumy, které teprve za deset dní vykopali a zneškodnili němečtí pionýři – váleční zajatci.[3]

            Těsně za zahradou domu čp. 123 na poli Ladislava Tomáška a na pole Filousů v rohu silnice do Smetanovy Lhoty dopadly další velké pumy.

            V severní části obce u státní silnice byl u domu čp. 160 Nedvědů stržen arkýř v jižním rohu budovy. V tomto domě byla v úkrytu střelou zraněna německá uprchlice Marie Psottová. U domu čp. 162 Vecků byla zapálena a vyhořela kolna. Do mnohých domů vlétaly kulometné střely až do bytů.

Těžké ztráty utrpěla kolona povozů na silnici. Téměř všechen dobytek, koně, voli, byl pobit, vozy zapáleny a zničeny. Ve voze stojícím u rozcestí před domem čp. 120 Folků byla zabita jedna žena.

Nálet tento trval až do 13.10 hodin. Domy podél silnice byly značně poškozeny: střelami vytlučeny díry v omítce, tašky na střechách a okenní tabule rozbity. Dopravní kancelář byla demolována, kolejnice a telefonní spojení poškozeno, takže vlaková doprava byla znemožněna.

            Obyvatelé při náletu schovali se, jak do mohl, ponejvíce ve sklepích, a tak nikdo z místních občanů nepřišel o život.

            [ .  .  . ][4]

            Kromě Čimelic byly této neděle leteckými útoky víceméně poškozeny i sousední obce. Mirovice byly z poloviny demolovány a měly devatenáct mrtvých občanů, v Rakovicích vyhořely čtyři budovy, v Zalužanech a v Chrašticích způsobeny požáry, v Cerhonicích ve sklepě domu čp. 26 (v krytu) zabito sedm osob, v Letech dvě osoby zabity.

x                      x

x Květen         x

x                      x

x                                 x

x Sobota 5. května     x         

x                                  x

[ .  .  . ][5]

            Výzva pražského rozhlasu byla povelem k povstání českého lidu proti okupantům.

Čimeličtí občané jsou na nohou, nezůstal snad nikdo pod střechou. Muži v hloučkách domlouvají se, co teď činiti, ženy před domy ustrašeně se dohadují co teď bude, děti přebíhají od hloučku ke hloučku zvědavě naslouchajíce. A tu objevují se mezi muži Karas Schwarzenberg, učitel V. Klika, adjunkt Jan Hyblík, všichni již v uniformách československé armády a vybízejí občany – vojáky k akci odzbrojení německých vojáků. Na náměstí zatím přiházejí členové dříve utvořeného bojového družstva.[6]

            V hostinci Na knížecí jsou ubytování vojáci maďarské národnosti – k těm se jde nejdříve s výzvou o složení zbraní. Maďaři bez odporu tak učinili po ujištění, že se jim nic zlého nestane. Zbraně a munice rozdány členům bojové skupiny a v dalším sledu byly postupně odzbrojeny hlídky vojenské na nádraží a ve vápence, jakož i němečtí vojáci ubytovaní u p. Krázla v pohostinství čp. a v rakovickém mlýně Josefa Díka. Odzbrojení vojáci odvedeni do hostince Na Knížecí, kde uzavřeni v pokojích 1. patra pod ozbrojenými hlídkami. Ukořistěné zbraně: pušky, pistole, automaty a náboje byly jednak vydány k ozbrojení bojové skupiny, jednak uskladněny v hostinci U Pajerů. Vojenskou situaci v Čimelicích řídil poručík v záloze Karel Schwarzenberg a zvládl ji za pomoci podporučíka Jana Hyblíka a četaře aspiranta Václava Kliky a v ilegalitě již ustavené bojové skupiny. V pozdním odpoledni přibyl do Čimelic ukořistěný německý tank řízený Václavem Krázlem.

            Posádka německé Luftwaffe v Cerhonicích vyhodila do vzduchu objekty tamních odposlouchávacích zařízení a probíjela se do vrážských lesů. Když o tom přišla do Čimelic zpráva, čimeličtí dobrovolníci nasedli do tanku a jeli na pomoc. Zasáhli u Mirotic do bitvy a řidič tanku v tomto boji přišel o pravé oko… Po vítězném boji u Mirotic vrátili se naši dobrovolníci do Čimelic a na noc rozestavěli několik stráží.

X                                 x

x Neděle 6. května     x

x                                  x

[ .  .  . ][7]

            V Čimelicích přihlásil se ku spolupráci s bojovou skupinou ruský partyzán.

            Německé uprchlice ubytované v soukromých bytech převedeny do společného tábora ve škole. Tam převedena též Němka Korenzová, která obývala „zámeček“ čp. 11. Německým uprchlíkům zakázáno vycházet z tábora a u vrat školy postavena stráž.

Revoluční národní výbor byl doplněn a tvoří jej: František Hanzlík, Bohumil Kadlec, Václav Veselý, Václav Brůha, Václav Kačaba, Václav Lišák, Josef Filous, Josef Počta, Alois Kulas, Josef Viták, František Plánička, František Štědronský, František Štuksa.[8]

Národní výbor ujal se vedení obce a zvolil svým předsedou Bohumila Kadlece, přednostu železniční stanice.

Národní výbor bude neustále v permanenci a v obecní kanceláři budou přítomni ve dnech dva členové a v noci jeden člen.

x                                 x

x Pondělí 7. května    x

x                                  x

Byl již průběh událostí značně klidnější. Došla zpráva, že americké pancéřové jednotky postupují od Nové Hospody jednak směrem na Blatnou, jednak k Miroticům. Zpráva se rozšířila a hned vyvolala radostnou náladu. Jedno americké auto  jeep – přijelo o 11. hodině do Čimelic. Posádka byla radostně pozdravena a pohoštěna. Tu ji zastihla zpráva, že německá jednotka se přepravila u Zvíkova přes Vltavu a postupuje na západ. Štědronínští se s ní dali do nerovného boje a padli. Američané ihned odjeli směrem na Ostrovce k průzkumu.

            Odpoledne sedm našich bojovníků deportovalo zajaté německé vojáky z Čimelic do Strakonic. Před půlnocí hlášena skupina Němců u Orlíka. Dvanáct čimelických dobrovolníků pod vedením podporučíka Hyhlíka odjela posílit dobrovolníky ze Starého Sedla při zajištění přívozů přes Vltavu.

            V kraji je plno vojáků desertérů.

            Na večer hlásilo se na místním národním výboru šest utečenců z koncentračních táborů národnosti srbské, rumunské a italské. Přenocovali ve škole a příští den dali se na další cestu k domovům.

x                                 x

x Úterý 8. května       x

x                                 x

            [ .  .  . ] [9]

            Američané po celý den čistili kraj v okolí Blatné, Mirotic a Ostrovce.

            Vráž volala o pomoc. Byla tam z Čimelic poslána posila šestnáct mužů s lehkým kulometem a automatickými puškami.

            U Kamýka se dostala přes Vltavu část německé armády Schörnerovy, drží most, zablokovali silnici a terorizují obyvatelstvo.

            Během dne posunula se čela amerických pancéřů až ke Krsicům. Pancéře se vrátili do Čimelic a zaujaly postavení na čáře od Rakovic podél hluboké cesty k vile dr. Peška, čp. 165 a po orlické silnici a k viaduktu dráhy.

x                                 x

x Středa 9. května      x

x                                 x

            [ .  .  . ][10]

            Němky – uprchlice v Čimelicích přidrženy k práci: pod dozorem čistily náměstí, silnice a prostranství před nádražím.

            Kolem 19. hodiny celá německá východní armáda 40 – 50 tisíc mužů, která u Kamýku dostala se na levý břeh Vltavy, dostala se po silnici až k Čimelicím. Na rozcestí k Orlíku narazila na předsunutá čela amerických tanků a byla zastavena. Na příkaz Američanů musili Němci se svými auty a vším, co s sebou vezli utábořiti se na polích po obou stranách silnice.[11]

Jen vozy s raněnými, lékaři a sanitním materiálem projely Čimelicemi a v sále Na Knížecí zřízen německý vojenský lazaret.

            Před příjezdem německé posádky došlo za Krsici k tragické události. Odpoledne tohoto dne došlo na Žďákově k přestřelce. Ranění Němci byli odvezeni nákladním autem Aloise Pešaty, řezníka ve Starém Sedle, do písecké nemocnice. Auto řídil dvacetiletý Miroslav Pešata ze Starého Sedla, raněné doprovázel 29letý Václav Krupka a 21letý Václav Braun, oba z Kožlí u Orlíka. Cestou přisedli k nim ještě dva neznámí muži, podle pověsti prý ruští partyzáni. Při zpáteční cestě z Písku narazili na přijíždějící německou armádu v zátočině ku trati železniční. Z neznámé příčiny – snad proto, že posádka auta byla ozbrojena – byli hoši Němci zajati a na mezi pole u Nosků zastřeleni. Mrtvoly naházeny do auta, zavezeny na Nosků pole, polity benzinem a spáleny. Rodiče Peštovi druhého dne odvezli synovu mrtvolu do Starého Sedla. Ostatní pohřbeni na hřbitově v Čimelicích a později byli převezeni do Starého Sedla.

            Dnes měla býti uspořádána na náměstí Národním výborem oslava skončení války, ale pro blízkou přítomnost německé armády, která měla vliv na všeobecnou náladu občanstva, nebyla konána.

x                                 x

x Čtvrtek 10. května  x

x                                 x

            Pražský rozhlas oznamoval naprostý nedostatek potravin a léčiv pro raněné v pražských bojích a žádal venkov o pomoc. Národní výbor v Čimelicích vyzval občany k pomoci a z Čimelic, Rakovic, Krsic, Smetanovy Lhoty darovali pytle mouky, pecny chleba, sádlo, vejce a jiné potraviny v takovém množství, že dnes ve čtvrtek odjelo do Prahy a tímto nákladem nákladní auto hospodářského družstva, řízené šoférem Leopoldem Koubkem v doprovodu člena Národního výboru Václava Kačaby a Františka Štědronského a v Praze – Smíchově byla tato pomoc odevzdána.

            K večeru přijela směrem od Orlíka sovětská jednotka, která zřídila kulometné hnízdo na rozcestí z orlické silnice k nádraží. Večer sešli se v rakovnickém mlýně Díkově americký a sovětský důstojník s německým generálem Karl Graf von Pücklerem [12] k jednání o kapitulaci, ale k dohodě nedošlo.[13] Naopak Němci zaujali palebné postavení s děly na poli směrem ku trati a před rakovickým dvorem. Občané čimeličtí prožili neklidnou noc, zda německá armáda hne se – třeba násilím přes Čimelice.

            Se souhlasem Američanů byl německý lazaret přemístěn ze sálu Na Knížecí do školy. Třídy potřebné pro raněné uprchlíci opustili a utábořili se na školním dvoře, kde také – za krásného teplého počasí – spali.

x                                 x

x Pátek 11. května     x

x                                 x

            Odpoledne opětné jednání o kapitulaci Němců v hostinské místnosti Na Knížecí, ale zase bez výsledku.

            Večer přijelo do Čimelic směrem od Orlíka ruské vojsko.

            Po třetí jednáno o kapitulaci Němců, tentokráte v domě čp. 165 a zaznamenávám zde vzpomínku majitelky domu Jarmily Peškové, vdovy po lékaři:[14] Z pátku na sobotu v jednu hodinu v noci přišel Američan a žádal mne, abych dala na chvíli nějaký velký pokoj k dispozici pro jednání s Němci. Vykázala jsem mu přijímací pokoj v patře. Za chvíli v doprovodu důstojníků přišel generál americký a ruský.

Jména generálů neznám, jen mám dojem. Když jsem později viděla obrázky, že byl přítomen sám sovětský maršál Malinovský. Po nich dostavil se s doprovodem německý generál SS Pückler. Jednání konalo se tajně, ale odbylo se velmi rychle. Časně ráno po podepsání kapitulace na půdě domu čp. 99 v katastru rakovickém se zastřelil 59letý německý generál Pückler, jeho pobočník, který před tím všechny listiny spálil, generálova tlumočnice asi 28letá Lili Mühligová, narozená v Praze  a vychovaná v Anglii, její 4letá dcerka a její matka Lola Gargišová. Byli pochováni prozatímně na poli.

            A tak v noci z 11. na 12. května 1945 po podepsání kapitulace posledního zbytku hitlerovské armády skončila druhá světová válka u Čimelic.[15]

Sobota 12. května

            V noci na dnešek odjeli Američané zpět ku Strakonicím a vojenskou situaci ovládly sovětské jednotky. Od časného rána po celý den prováděli ruští vojáci v německém táboře odzbrojení a třídili německé zajatce. Několik německých důstojníků spáchalo sebevraždu a byli nalezeni v autech mrtvi, mnohý i se svou manželkou.

Neděle 13. května

            Od 9 hodin ráno vedeni byli zajatci přes Čimelice v nepřetržitých kolonách do sběrného tábora. Provázeni byli jízdnými sovětskými vojáky. To trvalo až do 17 hodin. Naposledy Rusové odsunuli též zraněné německé vojáky a německé uprchlíky ze školy.

            Tuto neděli převezeny byly nákladním autem, které řídil Václav Kulas, mrtvoly generále Pücklera a jeho společníků, dále jeden mrtvý voják z lazaretu a kolona, která projížděla do zajetí, dala na auto také dva mrtvé vojáky – ti se zabili na vojenském autu projíždějícím železniční most u rakovického mlýna. Všech osm mrtvých bylo pohřbeno do společného hrobu na starém hřbitově u zdi za márnicí. Několik dní ještě pobíhal po Čimelicích generálův statný vlčák.

Pondělí 14.5.

            Na příkaz sovětského velitele čimeličtí občané sbírali zbraně a náboje na polích po obou stranách silnice v opuštěném německém táboře. Na kraje silnice snášeny a do hromad rovnány, vojenské pušky, samopaly, pancéřové pěsti, ruční granáty,dělostřelecké a ručnicové náboje. Některé pušky byly Němci zpřeráženy nebo neměly závěry, aby jich nemohlo být použito. V polích zůstaly opuštěné vojenské automobily, nákladní i osobní. V některých viděli jsme ještě mrtvoly zastřelených důstojníků – byli potom pohřbeni na mezích mezi poli – i ohořelé auto Peštovo se spálenými mladíky zastřelenými Němci 9. května[16]

            Je s podivem, že při sbírání zbraní a střeliva nedošlo k žádné nehodě. Vždyť Němci před odchodem zakopali v polích miny, kterými později byl zabit jeden sovětský voják – je pohřben v Krsicích u kaple na návsi – a roztrhání dva civilní pyrotechnici při hledání a odstraňování zakopaných min.

V opuštěném německém táboře zůstala osobní i nákladní auta s různými věcmi. Někteří lidé nejen místní, ale i z okolních obcí chodili ba i jezdili do tábora s trakaři, vozíky i vozy a brali si domů potraviny – zvláště nedostatkové: kávu, čaj, rýži – látky, ložní a stolní prádlo, příbory, rádia, psací stroje, dalekohledy, pistole z aut odmontovávali pneumatiky, baterie, rychlostní skříně, takže z vozidel schopných jízdy zůstaly jen vraky, které ještě po celý červen povalovaly se v polích podél silnice. Rabování německého tábora říkali lidé „veletrh“.

            Po 13. květnu projížděly Čimelicemi směrem na jih oddíly sovětské armády maršála Malinovského.

            Asi 20. května přibyla do Čimelic a okolních obcí sovětská 15. gardová divize maršála Koněva.[17] V lesích okolo Vrábska zřídili vojenský tábor, v němž vojáci ubytováni ve vkusně upravených dřevěných chatách, v části lesa zvaném „Řepice“ vybudovali si i dřevěné divadlo, kde pořádány koncerty, k nimž zváno občanstvo. V Ćimelicích ubytováni důstojníci a vojíni a nebylo snad rodiny, aby nehostila rudoarmějce. Poměr vojáků k místnímu obyvatelstvu byl srdečný a družný. Zvláště děti měly rudoarmějce rády.

Od 25. května byl ve škole v Čimelicích ruský lazaret. Dne 4. června byl přemístěn do tábora u Vrábska a školu 5. června obsadil štáb divize. V bytě řídícího učitele byly kanceláře a správce školy s rodinou bydlil u Františka Pláničky v domě čp. 18. V hostinci Na Knížecí zřídili si v sále kulturní středisko, byly tam promítány sovětské filmy, pořádána divadla a přednášky, k nimž měli přístup i místní občané. Pro ně byla např. pořádána sovětským kapitánem přednáška o Sovětském svazu, kterou do češtiny tlumočila učitelka Božena Beková. Velitel divize generál Čirkov byl ubytován v zámku.

            I po 13. květnu potulovalo se v okolí mnoho německých vojáků – zvláště SS-manů – jednotlivě i v hloučcích. Byli sovětskými hlídkami stíháni, zajímáni a odzbrojeni. Mnohdy neobešlo se to bez střelby.

            22. srpna přesídlil štáb divize ze školy do dřevěné budovy postavené na poli u Rakovické cesty. Toho dne byla školní budova – nepřetržitě od 9. února do 22. srpna sloužící k jiným účelům – uvolněna, aby mohla býti připravena k zahájení nového školního roku. Po vykonaných brigádnicky provedených opravách maminky ze všech přiškolených obcí školu vyčistily a připravily k vyučování. To bylo započato v pondělí 3. září slavností za účasti zástupců místního národního výboru, místních korporací a rodičů žáků.

  

MNV Čimelice, PAMĚTNÍ KNIHA OBCE ČIMELICE,

                                                            s. 169 - 179

[1] a)Válečné události všeobecně, hospodářská omezení, národní hosté (s. 157 – 159).

[2] b)3 ř. nepodstatných detailů.

[3] 1)Ženevská konvence z 27. června 1929 zakazovala používat válečných zajatců na práce související s válečnými operacemi a uvádějící zajatce v nebezpečí života. Nacisté ovšem první porušili tyto zákony pozemní války. Tento fakt, jako mnohé jiné, nesporně ukazuje, že mezi národní válečné právo porušovaly nakonec obě válčící .strany. Pro úplnost je třeba ještě dodat, že SSSR byl   jedinou  mocností, které zmíněnou konvenci nepodepsala. 

 [4] c)4 ř. nepodstatných podrobností

[5] d) 1 odstavec o pražských událostech.

[6]  e) Zde kronikář odkazuje na předchozí zápisy, s. 165

[7] f) 1 odstavec o příchodu vlasovců do Prahy.

 [8] 2) První RNV vznikl na popud K. Schwarzenbergra už počátkem dubna. Byli v něm: Karel Schwarzenberg, Václav Veselý, František Hanzlík, Václav Brůha, Josef Pitrák, František Kajzr, Václav Lišák, Václav Kačaba. Scházeli se tajně v domě čp. 7 – viz Pamětní kniha obce Čimelic, s. 163

[9] g) Odstavec o pražských bojích.

 [10] h) Odstavec o osvobození Prahy.

[11] 3) Vzniklo tak téměř 20 km dlouhé ležení, které sahalo až za křižovatku u Milína, kde se Němci opevnili. Toho dne vydal také velitel 2. granátnického pluku „Schlamelcher“ v poli u blízkých Zalužan svůj poslední rozkaz tohoto znění:“Bolševický nepřítel, podporovaný komunistickými povstalci, dosáhl českomoravského prostoru a v tomto prostoru se projeví. Nemáme už sil se Asiatům bránit. Předáváme zbraně anglo-americkým vojákům, s nimiž došlo k setkání dne v 15.00 hodin. Věříme, že tím jsme položili pro daný okamžik jedině možnou hráz pronikání Rusů na západ. Děkuji pluku a všem podřízeným jednotkám za věrnost a statečnost, kterou jste projevili za války a především za posledních vojů o Prahu. Nejmladšímu mužstvu platí obzvláště můj srdečný dík. Buďte v příštích dnech přímí a nezlomeni! Přece všechno obstojíme!“ – OA Písek, pob. Mirotice, St. dok. – dosud bez sign.

 [12] 4)Komandant der Waffen – SS für Böhmen und Möhren Generalleutnant und Gruppenführer der Waffen – SS Graf von Pückler velel elitě Schörnerových vojsk, jednotkám zformovaným z divizí SS Viking, Wallenstein a Das Reich, která ještě před třemi dny vraždily civilní obyvatelstvo na předměstích Prahy.

[13] 5)To bylo vlastně už druhé jednání o kapitulaci. První vedl během dne americký velitel. František Jedlička, ředitel školy v Čimelicích o tom píše:“10. května si pozval americký generál do hostince „Na knížecí“ von Pücklera. Požádal ho, aby Němci složili zbraně. Německý generál si kladl podmínku:“Vzdávám se, ale za demarkační čarou!“ Složit zbraně odmítl. A tak 10. května 1945 znovu německé kanóny zaujaly palebné postavení…“F. Jedlička, Nestojí zde žádný památník, Jihočeská pravda 12. 5. 1970

 [14] 6)F. Jedlička v c.d. uvádí i jiné podrobnosti: „V noci z 10. na 11. května obsadili sovětští a američtí automatčíci vilku na orlické křižovatce. Na každém schodu stál jeden ruský a jeden americký chlapec. V předsíni stálo dvacet automatčíků Rusů i Američanů a výborně si prý rozuměli. V pokoji zasedal maršál Malinovský a americký generál. V 1 hodinu 30 minut přivedli Američané Pücklera.“

[15] 7)Nelze ovšem tvrdit, že to byla poslední akce druhé světové války. Na mnoha místech došlo k bojům a kapitulacím ještě o 2 dny později – viz F. Nesvadba, Pražská operace Sovětské armády a osvobození jižních Čech v květnu 1945, Jihočeská pravda 12.5.1970, s. 3.

 [16] ch)Zde kronikář odkazuje na předchozí líčení (s. 173)

[17] 8)Nepřesnost. Maršál J. s. Koněv nevelel divizi, ale byl velitelem 1. ukrajinského frontu. To si zřejmě kronikář uvědomil, neboť dále uvádí jméno velitele gen. Čirkova. Přesná formulace by tedy měla znít: 15. gardová divize 1. ukrajinského frontu maršála Koněva.

...........................................

O autorovi: pecka.jpgprof. PhDr. Jindřich Pecka, CSc. (17. 3. 1936 - 31. 12. 1998)

Narodil se v Českých Budějovicích - Suchém Vrbném. V roce 1955 absolvoval Pedagogickou školu Zdeňka Nejedlého v Českých Budějovicích a v roce 1965 Filozofickou fakultu UK v Praze, obor české dějiny a pomocné vědy historické. 

Po studiích pracoval jako učitel, archivář a jako odborný asistent na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Po okupaci v roce 1968, kterou odsoudil, ještě krátce pracoval jako historik v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.  V 70. a 80. letech však nemohl ve svém oboru realizovat, mohl pracovat pouze v dělnických profesích, ač byl fyzicky viditelně handicapovaný. Ke svému oboru se mohl vrátit až v roce 1990, kdy spolu s Vilémem Prečanem zakládal Ústav pro soudobé dějiny a vrátil se ke své milované historii. Stál u zrodu rozsáhlé monumentální edice Prameny k dějinám československé krize, je autorem mnoha publikací, například Na demarkační čáře - americká armáda v Čechách v roce 1945. V roce 1997 byla Jindřichu Peckovi udělena Cena Akademie věd ČR.

Autor: 
prof. PhDr. Jindřich Pecka, CSc.
Zdroj: 
Konec války v jížních Čechách - Kronikářské zápisy z období ledna až května 1945, České Budějovice 1970