Jindřich Pecka: Osvobození Českých Velenic, kronika obce 1945

10. 5. 2020

1945, 23. března – 23. května. České Velenice.

                                 Pamětní záznam, sestavený ze vzpomínkových článků a vyprávění

                                 pamětníka, popisuje přípravy, průběh osvobození a převzetí moci ve

                                 městě. Záznamy sestavil po roce 1949 kronikář.

             Rudá armáda postupovala ze všech směrů nezadržitelně vpřed. I v našem městě Němci – nacisté, kteří sem vtrhli do domů, opuštěných železničáři v slzách 1938, ztratili poslední drobty naděje. Začátkem května čekala zdejší česká menšina netrpělivě příchod Rudé armády a připravovala transparent s nápisem „Zdravíme vítěznou Rudou armádu! Ať žije Stalin!“, jenž byl vyvěšen ve středu města v Třídě československých legií mezi domy p. Feita a pí Lenerové …To bylo vykulených nacistických očí, kdy jsme vyvěsili československé prapory. Naše obavy, aby nacisté nestrhli vyvěšený transparent, byly zbytečné, neboť ruští zajatci, kteří se již od 7. května volně pohybovali po městě, se do pozdní noci zdržovali v jeho okolí. V ten den přišli také první vojáci Rudé armády do našeho města ze sousedního Gmündu.[1] Zástupce zdejších zkrotlých a celých ustrašených Němců jeli předtím s kyticí do Hoheneichu naproti Rudé armádě, ale velitel si jich sotva všímal a v klidu obsadil město Gmünd (7. 5.) Na naše území poslal četu rudoarmějců, kteří byli ubytování v Besedě a dbali o pořádek a klid. – 8. května pak pravidelné sovětské vojsko obsadilo celé naše město, které setřáslo ze sebe téměř sedmiletý název „Gmünd drei“. Zdejší Češi spěchali hlásit ruskému veliteli majoru Sokolovovi ustavení Československého národního výboru. Ruský velitel také nařídil, že rakouské prapory, jimiž se mnozí zdejší Němci kryli, musí být v Č. Velenicích odstraněny. Italští, francouzští a belgičtí zajatci, internovaní ve zdejších železničních dílnách se připravovali na odchod. Denně odcházel transport šťastných do Lince …

            Válečné události v měsíci dubnu a počátkem května 1945 přiměli nás asi patnáct Čechů, většinou železničářů, k utvoření prozatím tajné svépomoci. Pilně jsme sledovali zprávy zahraničního rozhlasu… Když 5. května 1945 vypukla v Praze revoluce, prvním naším cílem byl dům SA Standarty v Č. Velenicích. Zmocnili jsme se zbraní a střeliva a utvořili jsme ozbrojenou národní gardu.

Místní Němci se nám nestavěli na odpor, neboť i nedávný 23. březen vzal jim tu poslední naději a strach se usadil natrvalo v jejich nitrech. Hlídkovali jsme po ulicích a udržovali pořádek. Německá vojska ustupovala před Rudou armádou od jihu a jihovýchodu na Kaplici a Linec tak rychle a překotně, že neměla ani času odvléci nebo zničiti drahocenný materiál v železničních dílnách. Dne 6. května odjel z Českých Velenic poslední německý transport směrem na Vídeň, ale jeho cesta netrvala dlouho, neboť byl po ujetí několika kilometrů zadržen Rudou armádou. Dne 7. května přivítali jsme v Č. Velenicích první Rudoarmějce, 8. května ráno pak pravidelné sovětské vojsko obsadilo Č. Velenice, včetně železniční stanice a dílen ČSD. Zůstala však jen část pěchoty a ostatní jednotky Rudé armády pronásledovaly Němce směrem na Nové Hrady, Třeboň a Kaplici. Rudá armáda pak si zřídila v Gmündu oblastní velitelství a převzala veškerou civilní správu. Do její působnosti spadala i celá oblast stanice a dílen ČSD. Rudá armáda pak vydala první nařízení v místě ve formě vyhlášky, že všichni zaměstnanci stanice a dílen v Českých Velenicích zůstanou na svých místech a postarají se o obnovení železničního provozu.

– Druhou vyhláškou bylo všemu ostatnímu obyvatelstvu v Gmündu a Českých Velenic nařízeno zúčastnění se na odklizovacích pracích, trosek ve stanici v Českých Velenicích a odstranění překážek na silnicích.

– Třetí vyhláškou bylo nařízeno, aby se všichni členové nacistických organizací SA, SS, NSDAP aj. přihlásili na velitelství v Gmündu, kde z nich byla tvořena kolona. Naše garda se ihned přihlásila na velitelství Rudé armády a žádala o povolení utvořiti Místní národní výbor. Bylo nám řečeno, že k utvoření Národního výboru je třeba aspoň 200 osob československé státní příslušnosti v místě usedlých. Zbraně jsme uložili v domě, který jsme rovněž zajistili pro náš budoucí Národní výbor a opatřili jsme jej příslušným nápisem, k čemuž nám dalo velitelství RA ochotně svolení. Pořádkovou policejní službu držela ruská vojenská policie. – Všichni železniční zaměstnanci, jak čeští tak rakouští, byli označeni červenými páskami. Velitelství RA nás požádalo, abychom ve stanici a v dílnách udržovali pořádek a starali se o odstraňování trosek. Dne 10. května převzala správu stanice, výtopny a dílen ruská železniční jednotka. Téhož dne byla podniknuta první zkušební jízda vlakem směrem na Mezimostí nad Nežárkou, neboť veškeré telefonní a telegrafní vedení bylo přerušeno.[2]

            V neděli 20. května přijela dvě nákladní auta obsazená příslušníky naší armády ke škole v Třídě čs. legií (č. 325), kde se čekalo na příjezd jejich velitele nadporučíka Hanuše. Přijel později na motocyklu se spolujezdcem – ruským vojákem. Když dostal nadporučík Hanuš od vítajících kytici jarních květů, předal ji svému spolujezdci, vojáku armády, osvoboditelky se slovy: „Vám patří, bez Vás bychom zde nebyli.“ Byl to jeden z nejkrásnějších obrázků máje 1945 v našem jihočeském pohraničním městě.

            Když 23. května 1945 přijel první transport vracejících se českých obyvatel, rozproudil se radostný, budovatelský život v našem městě naplno …[3] Horní část města nad viaduktem byla začátkem července 1945 vysídlena a zřízena zde karanténní stanice, kterou prošlo několik desítek tisíc lidí všech národností, zavlečených Němci na nucené práce do „říše“. Těžké byly začátky zdejších občanů, vracejících se do svých domovů. Prali se s kamením a hlínou, aby znovu vybudovali své město, rozbombardované Anglo-američany těsně před koncem 2. světové války 23. března 1945.[4]

            Ve středu 23. května 1945 přijel v 11.30 hod. z tábora do Českých Velenic expediční oddíl, kterému velel plukovník Hobza. Úkolem oddílu bylo vykonati z pověření vlády nezbytná státně bezpečnostní opatření na území Vitorazska. Tím bylo toto české území opět převedeno pod československou správu. Před troskami radnice v Českých Velenicích uvítalo expediční oddíl původní české obyvatelstvo, které bylo za okupace Němci z města vystěhováno. Jeho část se však již zase vrátila na svá místa v čele s bývalým starostou J. Siverou, nyní předsedou místního Národního výboru. Hned po slavnostním uvítacím aktu byla rychle provedena všechna nezbytná opatření, aby se život v městě a v celém kraji mohl vrátit do normálních kolejí. Z nařízení vojenského velitele oddílu museli průběhem dvou hodin po vyhlášení příslušného nařízení opustit město a území Československé republiky všichni Němci a s nimi také bývalí Češi, kteří se za německé okupace ze ziskuchtivosti vyžádali německou státní příslušnost.[5]

 

MěNV České Velenice, KRONIKA

[1] Byly to jednotky 46. armády II. ukrajinského frontu, jejíž hlavní síly pak prošly trasou Č. Velenice, Ledenice, Trhové Sviny a Benešov nad Černou dne 10. května 1945 – C.d.Osvobození Československa …II.s.382

[2] a)V originále je celá tato pasáž zařazena až za následující vyprávění o příjezdu čs. armády, zřízení karanténní stanice a budování rozbombardovaného města. Přetiskuji obě pasáže v obráceném sledu z důvodů chronologických. Předlohou této části je vyprávění Fr. Novotného v cyklostylovaném časopise Vitorazan z 23.5.1949

[3] 2)C.d. 20 let Českých Velenic, s. 7 však uvádí, že se čs. občané vrátili do svých domovů a k nové práci 28. května.

[4] 3)Tuto část zaznamenal kronikář podle vyprávění Marie Houškové v r. 1949. Zmíněné bombardování města přineslo škody na lidských životech, 17,5 mil. Kčs na obecním majetku a 24 099 000 Kčs na domech. – viz „20 let Českých Velenic“ MěNV Č. Velenice 1965 s. 7

[5] b)Tento odstavec je v originále nalepený výstřižek z novin (Svobodné slovo, 25. 5. 1945 a je umístěn na začátku celého textu o roce 1945. Přesunul jsem jej na závěr rovněž z důvodů chronologických.

...........................................

O autorovi: pecka.jpgprof. PhDr. Jindřich Pecka, CSc. (17. 3. 1936 - 31. 12. 1998)

Narodil se v Českých Budějovicích - Suchém Vrbném. V roce 1955 absolvoval Pedagogickou školu Zdeňka Nejedlého v Českých Budějovicích a v roce 1965 Filozofickou fakultu UK v Praze, obor české dějiny a pomocné vědy historické. 

Po studiích pracoval jako učitel, archivář a jako odborný asistent na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Po okupaci v roce 1968, kterou odsoudil, ještě krátce pracoval jako historik v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.  V 70. a 80. letech však nemohl ve svém oboru realizovat, mohl pracovat pouze v dělnických profesích, ač byl fyzicky viditelně handicapovaný. Ke svému oboru se mohl vrátit až v roce 1990, kdy spolu s Vilémem Prečanem zakládal Ústav pro soudobé dějiny a vrátil se ke své milované historii. Stál u zrodu rozsáhlé monumentální edice Prameny k dějinám československé krize, je autorem mnoha publikací, například Na demarkační čáře - americká armáda v Čechách v roce 1945. V roce 1997 byla Jindřichu Peckovi udělena Cena Akademie věd ČR.

Autor: 
prof. PhDr. Jindřich Pecka, CSc.
Zdroj: 
Konec války v jížních Čechách - Kronikářské zápisy z období ledna až května 1945, České Budějovice 1970