Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 03.10.2016 Titulky CZ

9. 10. 2016
Dobrý den, vážený Valeriji Viktoroviči. Dobrý den.
Zdravím vážené diváky a hosty zde ve studiu.   Dnes je 03.10.2016.
Náš pořad Otázka-odpověď zahájíme takovouto otázkou.
29. září se stalo symbolickým dnem, ten den admirál Kirby prohlásil následující:

„Následky jsou takové, že občanská válka v Sýrii bude pokračovat, extremisté a extrémistické skupiny budou dále zneužívat mocenské vakuum v Sýrii pro rozšíření svých operací, které budou nepochybně zahrnovat i útoky proti ruským zájmům, a dost možná i proti ruským městům. A Rusko bude dále přivážet domů své padlé vojáky v pytlích pro mrtvé. Bude i nadále přicházet o své zdroje a dost možná opět i o svá letadla.“ Okomentujte to prosím.

Je třeba říci, že toto prohlášení skutečně vyvolalo veliký poprask. Velice operativně a kvalitně na něj odpovědělo naše ministerstvo zahraničí a naše ministerstvo obrany. To prohlášení není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, přestože vlastně jednoduché je. Abyste tuto věc pochopili, a mohli ji zhodnotit, musím udělat několik takových poznámek. Když analytik provede nějakou svou analýzu, dochází potom často k tomu, že se lidé ptají, proč se věci nedějí tak, jak je předpověděl? Vždyť vše probíhá úplně jinak? Všechno je to jinak? A vy jim odpovíte:

„Přece se změnily okolnosti.“ A oni: „To je velice jednoduché všechno svádět na změnu okolností.“ Ale tak mluví lidé, kteří nechápou, co je to řízení, a tím myslím, že o tom nemají ani páru. Takoví lidé nejenže neumí hrát šachy, ale asi ani dámu. Když si vezmete šachy jako teorii řízení, tak se dělí na zahájení, střední hru a koncovku. A koncepce je následující: Je nutné vyhrát. Strategie, to je volba zahájení, abyste potom mohli rozehrát střední hru a v koncovce vyhrát. Všechny ty sicilské obrany, gambity a ostatní, to jsou taktické postupy, ale použití každého z těchto taktických postupů má vliv dokonce i na změnu uplatňované strategie, někdy je třeba změnit i samotnou strategii. Takže když... Řízení není statická veličina, jedná se o neustále dynamicky se vyvíjející systém. A jakýkoliv úkon, který učiní jeden ze subjektů řízení ve vztahu k ostatním subjektům řízení působícím ve stejném prostředí, dokonce i ve vztahu k samotnému prostředí, vyvolává... Jak bych to řekl, takovou - zpětnou reakci. Nebo si představte souboj dvou boxerů, nebo šermířský souboj, to když proti sobě stojí dva soupeři, nebo jde o nějaký ten bezprostřední střet dvou šermířských skupin. Jde přeci o neustále se dynamicky vyvíjející systém. Ale každý takový systém funguje na základě určitých principů. Úkolem analytiky je vypracovat přesnou analýzu toho, co se teď stalo, zjistit jaká koncepce se přitom uplatňuje, jaká je využívána strategie, a jaký byl použit taktický postup, aby na základě toho všeho mohlo být přijato to správné rozhodnutí týkající se realizace vlastních taktických postupů při uplatňování vlastní strategie a docílit tak realizace své vlastní koncepce. O tom to celé je. A to musíte dělat neustále.

Pokud přitom uděláte chybu, tak nebudete vědět jak dál postupovat, jakým způsobem manévrovat. Je to něco jako diagnóza. Když lékař dělá diagnózu, tak pokud se zmýlí, nebude pacienta léčit správně a může jeho zdravotní stav ještě zhoršit. Stejné je to se sociálními supersystémy. Nesprávně provedená analýza může vést k zániku systému řízení. A správně provedená analýza umožní pacienta uzdravit, protože dosáhnete cílů svého řízení, a tedy vyhrajete jako ve hře v šachy. Na tomto základu bych chtěl něco zacitovat, protože když dělám svůj týdenní přehled, tak někdy nacházím takové epigrafy, které charakterizují základ toho, co se stalo, které jakoby vysvětlují, poskytují základní představu o tom, co se stalo.

V minulém pořadu Otázka-odpověď jsme mluvili o První hlavní správě, o Službě vnější rozvědky. Tak kdysi v jejím čele stál Leonid Vladimirovič Šebaršin, poslední šéf KGB v SSSR a ten vydal knihu Ze života šéfa rozvědky, kde má jednu velice zajímavou větu. Právě ten Šebaršin, který tvrdil, že přesně ví, oč jde ve vztazích mezi Ruskem a Západem, že Západ potřebuje jen jednu věc, aby Rusko neexistovalo. Takže v té knize Ze života šéfa rozvědky napsal následující, cituji:

„Role chyby, špatného odhadu, lehkomyslnosti a jednoduše hlouposti není při analýze politických situací nikdy zohledňována. V materiálech z vyšetřování, zprávách, publicistických článcích, vědeckých pracích jsou logika a rozum přisuzovány lidem tam, kde panovaly zmatek a nekompetentnost. Zavrhován je prvek náhody. Všechny události jsou navlékány na železné jádro racionální zlé nebo dobré vůle. Tak to však v životě nechodí!“

A ty události, které se staly v souvislosti s admirálem Kirbym, to je jednoduše klasický příklad toho, o čem mluví Šebaršin. Že existuje hloupost, lehkomyslnost, že se lidé někdy přepočítají. A nesmíme v tom hledat nějaký hluboký smysl, nějakou, jak bych to vyjádřil, vysoce kombinovanou hru. Takže, co se to stalo?

Je třeba si uvědomit, že v analýze musíte... On řekl, co nikdy není v analýze zohledňováno. Jenže je to zohledňováno. Dostatečně všeobecná teorie řízení všude subjektivní faktor zohledňuje, proto je možné rozeznat, kde byl kalkul správný, a kde ten chybný, kde se projevila lehkomyslnost a hloupost. A v dané situaci my, s ohledem na admirála Kirbyho, říkáme, že zde šlo o chybu, lehkomyslnost a hloupost. Takže oč jde? Zcela nedávno... ...USA zaútočily na syrskou armádu. A mnozí hned začali mluvit o 3. světové válce, že se teď s Američany střetneme, že se stane něco hrozného, že vše je ztraceno, že, jak se říká: „Sádru mu sundali, sledovaný odjíždí.“ (z filmu Briliantová ruka)

Z čeho při těchto řečech vycházeli? Z pravdivé skutečnosti, že USA potřebují vyvolat 3. světovou válku, to totiž nepopírá nikdo. Ale jakou přesně 3. světovou válku potřebují USA a státní elita, která o to usiluje? USA se v průběhu 20. století staly prostředníkem a organizátorem dvou světových válek. První světové v roce 1914 a druhé světové, za jejíž začátek je považován rok 1939, i když začala dříve. V podstatě je třeba za její začátek považovat rok 1936 a revoluční události ve Španělsku. Tenkrát začaly i události na Dálném východě v Číně, mezi Čínou a Japonskem.

Takže USA vždy bojovaly na cizím území cizíma rukama. Jak v první světové válce, tak i v té druhé. USA jak do té první, tak i druhé války vždy zasáhly až na jejich konci. A jak? Představte si, že spolu bojují dva rytíři, dva bohatýři a někdo zpovzdálí jednoho z nich neustále povzbuzuje, a druhému posílá tajné signály, že ve skutečnosti je na jeho straně, a že toho prvního povzbuzuje jen na oko, jen aby to tak vypadalo. A USA v první světové válce, ani v té druhé, nikdy nekopaly čistě za jednu ze stran. Lend Lease Act uzavřely s SSSR, ale současně probíhala plnocenná vědeckotechnická spolupráce a politické krytí při organizování různých toků pro Třetí říši. Aby více... Jak řekl Truman: „Napřed se podíváme, kdo z nich bude vítězit, a potom pomůžeme tomu slabšímu, aby se jich mezi sebou pozabíjelo co nejvíce.“ A v poslední etapě, když už jsou oba bohatýři unavení, zranění, kdy je jeden z nich poražen a druhý se připravuje k tomu, že ho dorazí, ten co stál stranou, přiskočí a také zaútočí tak, aby dotyčného nezabil, ale odrovnal a prohlásí, že je vítěz. Nebo že vyhrál společně s úspěšnějším z bohatýrů. A dokud se ještě bohatýr z boje úplně nevzpamatoval, a vyčerpaný řeší co dál, začne protlačovat své kšefty. V první řadě začne čachrovat. To jsou USA. Vždy takto postupovaly. USA jsou státem, který nevyhrál jedinou válku. USA předvedly, že jejich armáda není schopná v konfrontaci ustát větší tlak. Ti dokážou bojovat pouze s banánovými republikami, kam připluje úderná skupina letadlových lodí a zaútočí s plnou silou. A jak je vidět z invaze na Grenadu, tak jsou schopni mít bojové ztráty i tam, kde by to prakticky nemělo být možné.

Vždyť to McCain je tím „nejefektivnějším“ pilotem USA. Ten zničil amerických letadel víc, než kterýkoliv jiný Američan v boji. Takoví to jsou válečníci. USA tedy potřebují válku, ale na cizím území a realizovanou cizíma rukama. USA samy bojovat nejsou schopné. A v současném materiálně-technickém stavu zdrojové stability, nemohou bojovat už vůbec. Oni jsou roztaženi na všech frontách, které nikde nemají plně pokryté. Teď Pentagon prohlašuje, že do roku 2020 zkoncentruje 60% veškerého vojenské letectva a námořnictva v asijsko-pacifickém regionu. 60%! Přitom hodlají svět překvapit novými zbraněmi svou kvalitou neporovnatelných s jinými. Tak zaprvé. Máte-li nové zbraně, které jsou výkonnější, tak proč tam potřebujete všechno stahovat? Dokonce ani odpověď, že Čína se stává centrem koncentrace řízení, není vysvětlením. To znamená, že se USA začínají scvrkávat, že je žádné zbraně již nezachrání. 60%, ale z jakého celku? Co jim tam zbyde za armádu? USA tedy potřebují válku, ale samy bojovat nemohou.

A úkolem toho leteckého útoku byla jen jedna věc, zrušit dohody mezi Ruskem a USA o mírovém urovnání v Sýrii. To byl jediný cíl, zmaření těch dohod a znovu vše vrátit do stádia vyjednávání, znovu vše domlouvat. A proč to potřebovaly? Ta věc se má tak, že bude-li ISIL v jeho dnešní podobě zlikvidován, tak to vynuluje dokonce i vítězství státní elity v boji o prezidentské křeslo v USA. Hillary Clintonová, tedy spíše ti, co stojí za ní, se sice dostanou k moci ale nebudou mít nástroj pro realizaci své vnější politiky. Nebudou moci vytvořit problém, který by se potom nabídli vyřešit. Chápete? A budou musit vše řešit na principu, o kterém teď mluví Trump:

Vyskakovat si jen tak vysoko, na kolik mají. Ale to se jim nechce. Oni chtějí dál parazitovat na všech státech a národech, chtějí zachovat Pax Americana. Když tedy zmizí ISIL, ta teroristická hrozba, mezinárodní terorismus v této podobě, tak přijdou o nástroj prosazování své politiky. Takže to bylo jejich úkolem, a to tedy jakoby vyřešili. A my jsme říkali, že odpovědi od globálního prediktoru následovaly okamžitě. Jsou to jednak nové vraždy v USA, a také to vyhození vlakových kolejí do vzduchu, což už je kvalitativní změna! Vyhazování vlakových kolejí do povětří. To je kvalitativní posun! To je ukazatel toho, kam spějí USA. Já jsem říkal, že jsou teď ve velice nebezpečné situaci. Že tam může dojít dříve než k volbám k občanské válce. Až tam státní elita přivedla svůj stát, k takovémuto nebezpečí. A v těchto podmínkách už státní elita neví, co by měla dělat. Nevědí, co by měli podniknout, nevědí, jak dál jednat. Oni byli přesvědčeni, mysleli si, že to všechno umí. Vždyť to oni byli tím nástrojem, který realizoval jak první, tak i druhou světovou válku a tak se jim zdá, že postupují stejně. Jenže se jim to nedaří, nic jim nevychází.

Jen si to vezměte, v poslední době jsou průvodní škody jejich akcí vždy vyšší než přinesený užitek. Funguje efekt opičí pracky, nic se jim nedaří a to čím dál tím víc. Zbývá jim jediná naděje, kterou je státní převrat v Rusku. A to co řekl, neměl Kirby, ten „admirál“, pouze z vlastní hlavy, on jen tímto způsobem profláknul to, co se zdálo lidem v jeho okolí být nezlomným argumentem. „Když jste tedy takoví, když se nám protivíte, tak my přitvrdíme.“

To je to jeho prohlášení, že se naši vojáci budou ze Sýrie vracet v pytlích pro mrtvé, že u nás budou vybuchovat bomby, padat naše letadla a znamená pouze jedno: „My ze státní elity jsme se rozhodli a dali tajným službám příkaz realizovat teroristické útoky u vás v Rusku a proti ruské armádě.“

Jinak se to vyložit nedá. Pouze tak, ale zároveň tak fakticky vydal potvrzení o tom, že USA zastřešují teroristy! Jenom v jednom případě mohou USA zaručit, nebo slíbit takové následky a tím spíše z této úrovně, mají-li vliv na nástroj, kterým jsou tyto činy realizovány. Naše ministerstvo zahraničí správně konstatovalo, že se fakticky jedná o příkaz: „Trhej!“ Jak řekla Zacharovová. Jde o povel: „Trhej!“ Je to povel k útoku. A naše ministerstvo obrany to také dobře komentovalo: „Takže co, pánové? Masky jsou strženy? Za Islámským státem se ukrývají Spojené státy!“

To tedy znamená, že ISIL je útvarem USA! A jaká na to následovala odpověď? „Vy se velice mýlíte v tom, pánové, co vše je nám známo. My víme, kde se nacházejí a kde velí jací američtí vojáci teroristickým jednotkám na syrském území. Budeme to my, kdo vám zorganizuje, aby se vám všichni povraceli v pytlích. Nebudete mít dost místa na svém Arlingtonském hřbitově. My vám je z té Sýrie pošleme domů.“

To je to, co řeklo naše ministerstvo obrany. Zde je tedy vše jasné. Válčit s Ruskem?! Admirál Kirby i ti, co stojí za ním, si velmi dobře uvědomují, že to není možné: „A co sakra dělá ta vnitřní opozice?“ Mám na mysli samozřejmě vnitřní opozici v Rusku. „Proč nedokáže zastavit Putina? Proč ho nesvrhává? Proč nekřičí, že Putin nic nezvládá a je třeba ho svrhnout, proč nejedná? Proč tam neorganizuje teroristické útoky, proč nepomáhá? Proč se stáhla?“

Protože, ještě jednou opakuji, že tu máme unikátní situaci, kdy se celá ta elitní mezivrstva nachází mezi kladivem a kovadlinou, mezi gosudarem a lidem. A je nucena, ať už dobře nebo špatně, ale je nucena pracovat pro zájmy svého státu. Samozřejmě, že se snaží maximálně ruské zájmy poškozovat, aby se zavděčila svému zaoceánskému páníčkovi, ale je přinucena pracovat. A to hlavní, co zaznělo... To hlavní je to, že kongres USA překonal, senát USA překonal veto prezidenta Obamy na zákon, který umožňuje občanům USA podávat žaloby proti Saúdské Arábii. Přičemž pro to hlasovalo 97 senátorů ze sta! A jeden se zdržel. O čem to vypovídá? Takové hlasování vypovídá o tom, že v této věci státní elitu podpořili globalisté. Ve štábu Clintonové se ohromně radovali. Prý: „Clintonová by tento návrh zákona podepsala bez váhání. My jsme ti nejlepší ze všech, to my jsme ti největší z největších! Ona by tento návrh zákona podepsala hned.“

Takže jejich chybu řízení, jejich hloupost okamžitě posílili globalisté, podpořili to svými zdroji a postarali se o takový hromadný projev vůle.

A na co upozornilo naše ministerstvo zahraničí? Hned na několik věcí. A konkrétně na to, že tímto zákonem USA rozšířily svojí vnitřní jurisdikci na celý svět. Na jakém základě to udělaly? A co se týká té druhé věci, té druhé věci. Tam odpovědělo naše ministerstvo zahraničí zároveň se Saúdskou Arábií. Saúdská Arábie a jejich prohlášení: „Podrývání základů státní suverenity, která byla stovky let základem mezinárodních vztahů, bude mít negativní dopad na všechny státy včetně USA.“

Na to, že to bude mít tento negativní dopad, před hlasováním varovalo CIA. Upozorňoval na to americký prezident Obama! Trochu přemýšlejte, co to vlastně děláte! Vždyť ta zpětná reakce bude mohutná a vy nemáte potřebné zdroje. Dokonce ani nejde o to, že když byl tento návrh zákona v dubnu podán, tak Saúdská Arábie slíbila, že z USA vyvede 750 miliard USD, tedy že si vyžádá splacení dluhu. USA jsou stabilní pouze v jednom případě, když mohou žít na dluh, který nikdo nevyžaduje splatit. Ale teď? Jen si to vezměte. Saúdská Arábie se společně s USA podílí na řízení ISIL v oblasti Blízkého Východu, kde Saúdská Arábie plní roli polního štábu. A také v oblasti Maghrebu. A najednou chtějí USA udělat ze Saúdské Arábie obětního beránka. Saúdská Arábie byla jejich spojencem. A teď je ze Saúdské Arábie obětní beránek. Dělají z ní stát teroristů se všemi následky z toho vyplývajícími. Saúdská Arábie bojuje s Íránem o to, kdo bude řídit celý muslimský svět, komu má patřit Mekka a Medína. Zda Saúdské Arábii nebo Íránu. Na jakém základě může kdo nakládat s těmito svatyněmi. Saúdská Arábie bojuje s Hútíi v Jemenu. Saúdská Arábie po uši uvázla v ISIL. A právě v této době na ni USA směřují svůj úder, aby si vyřešily svůj vnitřní problém. Dělají to na základě principu: Mlať své vlastní lidi, aby se ti cizí víc báli!

Cožpak takto jedná stát, který potřebuje spojence? Je to snad dobrý příklad pro Evropu, která je ve vleku USA? Nebo jí tím předvádějí, jak USA každého jenom zneužijí, a potom ponechají osudu? To znamená, že se jedná o absolutní krach.

A jak je varovali? Že teď budou všichni státní zaměstnanci USA zranitelní. Jestliže dříve mohli američtí vojáci vraždit dle libosti a nikdo je za to nemohl soudit, tak teď je s tím v každém případě konec. A potom to dospěje až k diplomatům a dalším představitelům Spojených států. Stát se začne sypat. A když si tohle uvědomili, začal Kirby okamžitě couvat: „Já nic takového neříkal. Vždyť nikdo nebyl tak pobouřen, když Kerry před rokem varoval, že může dojít k podobným útokům.“

Jenže to je třeba chápat, v jakém postavení je Kerry. V New York Times zveřejnili velice zajímavou čtyřicetiminutovou nahrávku z Kerryho setkání se syrskými opozičníky, kde jim říká, že on osobně dělá to a to: „My jsme připraveni vám vyhovět, ale Obama je proti.“

A hlavně: „Rusové nad námi vyzráli. My bychom to udělali rádi, ale porazili nás.“

Jenže ten problém je jinde. Kerry je tajemníkem Státního departmentu USA. Chápete? On říká: „Porazili nás.“ To znamená: „Nám nic nevyčítejte. My jsme dělali, co jsme mohli, ale Rusové jsou natolik silní...“

Ministr zahraničí USA, když si to takto přeložíme, prohlašuje: „USA si nedokáží poradit s Ruskem, protože je příliš silné!“

Chápete? On touto rolí plní svoji misi. Je jakoby přívrženec Clintonové, ale nikdy o tom nemluví, protože všichni vědí, že když nastoupí Clintonová, Kerry nebude státním tajemníkem, i když i z hlediska věku ani nemá zapotřebí v této funkci dále setrvávat. Ale všechny jeho i Obamovy činy vrhají na Clintonovou pouze špatné světlo. Že nic nedokážou, že se snaží o věci, které nejsou v silách USA. To znamená, že je potápí. A to hlavní. Co dělá Kerry? Informuje o spojení státní elity s těmi nástroji, které mají být zcela zlikvidovány, které mají být takříkajíc zcela odstřihnuty. Keřík, který se příliš rozrostl, musí být opět sestřihnut do toho správného tvaru, aby určitou dobu nepřitahoval pozornost tím, že bude někde působit škody. Aby jeho role byla pouze dekorativní. Vždyť může znovu vzniknout jakákoliv teroristická skupina. Potřebují tedy udělat takový sestřih. A tak jim řekl: „My nic neuděláme a hotovo.“

Co to znamená? Znamená to přestavbu řízení celého světa. Celkovou! A v této souvislosti... Toto jednání je tedy hloupost, špatný odhad a lehkomyslnost státní elity. Jejich nepochopení globální politiky. Oni si myslí, že dokážou s globálním prediktorem hrát jako rovný s rovným.

Jenže jak je vidět v praxi, tak nemohou. Tato celkem dost krizová situace není krizovou jenom kvůli tomu Kirbyho prohlášení, kvůli některým Kerryho prohlášením, že USA přeruší spolupráci s Ruskem a dalším. Jedná se o celý komplex. Rusko se přece nenachází ve vzduchoprázdnu. A Západ na Rusko útočí nepřetržitě s využitím různých mechanismů. Třeba ten boeing sestřelený nad Ukrajinou, sama Ukrajina i Evropa s jejími sankcemi, také Japonsko s jeho územními požadavky. Je toho spoustu. Pokus opět roznítit konflikt mezi Indií a Pákistánem, o který se očividně pokusil střední generálský článek. Nebyl to vyšší generálský článek, byla to maximálně střední generálská úroveň, na které ta provokace proběhla. Tedy ti, kteří to zastřešovali, kteří vystoupili s těmi prohlášeními, že dojde k jaderné válce. Když se podíváte na ty generály, tak zjistíte, že se jedná o podpindosníky, kteří jsou připraveni v zájmu USA svou zemi nechat shořet v jaderné válce.

Kvůli tomu provádějí všechny ty provokace. Těch věcí je hromada. Ani mezi námi a Čínou není vše... V této souvislosti je třeba zmínit velice vysokou pracovní intenzitu ministra zahraničí Lavrova, a jeho náměstků. 26. září Lavrov poskytnul velice důležitý rozhovor, který zakončil velice závažným poselstvím. Velice závažným poselstvím.

Řekl, poslední jeho věta byla, že s takovými partnery se každý den stále znovu přesvědčujete, že Rusko má pouze dva spojence, svou armádu a námořnictvo.

To znamená, že se nemůžeme na nikoho spoléhat, musíme se z toho vyhrabat sami. A když se z toho sami vyhrabáváme, tak tu vzniká zajímavý obrázek. Podívejte se. 29. září, za té krize, Zacharovová pracovala velice intenzivně a navíc poskytla rozhovor Komsomolské pravdě. 30. září byl ten Lavrovův rozhovor pro BBC a rozhovor jeho náměstka Syromolotova pro Rossia Segodnja. Oč jde? Proč taková intenzivní činnost?

Ta věc se má tak. Chybí nám... Ať se už se nám to líbí nebo ne, jsme nuceni znovu opakovat, že nám chybí takový nástroj realizace vnější politiky a to vůbec nemluvím o té globální, to už vůbec ne, prostě nemáme takový nástroj realizace vnější politiky, jako jsou Financial Times, New York Times, Süddeutsche Zeitung. My máme sice Russia Today, ale to je pouze úroveň Associated Press. To je úroveň Frankfurter Allgemeine, taková je to úroveň. To je jiná úroveň, ta operativní, ale my potřebujeme úroveň metodologickou.

A teď si představte takovou situaci: Probíhá válka a my máme takové vědce, kteří pracují na zbrani, která může přinést vítězství. Máme i pracovníky, kteří tu zbraň dokážou vyrobit, takovou, která přinese vítězství a sníží počet obětí. Ale potřebujeme na to čas. A ten čas mít nebudeme, když teď neodvrátíme útok. Proto šli v roce 1941 do boje dokonce i domobranci a studenti vojenských škol. Protože to právě tehdy bylo zapotřebí. A teď si představte, že tyto vědce, vysoce kvalifikované pracovníky vrháme do boje, aby odvrátili útok, když mají pracovat, dělat svoji práci! Jenže musí jít do boje, protože tu chybí důležitý zdroj a nebyl podniknut ani jeden pokus tento zdroj vytvořit, protože nikdo neví, jak tímto způsobem pracovat. A Lavrov je nucen pracovat sám. Zacharovová pracuje, jeho náměstci, Čurkin. Všichni tvrdě dřou. Chápete? Jako řadoví vojáci v poli. S jejich úrovní, s jejich kvalifikací! Už teď se ze Západu ozývají názory, názory globalistů, že je třeba zavést rotaci, aby ministr zahraničí nepracoval pouze pro tento stát, pro jeden stát, ale když mu skončí mandát, tak aby nepřicházel o svou kvalifikaci, je třeba z něj udělat ministra zahraničí jiného státu. Takže řekli, jestli by nebylo dobré navrhnout Lavrovovi, aby se stal ministrem zahraničí USA. Opravdu.

To je ocenění, velice vysoké ocenění jeho profesionalismu. A oni... Představte si takovou situaci. Proč ho tak hodnotí? Když probíhají jednání a Lavrov jedná třeba s Kerrym, tak každý z nich říká: „Musí se to udělat tak“, a druhý odpovídá: „Ale to já nemohu! U nás je veřejné mínění takové a takové a to je mi oporou. Já musím prosazovat politiku svého státu s ohledem na veřejné mínění.“ Ale to veřejné mínění pro Kerryho formují všechny ty informační agentury včetně Financial Times, New York Times apod.

Mám na mysli, když Kerry pracuje pro globalisty, ne když se tváří, že pracuje pro státní elitu. Když tohle řekne, tak co na to může Lavrov namítnout?

Lavrov napřed musí dát rozhovor, aby v médiích mohla rezonovat ta potřebná poselství. Aby to rezonovalo, a potom se na to teprve může odvolávat. Jenže tak dochází k časové ztrátě. To když se Kerry chystá na setkání tak luskne, a okamžitě se objeví potřebné články. Lavrov napřed musí udělat prohlášení, aby se ty články objevily, a potom se teprve na ně může odvolávat. A to už znamená zpožděnou reakci. Ale dokonce i za takových podmínek se stal nejlepším ministrem zahraničí.

A jak to probíhá dál? Lavrov řekne: „Takový je názor lidí, takový je názor mého státu.“ A Kerry mu namítne: „Ale to snad ne, vždyť ten názor jste formuloval vy sám. Vy jste poskytnul rozhovor a veřejnost na něj pouze takto reagovala.“ Kdo má potom silnější vyjednávací pozici? Kerry nebo Lavrov? V tomto ohledu? Bezesporu Kerry. Chápete? Takže nestačí, že je tam časová prodleva, opožděná reakce při vytváření informačního pole, navíc využití takto vytvořeného informačního pole není právě ideální. Ano, máme perfektního ministra zahraničí, který pracuje velkolepým způsobem, a svůj tým dokáže vést tak, že pracuje stále lépe a lépe. Ale toto jsou objektivní faktory, které jeho činnost narušují. Je třeba zajistit, aby to fungovalo tak, že ještě ani nebyla naplánována schůzka a už vycházejí potřebné články. A kde máme takové noviny, které by tohle dělaly?

Když lidé mluví o Etonu, o těch studentech, že se naši také chtějí setkat. A máte potřebné nástroje? Oni si je tam vychovávají, ty nástroje, chápete? A u nás nejenže nevychováváme potřebný kádrový nástroj, neučíme je, navíc se pořád pokoušejí Koncepci sociální bezpečnosti prohlásit za jakousi sektu, aby si udělali oko u USA. Aby si ho udělali u státní elity!

Nemáme tedy ani nástroje pro realizaci studené války, informační války. Když říkají, že studená válka skončila, tak to není pravda, ta nikdy nekončí. Studená válka existuje tak dlouho, jak dlouho existuje lidstvo ve své davo- „elitářské“ podobě. Jde o konflikt zájmů. Studená válka je válkou informační. A ta je všude, kde je konflikt zájmů. Jak dlouho existuje lidstvo, tak dlouho existuje konflikt zájmů. A zde záleží na tom, kdo a jak dokáže šířit své informace. Jestliže v obyčejné válce vítězí ten, kdo má lepší pušku a lépe ji ovládá, tak v informační válce vyhrává ten, kdo má lepší a silnější informace a lépe je ovládá. Ale je tu jedna osobitost. Stejně jako pušek musí být dost pro každého, tak i informace musí existovat v potřebném množství, aby se na nich dalo postavit řízení. To je, oč tu jde.

Takže se opět vracíme k tomu, čím jsem začal. Je to právě Dostatečně všeobecná teorie řízení, která umožňuje identifikovat, kde je úmysl, správný kalkul, a kde je lehkomyslnost a chybný kalkul. A ta reakce, kdy po tom Kirbyho prohlášení začali lomit rukama: „On je takový a makový. On řekl to a to.“ Chápete, že v daném případě posilujete pozici svého „partnera“? On se dopustil chybného kalkulu, udělal pořádný kopanec, a vy tam začínáte hledat něco, co tam není a navíc pro to i sami pracovat. A ještě tu máme takové „chytráky“ jako třeba Žirinovskij. Ten vůbec navrhuje zlikvidovat celý náš diplomatický sbor! Já už jsem nejednou říkal, že Žirinovskij pracuje přesně v rámci vnitřní politiky USA na straně státní elity, na straně Clintonové, napomáhá jim, Clintonové k vítězství ve volbách. On vyřvává: „Je třeba rozehnat všechny diplomaty, protože špatně pracují. Vidíte to? Američani kvůli nim odešli ze zasedání OSN!“ A za to jako mohou  naši diplomati? Máš ty vůbec všech pět pohromadě?

Když se na to podíváme, tak se jedná o vítězství naší diplomacie, že odešli. I kdyby to neposuzoval jako vítězství, tak přece odešli oni! To oni odešli! Co s tím mají společného naši diplomati? To oni nechtějí poslouchat. Tak tuto otázku...

Nejednou jsem, když KPRF, aby se dál mohla tvářit, že je tu pro lidi, organizovala ta svá divadélka, kdy organizovala ten svůj „svidomismus“, hrála si na ukrajinskou Radu, když obsadili tribunu, bouchali pěstmi: „My nedovolíme, aby se k tomuto mikrofonu někdo dostal.“ A potom všichni družně opustili sál a potřebné zákony byly v klidu přijaty. Oni, chápejte, jak... Řekněme to tak, že tu máme velitele divize a probíhá válka, obyčejná válka. Tak ten velitel si stoupne před občany města a řekne: „Občané, fašisti se blíží. Chtějí vás zotročit, přinášejí neštěstí a bídu, ale nás je tu málo, jen jedna divize. A abyste měli možnost se přesvědčit, jací jsou ti fašisti hrozní, my nebudeme umírat při vaší obraně, my teď odejdeme a vy si to budete moci vyzkoušet na vlastní kůži.“ Ale to je přece zrada! Rusko právě proto zvítězilo, že nás sice bylo málo, ale přesto jsme bojovali.

28 Panfilovců, přestože ne přesně v té podobě, jak se to reálně odehrálo, ale v té podobě, v jaké to zná široká veřejnost. To je vyjádření ruského ducha. Není důležité, kolik nepřátel jde proti tobě, důležité je to, co máš za zády, co bráníš. Když ustoupit není kam, je třeba to ustát. A bojovali i tehdy, když nás tvrdě poráželi. A kde skončila válka? V Berlíně! A v Rusku to tak bylo vždycky. Jeden voják, který bojoval až do svého konce, protože zadržoval nepřítele a dával tak možnost ostatním připravit hranice obrany, a také připravit se k útoku, kterým potom nepřítele rozdrtili. V informační válce probíhá to samé. Co v podstatě dělali poslanci KPRF? Oni odcházeli a ponechávali jim volné pole, aby mohli přijímat protilidové zákony o podílnictví produkce a další zákony. Všechny ty protilidové rozpočty, proti kterým tak brojili a pěstmi hrozili. Ty zákony se přijímaly! A co se stalo na té Radě bezpečnosti OSN? Co ukázala ta hysterická reakce Powerové? Tak zaprvé ta její hysterická reakce ukázala to, že Rada bezpečnosti OSN je dost efektivní nástroj nadnárodního řízení a mezinárodních vztahů. Efektivní! Kdyby to tak nebylo, tak by Powerová tak nehysterčila. V takovém případě by jim celá OSN mohla být ukradená a chovali by se podle principu: Řeči se vedou a voda teče. Stejně jako tomu bylo v prvních letech 21. století, kdy byla ta otázka zrušení OSN aktuální. Teď je ta situace úplně jiná. Už to tam probíhá jinak a USA nedokážou ostatní ohnout a prosadit svou vůli.

Powerová je nucena vyskakovat s tím, že to nehodlá poslouchat a musí jít předem připravit informační pole, aby než Čurkin skončí, již na něj byli připraveni. Upadá do hysterie, protože neví, jak to má uřídit. Je představitelkou státní elity, a tak se v tom plácá. A co dále? Odešli z toho mimořádného zasedání, a co tím předvedli? „My nedokážeme ovlivnit přijetí toho rozhodnutí. Ale naši zaměstnavatelé nám nemůžou nic vyčítat, protože jsme tam nebyli, když bylo přijato to rozhodnutí, které poškozuje klanově-korporativní zájmy našich šéfů, státní elity USA.“ A všichni podpindosníci odešli. Chápete? Jen tak dál, jen tak dál.

Efektivita naší politiky spočívá v následujícím. Putina neustále obviňují z toho, že někoho hodil přes palubu. Teď právě probíhají boje o Aleppo, a to celkem efektivně. A předtím prý zase neustále házel do autu ta či ona jednání. Ale přece si musíme uvědomit, v jaké situaci jsme v celém světě. Celý Západ stojí proti Rusku. A my potřebujeme... Chápejte, jednotlivě můžeme zvládnout všechny, ale kolektivní Západ s ohledem na existenci vnitřní opozice? To by vedlo k celoplanetární katastrofě. To bychom snad chtěli? Musíme to tedy udělat tak, aby se Západ ocitnul na naší straně. Jako to například udělal Stalin, když Velká Británie a USA vstoupily do války s Hitlerem místo toho, aby ho podporovaly. Vždyť to právě Stalinova politika vedla k tomu, že Velká Británie a USA vstoupily do války. Kdybychom jednali tak, jak navrhují hurá patrioti, tak by byl kolektivní Západ proti SSSR. SSSR by stál sám proti celému světu. Takto vznikla protihitlerovská koalice a ať už dobře, nebo špatně, ale zvítězili jsme. Něco podobného je třeba udělat i teď. A jak?

Je třeba si uvědomovat, že se nedá dosáhnout všeho najednou. To první, hlavní, co je třeba uplatňovat? Mírotvornou politiku. Jednat v Sýrii a stále více komunit, šejků se svými oddíly se musí připojit k mírotvůrcům. Ten proces probíhá, to uvolňuje syrskou armádu a stále více zklidňuje její týly. Dále. Vždyť na jakém základě nás obviňují? Prý tam způsobujeme humanitární katastrofu. To není pravda, vždyť si povšimněte. Ani jednou nikdo nedokázal, že by Moskva vybombardovala nějaký civilní objekt. USA neustále bombardují svatby, nějaká shromáždění, nemocnice a pokaždé když je z toho obviní, tak následuje tradiční: „No jo, co se stalo, stalo se, vy toho naděláte. Chybička se vloudí.“ A je po všem, je to hned vyřízené. Okolo Ruska, které ani jednou takto nezaútočilo, je však neustálé pozdvižení. A naopak, pokaždé když odvrátíme takové obvinění. Pokaždé, když Rusko dokáže, že to tak nebylo, že to udělal někdo jiný, tak aby to na toho jiného nespadlo... Nebo že je to úplný výmysl, nebo to bylo natočeno úplně jinde, tak opět pokaždé: „No dobrá, zase jsme se spletli, tak na to zapomeneme.“ A je to vyřízeno, chápete? A opět tu věc uzavřou. To oni mají v rukou hromadné sdělovací prostředky, které vytvářejí informační pole. A my jsme permanentně v takovém postavení.

Moc je v praxi realizovaná schopnost řídit. Řízení je proces informační. Šíření informací je řízení. My potřebujeme, aby se šířily jiné informace a k tomu je potřebný čas a manévr. Diplomatický manévr.

„Proč bojujeme proti teroristům? Abychom ochránili civilní obyvatelstvo. Je potřebné příměří? Tak ho zařídíme. Vy na tom trváte a slibujete, že dokážete oddělit dobré teroristy od těch špatných? Dobrá, tak se ukažte, zkusíme to. A i když všichni teroristi jsou špatní, tak vy tvrdíte, že právě tihle mezi ně byli zařazeni omylem, ti dobří opozičníci, a prostě náhodou se promíchali. Dobře, tak to tak uděláme. Zařídili jsme jedno krátké příměří. Nestihli to. A jak to, že ti vaši „dobří teroristi“ využili příměří k celkovému přeskupení a opět zaútočili? A civilní obyvatelstvo, které používají jako rukojmí, je tím rukojmím i nadále. Je potřebné ještě jedno příměří? Dobrá, tak ho uděláme. Zařídili jsme ho a výsledek? Úplně stejný! Pánové, tak to by stačilo. Víckrát s vámi takto hrát nebudeme.“ A co řekl Lavrov? „Rusko víckrát nepřistoupí na jednostranné ústupky.“

A Západ, jak jeho diplomatický sbor tak ani celé jeho společenství, nemá co namítnout, mohou se maximálně vztekat. Nic.

Protože my můžeme ke každé události předložit důkazy o jejích důsledcích. Jsme schopni doložit, k čemu vedou všechny ty návrhy ochránců teroristů. A ukazuje se, že všichni, včetně Pan Ki-muna, jsou ve vleku pindosů. Ten také vykřikuje, jak obyvatelstvo trpí. Proč jste to nevykřikovali, když ISILovci likvidovali civilní obyvatelstvo? Ani teď vám to asi nevadí. A co Hútíové, jejichž genocidu provádí Saúdská Arábie? Tam se asi nic neděje. A tady, kde Rusko likviduje teroristy, vaše nepřátele! Přece jste prohlásili, že jsou to vaši „nepřátelé“? Proč je neustále bráníte? Přece dokonce oficiálně potvrzujete, že nikdy nebombardujete Džabhat an-Nusrah! I když přiznáváte, že se jedná o teroristy. A ještě jim dodáváte zbraně. A pro to, aby se tohle všechno vyplavilo na povrch, je třeba diplomaticky pracovat. Není třeba mávat šavlí. Zde je potřebná trpělivost a znalost, jak je nutné provést manévr.

U nás by si mnozí rádi zamávali šavlí, a co potom? Že to vyvolá občanskou válku přímo v Rusku a všechno se zhroutí? To je nezajímá. Oni přece mají na víc a všechno vědí. A pro koho pracují? Pro USA a proti Rusku. S tím svým rozmachováním se šavlí. To je, oč tu jde.

Takže abychom nemuseli do boje posílat takové vysoce kvalifikované kádry, když to není potřebné, aby ty rozhovory, které poskytují, měly tu potřebnou sílu, aby zvedly lidi ze židlí... Protože takto už se z Lavrova a Zacharovové stávají řadoví vojáci na bojovém poli. Když Zacharovová provádí ty své brífinky, tak to je bojové pole. Ale širší rozsah činnosti již způsobí přetížení. Takže aby nedocházelo k takovému přetížení, potřebujeme, v každém případě potřebujeme, přestože dál budou i tiskové konference, brífinky, rozhovory, to všechno. Stejně potřebujeme takové informační médium, které bude pracovat ve stejné sféře jako Financial Times, New York Times a Süddeutsche Zeitung. My potřebujeme vytvářet informační pole a posilovat pozice naší diplomacie. Potom bude méně krve i při takových manévrech, jaké jsou teď prováděny v Sýrii s těmi příměřími. V podstatě takto, ale hned zdůrazňuji, že velice zkráceně k tomu Kirbyho výkřiku.

Už jste zmínil jeden ze scénářů ve své odpovědi na předešlou otázku, ale máme tu k němu dotaz od Antona z Charkova.

Jak myslíte, na základě jakých předpokladů byl zvolen okamžik pro další odhalení informací z Ruska o malajsijském boeingu? Byla to odpověď na útok USA na syrskou armádu? Nebo reakce na výsledek voleb do Státní dumy? Podkopání důvěry k Hillary Clintonové přímo před volbami? Další plánované podrývání základů kyjevské bandy? Nebo všechno dohromady?

V podstatě toto všechno je maximálně úroveň vnější politiky a ta věc má daleko větší význam. Nejednou jsem říkal, že tím nejtěžším rokem byl rok 2014. A že to sestřelení malajsijského boeingu mělo být analogem Gliwic z roku 1939. Jen si to vezměte. S čím opět přišla ta vyšetřovací komise? Přičemž Ukrajina, která je jedním z podezřelých ze sestřelení toho boeingu je členem vyšetřovací skupiny!

Tak s čím přišla? S NIČÍM! Ukazuje se, že za tu dobu, která uplynula od minulé tiskové konference, kde byly oznamovány předešlé výsledky, dokázali pouze natočit kreslený film. Nic jiného, nového neoznámili. Jen opět ta stará obehraná gramofonová deska, že někdo, nějak, někde... Na co se je neustále ptají? A kde je výsledek vyšetřování? Jak bylo vedeno vyšetřování? Proč nic nevyšetřujete? Proč jste dosud neukázali letadlo, žádný vyšetřovací experiment, nic jste neudělali!

A podstata toho problému je následující. Když zařizovali sestřelení toho letadla, tak nepočítali s tím, že vůbec nějaké vyšetřování bude. Předpokládali, že začne 3. světová válka, Rusko bude rozdrceno, okupováno, že se Rusko ponoří do občanské války, a všichni na to letadlo zapomenou. Stejně jako tehdy na Gliwice, když Německo v roce 1939 zorganizovalo provokaci v Gliwicích. Až do léta roku 1945, do léta roku 1945! Až po vítězství. Dříve si na Gliwice nikdo ani nevzpomněl. Neměli na to ani pomyšlení, protože se válčilo. Všichni měli svých problémů až nad hlavu. Až po porážce Německa bylo zahájeno vyšetřování Gliwic a potvrzeno, že se jednalo o provokaci. Ale co v našem případě? Tu provokaci museli začít vyšetřovat ihned! A co mají říci, když nepočítali s tím, že bude nějaké vyšetřování? Když si mysleli, že ani nebude, kdo by na něm mohl trvat. Lhát? Ale to je třeba také umět! Ukrajinu do té komise začlenili z jednoho jednoduchého důvodu. Jen se podívejte, co dělá Rusko. Postupuje velice „zákeřně“! Vůbec nezaváhalo, a jeho ministerstvo obrany ihned informovalo, že tam byla stíhačka. A potom je třeba se s tou věcí nějak vypořádat. Ukrajina nepředložila žádnou dokumentaci. Nedala k dispozici komunikaci mezi dispečery, údaje z radarů, vůbec nic. Ukrajina je tam do vyšetřování začleněna, aby se zakryly vzájemné kontakty, aby se mohli lépe domlouvat, jak to zaonačit, aby co nejlépe dokázali přizpůsobit tu zprávu.

Nyní očekáváme oznámení dalšího data předložení dané zprávy, kam se pokusí zapracovat všechny informace, které jsme jim předhodili. A my přijdeme s dalším faktem k celkovému obrázku. Víte, jako když se skládá puzzle. Poskytneme jim další dílek a ten obrázek začne zase vypadat jinak a oni opět budou potřebovat čas, aby na to nějak reagovali. A vzhledem k tomu, že ta zpráva, kterou vypracovali, je na nic, bylo by z ní totiž okamžitě poznat, kdo má v čem prsty, tak opět přišli s obecnými frázemi, že Rusko je tím viníkem, DLR, LLR apod. A opět se vydali cestou toho starého schématu, procházejí stejnou smyčkou. A tak to bude pokaždé. Oni se připraví, a my jim ten jejich obrázek jedním informačním tahem rozbijeme, takže se opět budou muset stáhnout zpět do defenzívy. A tak teď mají problém, jak dál?

A tady se z toho pokusí dostat potopením Ukrajiny. V Holandsku si předvolali našeho velvyslance a řekli mu: „Co to děláte? Ruská pozice není konstruktivní. Snaží se vyvolat nedůvěru k našim informacím. My jsme těm debilům, tomu dobytku jasně řekli, že to letadlo sestřelili Rusové, žádné důkazy jsme předkládat nehodlali a Rusové teď předkládají důkazy, že oni to být nemohli. To nám snad nedůvěřujete? Je třeba to nějak vyřešit, kdo z nás tady dělá blbce?“ A dalším krokem bude. "Tak už víme, v čem to vězí. Ukrajina je členem naší vyšetřovací komise, to ona nám podstrkuje všechna ta fakta. To oni to dělají.“ A hotovo.

K tomu směřoval ten manévr s tím předvoláváním velvyslanců. Napřed si předvolali v Holandsku toho ruského a teď zase toho holandského v Rusku, na naše ministerstvo zahraničí. Byl zahájen ten manévr, kdy budou všechny ukazatele za falšování celého vyšetřování přesměrovány na kyjevskou bandu se všemi následky, které z toho pro členy kyjevské bandy vyplývají. Válka se nekonala, takže za tu provokaci někdo bude muset nést odpovědnost.

Ve Fox News dávali rozhovor s Matthewem Lee z Associated Press. „Vy si můžete myslet o Rusku, co chcete, ale zohledňovat jeho faktor v řízení jste povinni. Musíte na něho brát ohled, to nezměníte.“ A dále, teď si nepamatuji které, jedny německé noviny: „Západ se brzy před Putinem pokoří, protože žádné důkazy prostě nemáme.“ Oni za pokoření považují přiznání, že má Rusko pravdu. Že Rusko mluvilo pravdu a také ji prokázalo. Opakuji, že kdybychom měli médium na úrovni Financial Times, New York Times, Süddeutsche Zeitung, tak bychom vše realizovali daleko rychleji a s menšími ztrátami, i s ohledem na tu válku na Donbasu, na tu kárnou operaci na Donbasu.

Když už jsme se dostali k Ukrajině, tak další otázka je od Maxima z Doněcku.

Dobrý den Valeriji Viktoroviči, FKT Altaj. Ty primárky v DLR a LLR vypovídají o tom, že jednotná Ukrajina už nebude existovat nikdy.

Minutku. Já hned odpovím. To není pravda. Primárky na Ukrajině vypovídají o tom...

- V DLR a LLR.

- Ano, v LLR a DLR.

Vypovídají o tom, že probíhá institucionalizace těch republik, aby mohly v nástupnictví plně převzít řízení celé Ukrajiny. Předvedly svoji státní způsobilost v porovnání s tím, jak Ukrajina předvádí svoji státní nezpůsobilost. Takže v podstatě můžeme přejít k další otázce na Ukrajinu.

- A co tam bylo dál?

- V podstatě ve smyslu, že o celou Ukrajinu nikdo nestojí.

Dobře, tak já tu otázku dočtu.

Nač budou Rusku tyto republiky na hranicích, nebo se jedná o přechodnou etapu, než se stanou součástí RF? Vždyť o jednotnou Ukrajinu už nikdo nemá zájem.

Tak především o jednotnou Ukrajinu má zájem Rusko a samotná Ukrajina. Vy už jste na tuto část odpověděl, proto...

Ruslan Faschutdinov se ptá: Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

27. září izraelský prezident Rivlin vystoupil v Nejvyšší radě s kritikou nacionalismu. A již 1. října došlo k útoku na synagogu v Moskvě. Globální prediktor pohrozil prstem židům bránit banderizaci na Ukrajině?

Ne, je to právě naopak. Rivlin při svém vystoupení v Radě řekl, že Ukrajinci a obzvláště OUN byli aktivními účastníky genocidy židů. Židovská otázka, ať už se nám to líbí nebo ne... Ano, chápeme, že je připravován globální holoukaust, nahrazení židů Armény, i když možná bude zlikvidován i tento mezičlánek a přejdou rovnou k scientologii.

V této otázce už záleží na tom, jaké budou padat karty a jak bude třeba podle nich hrát. Jak jsem o tom mluvil. Jaké budou použity taktické postupy a jak se kvůli tomu bude měnit strategie. Ve Velké vlastenecké válce byly také uplatňovány různé postupy: strategické útoky, ale i strategická obrana, která skončila bitvou u Kursku. Ta otázka spočívá v něčem jiném. Rivlin obvinil Ukrajince z toho, na co jsou nejvíce hrdí. Víte, oni jsou přece Velkoukrové, „ti Svidomí“, oni vždy byli hrdí na to, že v Babím Jaru bylo v roli katů 1200 Ukrajinců a jenom 300 Němců. Ty poslance to vykřikovat nikdo nenutil. Takové prohlášení zaznělo v roce 1993. Chlubili se, doba byla jiná. „Svidomí“ Ukrové jsou proto „svidomí“, že si nevidí dál, než na špičku vlastního nosu. Oni si myslí, že ta jejich doba bude trvat věčně. Jenže situace se změnila. Na Západě je židovská otázka jednou z těch hlavních.

Filipínský prezident Duterte sám sebe přirovnal k Hitlerovi, to srovnání nebylo správné. To je jasné, ale co dál? Omluvili se židovskému národu, židovskému národu! za 6 miliónů obětí. Tak počkejte chvíli. 20 miliónů obětí utrpěl SSSR, byli to ti, co padli, ale prakticky více než 10 miliónů lidí zemřelo v důsledku genocidy, jako v Chatyni, kterou prováděli ukrajinští nacionalisti ve službách hitlerovské Třetí říše. Ty jsi jako prezident státu o tom nevěděl? Zapomněl jsi na to? Nebo zde zafungovala disciplína? Jaký pán, takovou písničku zpívám? A Rusové? Proč na ty brát ohled. Jejich oběti, ať už jich bylo, kolik chtělo, vlastně žádnými oběťmi nejsou. To je, oč tu jde.

Jedná se o velice silný mechanismus snižování významu, nivelizace ve veřejném mínění, toho, co... No každého, kterého chtějí shodit. A co se stalo v daném případě? Přijel a vystoupil. A dále se začali Ukrové rozčilovat: „Co to jako mělo být? Ať se nám omluví! To on za všechno může a my? Co my velicí Ukrové? My jich vlastně tolik nepobili. Vlastně jsme je bránili, zachraňovali.“ Zněly různé hlasy.

Ta věc se má tak, že se tímto způsobem bude odrovnávat kyjevská banda. Vždyť se podívejte, kdo přišel. Přišli ti, kteří provádějí genocidu židů. A teď jsou na řadě oni. To je, oč se tu jedná. A synagoga? To byl pokus přehodit výhybku. Probíhá totální, ve všech směrech...

Teď jsme mluvili o té zprávě k boeingu, jak si předvolali našeho velvyslance. To bylo jedno vodítko. Kdo by měl nést vinu za všechno to negativní, ano?

- Změňte svůj postoj.

- A proč bychom to dělali?

My vše můžeme doložit fakty a vy nemáte vůbec nic. Jenom vaše tvrzení.

- Takže kdo před námi všechna ta fakta stopil? Proč nám zbyla jenom tvrzení? To Ukrajina!

A teď ještě navíc nenávidí židy. Vždy jim šli po krku. Jednoduše probíhá odrovnávání kyjevské bandy. To je k tomu v podstatě vše.

- A ještě jako pokračování tématu.

- Je toho nějak moc.

Velice krátce. Otázka od Taťány. Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Okomentujte prosím společnou informaci od Grossmana a Pritzkerové: „Průběh reforem na Ukrajině je nutné urychlit, aby bylo možné zaručit plynulé předání všech záležitostí budoucí americké administrativě“, uvádí se ve společném prohlášení šéfa ukrajinského kabinetu ministrů Vladimira Grossmana a ministryně obchodu USA Penny Pritzker. Ukrajinskému obyvatelstvu otevřeně řeknou, kdo na Ukrajině ve skutečnosti udává tón. Jsou si jisti vítězstvím Clintonové, nebo jsou připraveni podlézat jakékoliv americké vládě? Nepřipravují si USA stát, kam by se dalo přestěhovat v případě katastrofy v Americe? A ještě odkaz na článek s názvem USA požadují od Ukrajiny urychlení reforem.

To v podstatě nebyla informace určená pro Ukrajinu. Ukrajina jako subjekt řízení neexistuje. To je to, o čem jsme neustále mluvili. Ukrajina je segment státního řízení USA. Jsou to státní instituce USA, které tam řídí všechny procesy. V současné době v USA probíhá příprava předání všech záležitostí všech subjektů, které řídí Washington, jako je třeba Texas, nebo kterýkoliv jiný.

Clintonová s Trumpem se setkali s tajnými službami. Probíhá příprava předání všech záležitostí nové administrativě. A v rámci tohoto projektu probíhají stejná opatření i na Ukrajině. Je ale třeba říci, že všechny ty reformy, ty takzvané reformy na Ukrajině, USA vždy popoháněly. Takové reformy, které by měly vést k tomu, že na Ukrajině vzplane totální občanská válka, která by se podle přání USA měla přenést jak do Evropy, tak i do Ruska. Jenže se jim to nedaří. A co je teď to hlavní?

Probíhá degradace hned dvou... Probíhá degradace státní elity USA a odstřihávání USA od řízení Ukrajiny. A zde si vzpomeňte - Jaký Seňka, taková čepice, když jsem mluvil o Clintonové a Trumpovi. Trump se setkal s prezidentem, ať už jakéhokoliv, ale normálního státu, Mexika, a řešil státní otázky. A Clintonová se setkala s Porošenkem. To je pokračování toho samého. To probíhá v rámci odrovnávání státní elity USA, kdy je na ně přehazováno vše negativní. To je to, o čem jsem mluvil v souvislosti s Kirbym. Takže vše probíhá normálně. To je ten samý právní základ, který umožní při odstavování USA přenastavit řízení Ukrajiny. Tedy odstavit tu kyjevskou bandu.

„Vy jste prvkem řízení USA, to nám nevyhovuje., My potřebujeme obnovit řízení v osobě Janukoviče. Kde teď je? V Rostově? No tak prosím. A co bude dál, se uvidí.“ Je to podobné, jako když se do Československa vrátil Beneš po německé okupaci. Po druhé světové válce.

Když Československo, tak k němu můžeme plynule přejít. Skončíme otázkou od Josefa ze Slovenska.

Zdravím vás. Zmiňoval jste se o setkání studentů z Etonu s panem Putinem. Vždy mě velice zajímalo, co způsobuje rozdíl ve vzdělání v těchto elitních školách. Omlouvám se za transkripci, která je téměř doslovná. V těchto elitních školách ve srovnání s naším tradičním školským systémem. Je ten rozdíl v obsahu učebních programů? V tom, že tam například učí studenty skutečné dějiny, nebo v obecné koncepci vzdělávání. Děkuji. S pozdravem Josef.

A co znamená skutečné dějiny? Dějiny jsou vyučovány podle určité koncepce řízení. Výběr určitých faktů vždy slouží k obsluze určité koncepce řízení. A zde je třeba si uvědomit, že podle toho jakou historii zformujete, budete akceschopní v budoucnosti. V těchto školách neučí skutečné dějiny, ale mozaikovému vidění světa. Nesmí svět vnímat kaleidoskopicky. Musí umět chápat všechny procesy v jejich souvislostech. Aby mohli být činorodí, akceschopní při jakékoliv změně okolností. To je to hlavní, co je tam učí. A v souladu s tím se učí dějiny, které jsou ale interpretované v rámci jejich koncepce řízení. Vysvětlím to na příkladu.

Probíhá válka v Sýrii. Ze strany USA je jejím cílem... Pro Syřany znamená utrpení a neštěstí, se kterým se musí vyrovnávat. Pro Rusko to také znamená neštěstí. Požár, který je třeba uhasit. Ale pro USA je válka v Sýrii žádoucí. To USA se o ni postaraly. To USA všude zorganizovaly arabské jaro. Do Libye přivedly válku. To je výsledek, který je pro ně ŽÁDOUCÍ!

Takže... ...ty studenty v Etonu učí chápat dějiny následujícím způsobem. Jestliže se někde něco nepovedlo, tak se jedná o porážku jejich koncepce řízení a je tedy nutné, aby příště na základě této své koncepce podobnou porážku nepřipustili. Z hlediska USA je skutečnost, že se na Ukrajině nepovedlo rozpoutat s plnou silou požár války a v Sýrii zase pomalu uhasíná díky činnosti našeho letectva.

- Toho letectva, které hasí požáry.

- Z ministerstva pro mimořádné situace?

Ne v daném případě jsou to letecké a kosmické síly. Ony jsou teď také tím hasičem, který musí uhasit požár války. Takže v Sýrii ta válka uhasíná, což není v zájmu USA. A jak to zvrátit? To nevědí. Ale globalisté vědí, jak a kde mají při změně okolností ustoupit, aby mohli pokračovat s řízením všech procesů na světě podle své koncepce. A to je učí v Etonu. Jenže je neučí všechno. Poskytují jim ucelené chápání procesů ve světě, mozaikovou představu, ale vlastní koncepci řízení a znalosti teorie řízení jim tam neposkytují. Poskytují jim tam pouze základy. Proč?

Co když se tam mezi nimi objeví nějaký Boris Johnson? Probíhá filtrace. Ten kdo půjde dál, ten teprve ty znalosti může získat. Víte, v sovětské škole bylo polytechnické vzdělání. Ať už se vám v životě potom hodilo či ne, získali jste ucelené chápání světa. A zda budete pokračovat ve studiu, nebo budete zametat ulice, to už bylo vaší volbou. Tak právě tuto funkci dnes plní Eton. A jednotlivé univerzitní koleje v Oxfordu a Cambridge. To je, oč tu jde. Proto je jejich vzdělání samozřejmě lepší. A navíc skutečnost, že jsou odděleni na základě pohlaví, tedy že se tam učí jen chlapci, jim umožňuje kvalitně vyučovat takové předměty jako je biologie. Protože tam chybí ten faktor, který působí jako destruktivní prvek, vztahy mezi dvěma pohlavími. Měli bychom je i u nás oddělit. Nemusíme dělat zvláštní školy pro chlapce a dívky, to není nutné. Tím spíše, že ve venkovských školách by to ani nebylo realizovatelné. Je třeba dělat oddělené třídy. Přestože třeba budou nejednotně zaplněné. Ale je to zapotřebí, protože dívky a chlapci jednu a tu samou informaci vnímají rozdílně. A je nutné, aby se nerozptylovali tím, zda získají nebo nezískají uznání svých vrstevníků či vrstevnic, ale aby se soustředili na vyučovaný předmět. A také by měla být povinná školní uniforma. Protože se mají mezi sebou porovnávat na základě znalostí. To jsou povinné podmínky, jinak Rusko nepřežije.

A jestliže nepřežije Rusko, ve světě nastane celosvětová technologická katastrofa. Kdo bude za deset let obsluhovat jaderné reaktory? Kdo bude obsluhovat vesmír, jaderné zbraně, konvenční zbraně jako rakety a letadla? A technologicky složité celky, jako například hydroelektrárny nebo teplárny? A ještě spoustu jiných a to nemluvím o nezbytných výrobních provozech. Jestli teď Rusko nezmění přípravu svého dorůstajícího pokolení, obsah školních programů a nevrátí se ke stalinským normám vzdělávání... Když říkají, že je to všechno tmářství, a co jaderná fyzika? Ne. Nic podobného, Newtonovy zákony nikdo nezrušil. Učebnice fyziky se musí vyvíjet jako každá jiná učebnice podle míry rozvoje celé spolenčosti. Ale ty bázové základy jako gravitační zákon snad někdo zrušil? A čím je charakteristická stalinská doba?

Negramotný stát udělal prudký skok vpřed a hned dokázal vytvořit technologické prostředí, které mu umožnilo jak zvítězit v té nejkrvavější válce 20. století, ve 2. světové válce, v naší Velké vlastenecké válce, tak i po pouhých 16 letech od vítězství v té válce, která zničila téměř k Volze veškeré území, vyslat člověka do vesmíru.

A k prvnímu mírovému využití jádra došlo také u nás a ne na Západě. To u nás se objevily jaderné reaktory pro mírové účely a ne u nich. Takže podobný skok vpřed můžeme udělat, zavedeme-li stalinské principy výuky. Stalinský přístup k vyučování, jeho časové členění předmětů: matematiky, fyziky, chemie, a dalších. Jestliže se k tomu nevrátíme... No, já chápu podpindosníky, kteří vůbec nic nechápou, Ale jestliže se k tomu nevrátíme?! Livanov... Ten až bude potom hledat na jaderném smetišti nějakou tu zdechlou radioaktivní krysu, aby se nažral, bude vzpomínat, jak likvidoval náš vzdělávací systém. Protože likvidací našeho systému, dojde ke zničení civilizace na planetě Zemi. Tohle dělal společně s Fursenkem.

To je třeba zachránit. Globální prediktor si to uvědomuje. V tomto ohledu Rusko podporuje. Otázkou pouze zůstává, zda budou ruské elity vůbec schopné i při takové mohutné podpoře realizovat to, co je objektivně výhodné pro ně samotné. Nebo zda budou stejně jako dřív připraveny pro americké zájmy nechat shořet svět v jaderné válce. Taková je to situace.

To byla poslední otázka.

Dnes jsme celý pořad začali tím, jak je důležitá znalost teorie řízení a skončili jsme zase tím samým. Je třeba si uvědomovat jednoduchou věc. Neustále o to mluvím. Naše elity, ty takzvané elity nejsou akceschopné. Jsou feudalizované. Oni funkce neobsazují těmi, kteří mohou kvalitně plnit roli řízení toho či onoho subjektu, toho či onoho objektu. Objektu, který může sám být i subjektem řízení. Jedná se o princip výsad narození v určitých rodinách. Feudalismus je v podstatě tak či onak příznačný pro celý svět. Na Západě však navíc ještě probíhá výběr těch z nich, kteří jsou akceschopní. To když si globální prediktor vybírá kádry pro sebe. A u nás je záchrana tonoucích v rukou samotných tonoucích.

Globální prediktor při veškeré své touze, a on by se vyhnout globální jaderné ekologické katastrofě chtěl. Chtěl by, jenže sem do Ruska nedokáže přivést tolik dostatečně způsobilých kádrů, aby dokázali převzít veškeré technologické prostředí v Rusku, aby se nezhroutila civilizace na planetě Zemi. Proto bude globální prediktor Rusku poskytovat pomoc při výchově způsobilých kádrů, protože na tom závisí jeho vlastní život.

A na nás zase záleží, zda budeme nástrojem globálního prediktoru, nebo zda budeme na základě vzájemné součinnosti s globálním prediktorem uplatňovat vlastní koncepci řízení na principu, že záchrana tonoucích je v rukou samotných tonoucích.

Abychom se zachránili a zajistili si vlastní budoucnost musíme vědět, jak jsou řízeny sociální supersystémy, státy, společnosti. A v tomto ohledu se to bez studia teorie neobejde. Je třeba chápat, že znalosti znamenají moc. Tyto znalosti musíte vzít do svých vlastních rukou, jinak ten, kdo bude řídit místo vás, může vaše zájmy poškozovat.

Studujte práce vnitřního prediktoru SSSR, buďte konceptuálně samostatní.

Přeji vám štěstí, do příštích setkání.

Autor: 
Titulky: Irena Aneri
Zdroj: 
https://youtu.be/SyM0cAJcqKI
Video: